Prohledat tento blog

pátek 14. října 2016

Bezva ženská na krku

Tomáš Hoffman patří ke komerčně nejúspěšnějším českým producentům. Tvářnost domácího filmu ovlivňuje od roku 2005, kdy založil vlastní společnost Infinity. Svou producentskou kariéru odstartovat romantickou komedií Román pro ženy (2005) Filipa Renče a letní komedií Účastníci zájezdu (2006) Jiřího Vejdělka. S oběma režiséry Hoffman spolupracoval i v následujících letech: s Renčem na vodáckém thrilleru Na vlastní nebezpečí (2007), s Vejdělkem na Romingu (2007), Ženách v pokušení (2010), Mužích v naději (2012) a Něžných vlnách (2014). Hned čtyři z těchto snímků se probojovaly do čela ročních žebříčků návštěvnosti českých kin.

Hoffman, který studoval filmovou vědu na FF UK a psal o filmu coby redaktor měsíčníku Cinema v jeho nejlepších časech, se ovšem nespecializuje jen na úspěšné koncepty žánrových snímků. Janu Hřebejkovi vedle komedie Nestyda (2008) produkoval i politické drama Kawasakiho růže (2009) a pedofilní thriller Nevinnost (2011). Mezi Hoffmanovy neuskutečněné sny patří i film o bratrech Mašínových. Jeho jméno se nyní nejčastěji skloňuje v souvislosti v novou, odvážně realistickou verzí Švejka, na kterou jako producent získal od Státního fondu kinematografie sedmnáctimilionový grant. Do své režisérské stáje si tak Hoffman přidá ceněného artového režiséra Bohdana Slámu.

Hoffmanův nápad vyzkoušet si na vlastní kůži režisérské řemeslo v tomto kontextu působí jako zralé rozhodnutí úspěšného byznysmena, který zatoužil dopřát si nový zážitek. Debutující režisér se coby poučený producent projevil i v tom smyslu, že se obklopil schopnými spolupracovníky. Mezi ty patří především střihač Ondřej Hokr, který se podílel na řadě filmů Jiřího Vejdělka.

„Může za to režisér nové vlny Evald Schorm, který řekl, že filmovým režisérem může být každý, kdo nedokázal, že jím není,” odvolává se Tomáš Hoffman na nezpochybnitelnou uměleckou autoritu. S artem ovšem Bezva ženská na krku nic společného nemá. Svým charakterem, žánrem i stylem patří mezi ryze divácké projekty společnosti Infinity. Pod příběhem mladé ženy, která nachází po rozchodu s nevěrným manželem nový smysl života na venkově, je Tomáš Hoffman podepsaný také jako scenárista. Na romanci novopečené vesnické učitelky Elišky a navenek zakyslého hrobníka Božíčka se ovšem (vedle Martina Horského) podílel i mnohokrát osvědčený Jiří Vejdělek. Vyprávění, v němž titulní hrdinku svým úsměvem rozzáří Petra Hřebíčková (Muži v naději, seriál Případy 1. oddělení), nese některé rysy „vejdělkovské“ zábavy – už proto, že úspěšného režiséra a jeho producenta spojuje podobný náhled na svět.

„Sdílíme životní filozofii, že dobrá nálada a elementární lidská slušnost jsou základní výdobytky naší civilizace,“ vysvětluje Tomáš Hoffman, jehož s Vejdělkem spojuje i láska k filmům. Ostatně už plakát k Bezva ženské, připomínající svým řešením ikonickou hollywoodskou romanci Pretty Woman, upomíná na producentovu původní novinářskou profesi i jeho zálibu v živé filmové klasice. Bezva ženská na krku se ovšem od vejdělkovských opusů liší svým vyzněním: autor Žen v pokušení a Mužů v naději si rád pohrává s „amorálním“ řešením vztahových propletenců, zatímco Bezva ženská  sází na klasický, romantický komediální model.

