Prohledat tento blog

středa 14. září 2011

Saxána a Lexikon kouzel

Stroj času: Saxánka najde
na půdě matčin Lexikon
V době, která měla vzhledem k izolaci za železnou oponou potíže s žánrovými nálepkami, byly filmy Vácalav Vorlíčka Kdo chce zabít Jessii? (1966) nebo Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) prostě bláznivými komediemi. Technicky ovšem spadá většina jeho tvorby do žánru fantasy, což platí vrchovatě o jednom z jeho nejpopulárnějších opusů – Dívce na koštěti.Čtyřicet let po premiéře příběhu o čarodějnické poškolačce, která uteče do říše lidí, natočil jednaosmdesátiletý nestor české filmové zábavy volné pokračování svého diváckého hitu. Začal na něm pracovat už před deseti lety a námětu a scénáři se podílel ještě jeho kmenový spolupracovník Miloš Macourek (s nímž ještě režisér stihl natočit svůj předchozí celovečerní opus Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko). Film, který navzdory nejrůznějším problémům nakonec vznikl, tak můžeme označit za Vorlíčkův sen vyvzdorovaný na realitě.

Chlupáč: mezi Dobbym a Troškovým
čertíkem: "Jsem malej, ale šikovnej" 
O to smutnější je bohužel výsledek - a  skoro pochybuji, že publikum  na Saxánu a Lexikon kouzel přitáhne kouzlo Made in Czech a resentiment spojený s původním snímkem. Nový film totiž neoslovuje normalizační diváky bažící po inteligentním rozptýlení, ale publikum přesycené výpravnými hollywoodskými fantasy, především sérií Harry Potter, s níž bohužel - navzdory některým (jistě vědomým) podobnostem */ - nový Vorlíčkův film nelze vůbec srovnávat. (A to nemám Harryho Pottera příliš v lásce.) S hollywoodskými fantasy spojují Saxánu pouze velmi zdařilé digitální efekty: podílela se na nich společnost Qbone Studios, jež  pod vedením Viktora Adamce odvedla tak složitou a rozměrnou práci, že jste takovou v českém filmu jistě ještě neviděli. Zvláště za fantazijní digitální potvory by se nemusela vysloveně stydět  kterákoli současná zahraniční produkce.


Hospoda v Říši pohádek - oáza 
nápaditosti 
Potíž je ovšem v tom, že jsou zasazeny do prostředí, které působí až neprofesionálně. Film zoufale postrádá jednotnou výtvarnou stylizaci, což se nejvíc projevuje právě v téměř nesnesitelném kontrastu mezi digitálními a reálnými prvky. Bolestná je i Vorlíčkova toporná, „televizní“ inscenace, jež místy zabředá do nepochopitelné šmíry či vyslovených přehmatů (třeba ve finále, kdy se Saxánka vrhá otci do náruče s výkřikem „Mami!“). Stěží vysvětlitelné jsou i chyby ve skriptu (týkající se hlavně "proměnlivého" oblečení herců). Do hlušiny mísící nudu s trapností tak naneštěstí zapadají i jednotlivé vtipné nápady, spjaté především s fantazijní říší (hlavně s místní hospodou, kde kostlivý hostinský obsluhuje bizarní štamgasty, čarodějnice v důchodu hraje na automatech a na dvorku jsou příslušně strukturované toalety). 


Crashman: žádné velké zlo 
Ve srovnání s Vorlíčkovou Saxánou působí lépe i tolik kritizované poslední pohádky Zdeňka Trošky, a to nejen vizuálně. Potíž je zjevně už ve scénáři plném nepřehledných zvratů, nechtěně absurdních a nevtipných dialogů, nelogické prezentace product placementu a dramaticky dysfuknčních postav. Středobodem vyprávění je dcerka původní hlavní hrdinky, která se shodou okolností dostává do pohádkové říše (již její matka kdysi opustila, aby si našla nový domov ve světě lidí). Malá Saxánka v podání snaživé a půvabné, ale herecky neschopné Heleny Nováčkové však postrádá charisma i  bezprostřednost, ať už si hledá cestu zpátky domů, zachraňuje (digitálního) dědečka-netopýra z chaloupky zlé čarodějnice nebo bojuje s comicsovým padouchem Crashmanem (Jaromír Dulava).Ten není nijak strašidelný, spíš směšný, takže se snadno pacifikuje. K žádnému skutečnému souboji mezi silami dobra a zla pak vlastně nedojde, už proto, že takto polarizované síly ve filmu vlastně neexistují.

