Prohledat tento blog

úterý 31. března 2015

Neodpustitelný odchod z letní oslavy aktivuje represivní mechanismy

"Odchod jednoho z hostů – mlčenlivého manžela (Evald Schorm) – zahájí štvanici, v jejímž čele je člen hostitelovy ochranky Rudolf a jíž se zúčastní lovecký pes a většina přítomných."

(O slavnosti a hostech, 1966)

pátek 27. března 2015

Sebeničivá rebelie v povážlivě širokoúhlém formátu

"Čtveřice autorů se hluboce niterným způsobem vrátila k poetice 60. let v příběhu, který oslavuje přirozenou a ve výsledku sebedestruktivní, individuální rebelii proti zavedenému řádu, ať už ho zosobňují zástupci oficiální spravedlnosti nebo zloději – pytláci."

(Vojtěch, řečený sirotek, 1989) 

čtvrtek 26. března 2015

Vzrušující záhada koprodukčního snímku o gruzínském folklóru

"Vedle krás gruzínské krajiny diváka mohou zaujmout i lidové písně v podání folklórního souboru dudukistů."

(Písně by neměly umírat, 1983)

P.S. Víte, kdo jsou dudukisté? 

středa 25. března 2015

Nezvalovskou lolitku ohrožuje Tchoř, zvrhlý mnich i vlastní bratr

Fantazijní féerie Jaromila Jireše a Krumbachové je nesena na křídlech „pokleslých“ erotických konotací spojených s nezvalovskou variací na gotické romány (o panenství třináctileté hrdinky usiluje Tchoř i zvrhlý mnich, a také vztah s bratrem Orlíkem nepostrádá sexuální náboj).

(Valerie a týden divů, 1970)

úterý 24. března 2015

Soudružská družba i milostné vzplanutí při budování pražského metra

"Družba mezi Československem a Sovětským svazem se metaforicky realizovala v ideologicky zabarveném milostném dramatu o sovětském inženýrovi Kuzněcovovi (Vjačeslav Tichonov), který přijíždí do Prahy poradit kolegům s budováním tunelů metra."

(Píseň o stromu a růži, 1978)

neděle 22. března 2015

Výklad tarotu na rovnodennost

Milí čtenáři tohoto blogu, vím, že se tady už léta píše hlavně o filmu. Nicméně jste možná periferně zaznamenali nějaké signály, že jsem se začala zabývat energiemi a různými druhy biodynamické terapie (o tom příště). Možná jsem zešílela, ale je to docela fajn. U žen po padesátce, opuštěných manželem, je ostatně chov tlusté kočky a únik do esoteriky poměrně standardní diagnózou. :-) Před pár lety jsem se začala věnovat taky tarotu. Takhle vypadají karty, vyložené dnes ráno u příležitosti uplynulého dne rovnodennosti. Výklad se vztahuje zhruba na období následujících tří měsíců. Snad vás aspoň trochu pobaví a zahřeje, protože venku není moc jarní počasí. 

Rozum se v minulosti pokoušel chaoticky něco rozetnout, ale nebude mít v následujícím období možnost opanovat dění. Pokud se o to pokusíme, zablokuje nás pocit marnosti. Podstatou současné situace je poznání, že cílem není konečná stabilizace nějakého systému, ale schopnost přijímat změny. Nikdy není jen jedna cesta, možností je vždycky víc! Pocit uvíznutí v situaci, v osudu, časem pomine. Jde především o naši vlastní odvahu: stát si za tím, čeho si vážíme, neslevit, důvěřovat tomu, co jsme prožili na vlastní kůži. Do každé situace si vnášíme bohatství svých zkušeností a zážitků, a věříme, že se obtisknou do reality. S tím přichází i energie lásky, kterou ve svém okolí zažehneme s novou silou. Provázet nás bude vůle a tvořivost. Jakýkoli vnitřní i vnější blok bude odbourán a proměněn v záplavu energie, pokud budeme komunikovat pohotově a přímo. To není snadné - takže na to bacha! :-)

Vaše vědma

čtvrtek 19. března 2015

Neléčitelná mravní kocovina na moravských folklórních slavnostech

"Nová křivda nesmaže ani nepotlačí staré ústrky - a v uličkách města, kde probíhají folklórní slavnosti, zůstává nakonec Ludvík sám coby zahořklá oběť postižená neléčitelnou mravní kocovinou."