„Občas se setkávám s názorem, že jako vychytralý producent točím schválně komedie, abych měl na doutníky,“ upozorňuje Tomáš Hoffman. „To není pravda. Mám rád komedie a zábavné filmy, takže s Jirkou Vejdělkem točíme vlastně jenom takové filmy, které bychom v kině sami rádi viděli. A naštěstí nejsme sami.“

Příběh Bezva ženské na krku se soustřeďuje na trable, které prožívá vykořeněná městská panička ve vztahu k osamělému vesnickému bručounovi Božíčkovi v podání Ondřeje Vetchého. Nerudná image muže, který se zařekl, že s ženským pokolením navždy skoncoval, ovšem rychle vystřídá sympatická vstřícnost. Vetřelkyně v hrobníkově zanedbaném domku se nevyhnutelně mění v rozněžnělou, leč energickou zachránkyni, která udělá Božíčkovi pořádek v domácnosti i v rodinných vztazích.

Nechybí ani zápletka kolem hrobníkovy minulosti, kterou pro svou novou sousedku vesnické drbny náležitě opentlí. Také samotná Eliška má co řešit, a to nejen v minulosti spojené dlouho s pohodlným životem po boku úspěšného manžela Pavlem (Jiří Langmajer), ale i v konfliktní současnosti. V té mladá učitelka svůj nový život spojila s žáky z vesnické jednotřídky, kterou se agilní místní starosta (Miroslav Táborský) pokouší udržet v chodu za každou cenu. Malé škole, kterou založil jeden ze starostových předků, totiž hrozí zavření kvůli nedostatku žáků. Do vyprávění se tak dostávají i aktuální problémy současného venkova. Tomáš Hoffman s Vejdělkem se ovšem ubírají osvědčenou cestou harmonizace. Tak je tomu i v případě takového „moderního“ motivu, jakým je soužití Pavlovy sestry – lékařky Kláry (Tereza Kostková) - s temperamentní Lucií (Jenovéfa Boková).

Nevěrník Pavel a lesbický pár hledající možnost, jak si pořídit děťátko, patří v rámci vyprávění do světa města, ze kterého nešťastná hrdinka bez rozmyslu prchne do venkovského zapadákova, kde začíná hledat záchytné body. Předchozí život ovšem Elišku dostihne i ve vesnici, která se symbolicky jmenuje Nadějov… Bezva ženská na krku tak není jen žánrovým milostným příběhem o sbližování dvou osamělých lidí, ale také zformováním režisérovy vědomě, jásavě naivní představy o svérázném kouzlu českého venkova. Ten si ve filmu žije svým tempem navzdory nejrůznějším inovacím zvenčí. Navíc vyniká zázračnou schopností absorbovat nejrůznější cizorodé prvky.  Na rozdíl od troškovských Babovřesků ovšem Hoffman sází na starosvětské, harmonické pojetí vesnice, takže hájí stejnou stranu idealistické barikády jako Vorlova navoněné sociální pohádka Instalatér z Tuchlovic. Venkované se v Bezva ženské dokážou semknout nejen u piva při „pálení čarodějnic“, ale dovedou nakonec společně podporovat i takovou dobrou věc,jakou je láska.

Koncept Bezva ženské na krku tak zapadá do klasických žánrových vzorců, které obvykle generují divácký úspěch. O tom, nakolik se ho Tomáši Hoffmanovi povedlo uvést do života coby režisérovi, se diváci mohou přesvědčit v kinech od 13. října.

(Tenhle text jsem psala pro svou rodnou Revue Filmového přehledu jako preview (aniž jsem tedy film viděla),  

P. S. (po zhlédnutí filmu): Poděkování v závěrečných titulcích skutečně patří mně. Tomáš vyslyšel mé naléhání, že v každé pořádné romantické komedii hrdina na konci běží. Ondřej Vetchý měl původně při běhu ze sebe ještě servat košili, aby si divačky znovu užily jeho vypracované svalstvo. Režisér však bohužel tento detail z neznámých důvodů nakonec nerealizoval.    

Česká republika 201, 97 minut
Režie: Tomáš Hoffman
Scénář: Tomáš Hoffman, Jiří Vejdělek, Martin Horský
Kamera: Jan Drnek
Hrají: Petra Hřebíčková (Eliška), Ondřej Vetchý (Božíček), Miroslav Táborský (starosta), Jiří Langmajer (Pavel), Tereza Kostková (Klára), Jenovéfa Boková (Lucie), Václav Postránecký (Pařízek), Nela Boudová (Coufalová), Matouš Ruml (hajný), Jiří Vejdělek (pozůstalý) 
Premiéra: 13. října 2016.

Žádné komentáře:

Okomentovat