Prohledat tento blog

středa 25. prosince 2013

Princezna se zlatou hvězdou: Kazisvět coby Liška ryšavá

Princezna se zlatou hvězdou patří v rámci vánočního televizního programu mezi českou klasiku. Letos nám ji nadělila pod stromeček Česká televize (24. prosince, ČT 1, 17.40). Film inspirovaný pohádkou Boženy Němcové je dnes - vedle Pyšné princezny - asi nejpopulárnější domácí pohádkou 50. let. Stejně jako dílo Bořivoje Zemana z roku 1952 nese o sedm let mladší snímek zjevné rysy násilné ideologizace: zatímco "Pyšná" vykazuje rysy stalinského kultu 1/, příběh inspirovaný veršovaným divadelním textem K. M. Walló (který se vedle režiséra Martina Friče podílel i na scénáři) míří v rámci zcela nepohádkového ponaučení hlouběji do českých dějin. Wallóova jediná scenáristická výprava do pohádkového žánru působí vzhledem k datu svého vzniku sice ideologicky hodně sebejistě, současně však nezapře jisté až dekadentní rysy naznačující, že jde o "pozdní" ideologizované pohádkové dílo. Tehdy už sedmapadesátiletý Frič vtiskl projektu řemeslnou zručnost (podobně jako jiným svým úspěšným filmům z tohoto období, třeba Císařovu pekaři). Žánrový, upřímně jednotný styl, natož srdce, mu však dát samozřejmě nedokázal. (A podobně se mu vedlo i s drdovsky bodrým Dařbujánem a Pandrholou z téhož roku).

Umělost konceptu Princezny se zlatou hvězdou nepodtrhují jen veršované dialogy, ale i četné taneční vstupy, umístěné do pomyslné první části vyprávění. Troje šaty, jejichž ušití si na nepohodlném nápadníkovi Kazisvětovi vyžádá princezna Lada (Marie Kyselková), prezentují v tanečních výstupech tři "modelky". Stejně dějově retardující jsou i "baletní" výstupy v zámku Ladina vyvoleného, Radovana. Baletky oděné ve stylu Labutího jezera podtrhují podivně artistní, mroucí atmosféru na dvoře panovníka, který má z neznámého důvodu pouze titul prince, nikoli krále. Zatímco Radovan je žoviálním, dobrotivým demokratem ve stylu krále Miroslava (a v přeslazeném podání zpěváka Josefa Zímy působí jako parodie na čistého gaye), královský statut záměrně dehonestují hned dvě další postavy. Malou životaschopnost feudálního stavu předvádí Ladin zchátralý otec Hostivít (upomínající v podání Františka Smolíka na senilního tatíčka princezny Krasomily), jeho rozpínavost pak zmíněný Kazisvět.

Cizácký král v podání Martina Růžka evokuje dobyvačného, arogantního Němce (hudební téma Bohuslava Sedláčka spojuje "nacistické" pištce s břeskným vojáckým motivem). Podle vzhledu je Kazisvět současně křižácký rytíř i "Liška ryšavá" - král Zikmund Lucemburský, "záporák" českých dějin psaných komunisty, který druhdy tak zatopil "hrdinovi" Janu Husovi. Kazisvěta doprovází houf zbrojnošů a vetchý klerik - zjevně stylizovaný jako jezuita (další historický nepřítel českého lidu). Starce, který v jednu chvíli slizce zareaguje na sličné, poloobnažené tanečnice, na nosítkách vzpírá  dvojice mužů oděných jako kati. V Kazisvětově doprovodu můžeme zahlédnout rovněž četné exotické postavy, jejichž stylizace působí kapku xenofobně. (Ideologické důvody jejich přítomnosti jsou mi záhadou, zřejmě jde o prvek pouze ozdobný.) Nepěkný povahový profil Kazisvěta, který nešťastnou Ladu donutí k útěku z rodného zámku v myším kožíšku, pak zcela ústrojně doplňuje scéna, v níž zvrhlý nápadník v předvečer sňatku s panenskou Ladou dychtivě sleduje vilné svíjení exotické tanečnice, jež se přimyká k jeho vysoké, naleštěné kožené holince.

Ponechme stranou titulní hrdinku, ukájející se navzdory šlechtickému statutu šitím a jinými manuálními pracemi a vehnanou tvůrci do svazku s asexuálním, ultraromantickým zpívajícím princem ve sněhobílých kamaších. Vždyť v pohádce z 50. let neměla dívka se stigmatem výjimečnosti na čele šanci sehnat normálního partnera. Chlapák Kazisvět musí být demaskován, pročež posléze prochází  ponižující proměnou z pyšného vládce ve směšného ubožáka. Na Radovanově dvoře se Kazisvětovi dostává výsměchu a všechna jeho síla se hroutí po odhalení, že v Hostivítově zemi nepochodil a lid ho odtamtud vyhnal sudlicemi... Připomínkou husitů, kteří dokázali kdysi lépe vyzbrojené Němce zdeptat tímto a dalším zemědělským nářadím, vrcholí "vlastenecká" linie Fričova filmu  spojená s historickými interpretacemi Františka Palackého, Aloise Jiráska a Zdeňka Nejedlého.

1/ O Pyšné princezně jsem v obdobném duchu psala na blogu tady.    

Žádné komentáře:

Okomentovat