(Žert, 1968)

středa 18. března 2015

Tajemná agentka StB pečuje o blaho plachého vědátora

"Ve snímku, který nebyl míněn jako parodie, odpočinek plachého vědátora v hotelu Moskva-Pupp není ničím narušen: o Luckeho bezpečí pečuje tajemná agentka 006 – Elizabeth, ve skutečnosti spolupracovnice státní bezpečnosti…"

(Transit Karlsbad,  1966)

pátek 13. března 2015

Popelka po shakespearovsku

V Kennethu Branaghovi - pokud mluvíme o jeho filmovém režírování - je cosi neodolatelného: Nejspíš jde o odvahu pouštět se do nejrůznějších projektů se stejně velkou zodpovědností. Někdy je výsledek pouze solidní (Slídil, Jack Ryan: V utajení), jindy vznikne film, na který se vždycky ráda podívám znovu, protože zajímavě, aktuálně a přitom nadčasově pracuje se známými prvky (Mnoho povyku pro nic, Marná lásky snaha, Frankenstein, Thor). V tom se myslím zhodnocuje letitá divadelní praxe čtyřiapadesátiletého Branagha, soustředěného zvláště na opakované potyčky s jevištní klasikou (a Shakespearem zvláště).

Zdálo by se, že pohádka o Popelce nemá s Velkým Alžbětincem nic společného - Kenneth Branagh ovšem pro studio Disney natočil film, který nezklame žádnou desetiletou holčičku a současně má překvapivě blízko k Branaghovým filmovým verzím Hamleta či Mnoho povyku pro nic. Scenárista (zklidněný Chris Weitz) nemohl za peníze Disneyho studia revoltovat proti zavedené verzi klasické pohádky, zdánlivé drobnosti ovšem Popelku posouvají k věrohodnosti. Logické otázky jsou odmávnuty jako působení vílího kouzla (jak to, že macecha a nevlastní sestry Popelku nepoznaly na plese? to nemá v království nikdo stejně velké číslo nohy jako Popelka?).

Víla kmotřička (ve vtipném podání Heleny Bonham Carterové) je sice vypravěčkou celého příběhu, ale kouzlí překvapivě málo (kočár udělaný z dýně, koně z myší a lokajové z ještěrek jsou ale prvotřídně využitými atrakcemi). Co jde udělat bez kouzel, tak se bez nich také udělá (což platí i o rozumně střídmém zacházení s digitálními efekty). Kupcova dcera (krásná a herecky schopná Lily Jamesová), která je po smrti rodičů vystavena ponižujícímu zacházení ze strany macechy (báječně zlá a přitom pochopitelná Cate Blanechettová) a jejích dvou hloupých a zlých dcer, je aktivní, samostatná, moderní hrdinka, která se za všech okolností řídí radou zemřelé matky: buď odvážná a láskyplná. Stejně je na tom princ Kit, který dá - s požehnáním umírajícího královského otce (Derek Jacobi) přednost neurozené, leč milované dívce před bohatou princeznou, která by mohla kýženým způsobem ekonomicky pozvednout jeho malou zemičku.

Původně dramaticky nevděčná postava prince, který de facto jen nyje nad ztraceným střevíčkem své tajemné plesové tanečnice, musí spoléhat na herecké schopnosti Richarda Maddena. V podání představitele Robba Stark ze Hry o trůny není Popelčin vyvolený žádným hňupem, ale urozeným mladým mužem, která má už ledacos za sebou a připravuje se zodpovědně na královské povolání. Zmínka o válce, jež zemi nedávno oslabila, a především láskyplná oddanost kapitána princovy stráže (Afroangličan Nonso Anozie), mu dodávají atraktivní minulost vojáka (přestože před Popelkou koktá jako školák). S nenápadně vzdělanou Popelkou (která umí francouzsky a čte deníky Samuela Pepyse) tvoří sympatický pár moderních parametrů, který dává vnitřní smysl utopickému sociálnímu konceptu: lid jásá nad mladým, krásným, moudým párem, a protože macecha s dcerami zmizely ze země s vévodou rozvíjejícím solidní dvorskou intriku (Stellan Skarsgård), od této chvíle mohou být všichni v království už jen šťastni (nikoli nadarmo je metaforou harmonie tanec - při prvním setkání ústřední dvojice na "roztančených" koních a samozřejmě v plesové scéně).    
Motivace postav v Popelce ovšem můžeme nazvat "realistickými" - a platí to stejně o princi, tlustém CGImyšákovi, který v pravou chvíli dá přednost záchraně světa před žvancem, i o maceše - což je postava, která si prostě prožila svoje, zatvrdila se a zaslouží si Popelčino i naše velkorysé odpuštění. V tomto filmu není vysloveně záporných postav a nevypadá to hloupě, spíš jako ze života. "Realistické" podtexty ovšem naštěstí nic nemění na tom, že Branaghova Popelka je vizuálně opulentní pohádkovou romancí, jež s plnou zodpovědností tančí na ošemetné hranici kýče. Podíl na zajímavosti celé podívané má hudba Branaghova oblíbeného spolupracovníka Patricka Doylea, výprava Danteho Ferrettiho i nenápadně postmoderní kostýmy Sandy Powellové (jejichž inspirace sahá napříč historií až k róbám hollywoodských filmových hvězd, jež tak sluší Blanchettové).