Teta Irma (Jiřin Bohdalová) 
Pozornost se tak logicky přesouvá na jedinou výraznou postavu vyprávění – dívčinu potrhlou, starou tetu Irmu. Ta v Říši pohádek doufá ulovit vytouženého ženicha. Sice ji nejspíš budete ze srdce nesnášet, ale alespoň si ji zapamatujte díky energickému podání Jiřiny Bohdalové, jež je se svým hereckým výrazivem i šatníkem - v dobrém i zlém - jedinou skutečnou hvězdou filmu (i když se zdá, že si Saxánu jaksi "ukradla pro sebe"). O výraznosti či dokonce celistvosti se nedá mluvit o žádné z dalších postav v podání vesměs zajímavých herců - ať už jde o protagonisty Dívky na koštěti hrané původními herci (překvapivě dobrá Petra Černocká, nečekaně matný Jan Hrušínský) či jejich následovníky (rozpačitý Josef Somr v roli nového čtyřrukého ředitele školy nahradil zemřelého Josefa Bláhu). Do filmu se bez většího dějového efektu zatoulala i postava z jiného Vorlíčkova populárního díla – kouzelník Vigo ze seriálu Arabela.

Vorlíček má o comicsu stále tytéž
představy, jako v roce 1966 (comics,
který čte Saxánka, připomíná Kdo chce zabít Jessii?


Fakt, že se ve filmu objevují i odkazy na předchozí režisérovy filmy, naznačuje, že by mohlo jít o jakousi sebereflexi. Tak daleko však Vorlíček nezašel: vše nakonec působí jen dojmem nastavované kaše, i když ve vyprávění zaznívá nejasná kritika současné popkultury. Saxánka dychtí po „pokleslých“ comicsech, jež jsou pro ni (podle její matky i tvůrců filmu) naprosto nevhodné. Comics o Crashmanovi, který dívence nutí její starší spolužák, zaujme i tetu Irmu, která se ještě nedávno zřejmě živila psaním naivních dětských knížek. Irma je ale současně prezentovaná jako morálně odporná či snad retardovaná figura, kterou nesnášejí i její nejbližší příbuzní. Díky sérii drobných i větších krádeží a podvodů však právě tato postava nakonec dosáhne dokonalého osobního i profesionálního štěstí. Malá Saxánka se posléze se svým "novým" dědečkem podle očekávání vrátí domů (to vám nic neprozrazuji, protože nic jiného přece nečekáte). Zde se pak žádné dojemné, velké shledání neodehraje, protože i konec si pro sebe urve neblahá Irma.

Takže nová Saxána vlastně říká: milé děti, až vyrostete, naučíte se ve všem chodit a nebudete se už muset o nic snažit. Což je návod pro život, který jako by vypadl z nějaké amorální komedie Jiřího Vejdělka.

*/ Namátkou: podobnost profesora Kratiknota a trpasličího učitele zmenšování Řehoře, jízda podzemím u Gringottových a jízda drezínou, důraz na kouzelnické hůlky místo na zaklínadla v Dívce na koštěti, potvůrka Chlupáček upomínající na skřítka Dobbyho.

ČR 2011, 90 minut
Režie: Václav Vorlíček
Scénář: Václav Vorlíček, Vlastimil Mistrík
Kamera: Petr Polák
Hrají: Jiřina Bohdalová (Irma), Helena Nováčková (Saxána), Petra Černocká (Saxana), Jaromír Dulava (Crashman), Jan Hrušínský (Honza), Petr Nárožný (Evžen), Josef Somr (ředitel školy), Jiří Lábus (nakladatel), Naďa Konvalinková (pacientka), Ota Jirák (ředitel psychiatrické léčebny), Markéta Hrubešová (zdravotní sestra). 
Premiéra 15. 9. 2011


(Toto je text, jehož velmi zkrácenou verzi jsem použila do Lidových novin. Jejich redakci děkuji za možnost  uveřejnit text i zde na blogu.)  

13 komentářů:

  1. Tohle radši nechci vidět. To není ani tak hrozné, jako spíš smutné.

    OdpovědětVymazat
  2. Kritizovat je jednodušší, než vytvářet!

    OdpovědětVymazat
  3. Honza: To já přece vím. Práci kritika vykonávám přece odjakživa výhradně proto, že jsem od přírody líná. Ale díky za připomenutí. Člověk tuhle starou, dobrou, nesmyslnou čtenářskou premisu potřebuje slyšet znovu. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Honza je Vorlíček...