Abych se nakonec vrátila zase k Branaghovi, je to ovšem právě jeho režijní koncepce, díky níž má o nové Popelce  smysl mluvit (a zajít na ni do kina pod záminkou, že děláte dospělý doprovod nezletilcům). Branagh vzal pohádku pro děti stejně vážně, jako onehdy svého divadelního Macbetha. Péče o detaily, zmiňovaná" realističnost, velkorysost inscenace, účast herců odkojených Shakespearem - to vše se skládá do vyprávění, které generuje čirou diváckou radost. Branagh nás v Popelce učí, že jednoduchost nemusí souviset s naivitou, ale může být výrazem sofistikovanosti, odvahy a radosti z vyprávění.

P.S. Jedinou věc lze vytknout českému distributorovi (Falcon), který neposílá do kin ani jedinou nedabovanou verzi!

Cinderella
USA 2015, 105 minut, dabing
Režie: Kenneth Branagh
Scénář: Chris Weitz
Kamera: Haris Zambarloukos 
Hudba: Patrick Doyle
Hrají: Lily Jamesová (Popelka), Richard Madden (princ), Cate Blanchettová (macecha), Helena Bonham Carterová (víla),Stellan Skarsgard (Vévoda), Ben Chaplin (otec), Derek Jacobi (král), Nonso Anozie (kapitán)
Premiéra: 19. 3. 2015 

čtvrtek 12. března 2015

Latina se nehodí jen ve šroubárně, ale i při ostraze státních hranic

"Akademické vzdělání není tak úplně k ničemu - hodí se i při boji proti záškodníkům v malé pohraniční jednotce, kam na podzim roku 1950 přijíždí jako posila ve funkci svobodníka latiník a řečtinář Maryška."

(Na konci světa, 1975)

pondělí 9. března 2015

Chronické vypadávání mrtvol ze skříní obtěžuje středoškolského učitele

"Středoškolský učitel George Camel (kterého ztvárnil bratr režiséra Oldřicha Lipského - Lubomír) je tradičním, macourkovským uťápnutým naivkou, který jednoho dne zjistí, že jakmile otevře dveře, vypadne z nich mrtvola."

("Čtyři vraždy stačí, drahoušku....", 1970)

neděle 8. března 2015

Zapeklitá snídaně ohrozí plány nacistů na opravení časové linie

"Trojice nacistů se rozhodne strojem času vycestovat do roku 1944, pomoct Hitlerovi vyhrát válku pomocí ukradené vodíkové bomby a změnit tak novodobé dějiny - jejich pilot Karel Bureš se ovšem při snídani udusí rohlíkem a zastoupí jej jeho dvojče Jan."

(Zítra vstanu a opařím se čajem, 1977) 

čtvrtek 5. března 2015

Knihkupec žije po večerech druhý život coby falešný vrchní

"Jedna z nejlepších komedií 70. a 80. let je typickým ˇ“českým“ příběhem ve stylu Kristiána (1939): Také nenápadný knihkupec Dalibor Vrána (jenž je štvancem své chronické záliby v ženách v podobě několikerých alimentů) si po večerech vychutnává fantomatickou existenci."

(Vrchní prchni!, 1980) 

středa 4. března 2015

Nenávist otylých pacienů ve Smyczkově filmu se obrací proti vyhublému primáři

"Autoři filmu se soustředili na komediální mozaiku vycházející z odlišných povah a zvyklostí otylých aktérů: operní pěvkyně Maruška tak ruší ostatní zpěvem a rocker Čudla je otravuje kouřením: ve všech pacientech však hlad vyvolává agresi, jež se zaměří vůči vyhublému primáři (František Husák)."

(Sedm hladových, 1988)

úterý 3. března 2015

neděle 1. března 2015

Cesta pro důležitou fakturu ohrozí misi tří zaměstnanců cihelny

"Protagonisty neobvyklé road movie jsou tři zaměstnanci cihelny v Čičelicích, kteří se vypraví do Turnova pro novou lokomotivu: cesta přes Prahu za důležitou fakturou se však nečekaně protáhne a zkomplikuje – a s ní i inventura, která v čičelické cihelně právě probíhá…"

(Poprask na silnici E4, 1979)