    OdpovědětVymazat
  5. "S hollywoodskými fantasy spojují Saxánu pouze velmi zdařilé digitální efekty: podílela se na nich společnost Qbone Studios, jež pod vedením Viktora Adamce odvedla tak složitou a rozměrnou práci, že jste takovou v českém filmu jistě ještě neviděli. Zvláště za fantazijní digitální potvory by se nemusela vysloveně stydět kterákoli současná zahraniční produkce" No, asi jsem viděl jiný film......:):):)

    OdpovědětVymazat
  6. Mimochodem, vy jste studovala na KSD? Já se tam loni hlásila a z toho neuvěřitelně trapného a potupného pohovoru, co jsem zažila ve druhém kole, jsem se dodnes nevzpamatovala. Ne že by na mě byli zlí, jen jsem asi pochopila, proč ne každého vezmou hned v osmnácti. To jen tak mimochodem. Vaše postřehy se mi líbí.

    OdpovědětVymazat
  7. Ano, studovala a pak chvilku i externě učila. Shodou okolností mne tam vzali hned po gymplu, ale upřímně řečeno mám dnes pocit, že jsem na to fakt byla ještě moc mladá. On člověk v devatenácti nemá velký okruh témat a životních zkušeností, o kterých by mohl psát. MOžná i to je důvod, proč jsem pak po škole v psaní scénářů nepokračovala. "Dramaturgický" pohled na filmy mám ale asi dodnes. Z nepěkných pocitů z pohovoru si rozhodně nic nedělejte, Bětko! Pusťte tu vzpomínku z hlavy... A pOkud vás to studium bude zajímat i nadále, můžete to zase zkusit - nemyslím, že by to podruhé mohlo být tak hrozné.

    OdpovědětVymazat
  8. Včera jsme to s dcerou (12 let) shlédly, místy jsem byla doslova zděšená. Ani Petra Černocká si mi nelíbila... Dnes si pročítám na webu reakce a dceři povídám, jak to všichni kritizují. A její odpověď je: "To je proto, že tam nepíšou děti." Jí se to totiž líbilo. A tak nevím, jestli dělám něco špatně ve výchově (k estetice, umění...) nebo to bude celkový pozitivní dětský náhled na tento film...? Jelikož pracuji s dětmi, začnu to zjišťovat.

    OdpovědětVymazat
  9. Myslím, že to je krásně vyvážená kritika, která je vytvořena člověkem, který ví, o čem mluví. Řekl bych, že je krásně střízlivá a objektivní.

    OdpovědětVymazat
  10. Vlaďka: Vaší dceři je dvanáct, psát tedy nepochybně umí, tak vlastně nechápu, proč něco nenapíše sama.

    OdpovědětVymazat
  11. Tady máte aktuální žebříček, kdy se ze začátku kritizovaná pohádka Saxána a Lexikon kouzel, po menším zaváhání opět vrací mezi milionáře TOP 20.

    Odkaz:
    http://filmserver.cz/clanek/2406/top-20-cr-40-tyden/

    OdpovědětVymazat
  12. Milý anonyme, sleduji rovnou aktuální žebříčky a nikoli komentáře kolegů. Skutečně vám připadá, že výdělek něco přes deset milionů korun za čtyři týdny promítání je nějaký rekord u vysokorozpočtového českého filmu typu Saxány? Rychlý pokles už tak nízké návštěvnosti filmu se sice poněkud zbrzdil, ale opravdu bych se neodvážila považovat to z jakéhokoli dlouhodobějšího hlediska za úspěch.

    OdpovědětVymazat
  13. Tak nevím, co tu řešíte. Opravdu nejlépe to okomentovala paní Bohdalová. Byla jsem na tomto filmu se svou tříletou dcerou a bylo tam spousta dalších dětí, řekla bych v rozpětí 3-15 let. Musím říci, že se všechny děti velice bavily. To co tu kritizujete je možná důležité pro dospělého diváka a možná ještě v kině pro náročné. Dceru velice zaujal trpaslík, na kterého ještě dlouho po shlédnutí filmu vzpomínala. Detaily, které si všimne šťouravý kritik prostě neviděla nebo nevnímala. Pokud vím, jsou i špičkové filmy, kde se něco nepovede, například hodinky v historickém filmu a podobně. Díky té histerii s kritikou kolem tohoto filmu bylo možná odrazeno od návštěvy kina mnoho rodičů, jejichž děti by se dobře bavily. Je to myslím škoda, možná podobná té, jakou způsobili piráti filmu Kájínek. Zdenka

    OdpovědětVymazat