Prohledat tento blog

středa 30. března 2011

Smrtelná Elizabeth Taylorová

Elizabeth Taylorová -
tělo jako důkaz  
Od jedné laskavé čtenářky (a neméně laskavé odběratelky filmových šperků, které vyrábím), jsem dostala knížku Immortals of the Screen (napsal ji Ray Stuart a vyšla v roce 1965 v Bonanza Books, New York). Nejde o žádné zásadní dílo, ale o fanouškovskou knihu založenou na kombinaci pěkných (černobílých) fotografií a kratších informativních textů. Pro našince je ovšem taková knížka vždycky zajímavá, neboť slouží coby historický dokument. Takže mne nezajímalo jen to, kolik "nesmrtelných" z ní znám (což byl ze strany dárkyně svého druhu test, neboť kniha je věnována nejen  americkým, ale i méně známým britským celebritám), ale už samotný výběr jmen. Podotýkám, že jde o knihu, která se soustřeďuje především na herce (výjimečně producenty), jež do doby jejího vydání už zemřeli a tudíž je obklopovala jistá božská aura. Co se týče "nových" jmen, je Ray Stuart nevídaně konzervativní: z celé herecké generace, která byla v polovině 60. let už bezpečně etablovaná, v knize najdeme jen Jamese Deana (protože zemřel) a Marilyn Monroeovou (která se ovšem v roce 1965 ještě těšila dobrému zdraví).

Důkaz: Taylorová v abecedním
rejstříku chybí 
A teď důvod, proč jsem po knize hned skočila: zajímalo mne, co se tam píše o nedávno zemřelé Elizabeth Taylorové. Tu jsem ale v knize vůbec nenašla, protože autoři ji nepovažovali za dostatečně důležitou. Totéž se samozřejmě týká desítek jiných dobových hereckých hvězd... Jen mne v té chvíli napadlo, že v roce vydání knihy krásná Elizabeth hrála v dramatu Vincente Minnelliho Písečný ptáček (který dostal Oscara za písničku) a v příštím roce ji čekal životní úspěch s adaptací hry Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virgine Woolfové? Role permanentně alkoholizované, tlusté a rozcuchané hysterky Marty herečce vynesla Oscara, už  druhého (prvního získala v roce 1960 za drama Daniela Manna Telefon Butterfield 8).

Promenáda v plavkách 
I když režisér Virginie, Mike Nichols, se onehdy o hereckých kvalitách  čerstvě zemřelé hvězdy vyjádřil mimořádně pochvalně, byla Taylorová v době největší slávy především krásným, fotogenickým tělem (a později nefotogenickým tělesem). Pro generace, která si ji zafixovaly i přes nudný a hloupý, leč mimořádně výpravný velkofilm Kleopatra (1963), může být hereččina popularita nepochopitelná. Přitom ovšem jde o hvězdu, postiženou stejnou kletbou jako třeba o šest let starší Monroeová: jen málokdy jí totiž bylo dovoleno skutečně hrát a většinou musela na plátně jen fyzicky existovat coby "smrtelné" tělo. Taylorová, vybavená méně bolestivými ambicemi než Monroeová, se s tím dokázala smířit (i když její manžel Richard Burton  nepochybně občas se hrál roli intelektuálského partnera, který ji zavlékal do náročnějších projektů - podobně, jako to jeden čas měla Monroeová zkoušela s dramatikem Arthurem Millerem). Nezbývá než si banálně povzdechnout, že propast mezi hvězdami 50. a 60. let a současnými hereckými celebritami je obrovská: dnešní herečky mohou režírovat a produkovat, čímž si vylepšují image, i když k tomu mají možná často méně schopností, než na sklonku hollywoodského studiového systému jejich předchůdkyně.       

9 komentářů:

  1. "jen málokdy jí totiž bylo dovoleno skutečně hrát"

    Není to trochu přehnané tvrzení? Ne že bych viděl s Taylorovou všechno, ale z toho, co jsem viděl, jí bylo dovoleno hrát pokaždé... I v té Kočce na rozpálené plechové střeše, kde je tím "objektem", zároveň hraje. Pak tu je Obr, Woolfová, V.I.P.s, Zkrocení zlé ženy... I ta Kleopatra, jinak naprosto nudný film, rozhodně dává Taylorové prostor hrát...
    Jasně, měla i nevýrazné role, ale ty má ostatně každá slavná herečka (i herec) včetně Streepové a Hepburnové. Myslím, že Taylorová dostala prostor "hrát" docela hodně, ne? Že hrála krasavice - no koho jiného měla hrát? :-D

    Martin Svoboda

    OdpovědětVymazat
  2. Martine, Taylorová má ve své filmografii plných 70 titulů - a i některé z těch, jež zmiňujete, považuji s ohledem na případnou výjimečnost jejího hereckého výkonu za sporné (třeba ve filmu Vlivní lidé - V.I.P. - to dobře vynikne ve srovnání s výrazně lepší Maggií Smithovou). Ve Zkrocení zlé ženy mne Taylorová už od dětství mátla a znechucovala: myslím, že právě ten film je ukázkou její snahy současně hrát a naplnit představu o "krásné" hvězdě tak, aby nefungovalo ani jedno. (Úžasné je ovšem naopak fyzické i mentální zošklivení, kterému se podrobila ve Woolfové - o tom nepolemizuju.). Jakmile však Taylorová začala tloustnout a současně nepřestávala hrát "krásné objekty", byla ta krása strašně statická, bezduchá a nudná. Pro mne to je jako sedět a dívat se na chutný kus masa (nepochybně to však muži cítí jinak). Přitom mám pocit, že problémem není těch pár kilo navíc (naopak, proboha, nenávidím anorektický trend): jsou totiž herečky, které svoje tělo dovedou oduševnit a hrát s ním to, co je třeba, ať má jakýkoli rozměr (kupříkladu Winsletová je v tom fantastická). Monroeová v Někdo to rád horké je taky dobrým příkladem - podle dnešních hloupých měřítek je nepřijatelně "tlustá", a přitom každičké to kilo je strašně sexy a přitom roztomilé.

    OdpovědětVymazat
  3. Beru, že třeba ve "většině" filmů to tak je, ale přesto si nemyslím, že by za svojí kariéru neměla prostor a bylo jí "málokdy dovoleno" hrát.
    I kdyby to navíc bylo přesně tak, jak říkáte ve vaší reakci, (což nemůžu vyvrátit, protože z těch 70 filmů jsem viděl nějakých 10, navíc z jejích nejlepších let) vyplývalo by z toho, že tu šanci neproměnila - ne ji neměla.
    I když uznávám, že to je už slovíčkaření :-D

    Martin

    OdpovědětVymazat
  4. Naopak - v 60. letech, ve kterých ještě dozníval studiový systém a ze kterých je většina vámi zmíněných filmů, neměla herečka (zvláště hvězda) většinou možnost uplatnit svou případnou chuť "hrát". dělal prostě to, co považovalo produkční studio za nejlépe obchodovatelné.

    OdpovědětVymazat
  5. Faktická poznámka - Marilyn Monroe zemřela 4.8.1962.

    OdpovědětVymazat
  6. :-) to jsem teda ňouma. v knize to však mimochodem není, což mne zřejmě zmátlo.

    OdpovědětVymazat
  7. já se přiznám, že mne Liz Taylor zcela minula, přišla mi vždy strašně studená, pozérská - jak v civilu, tak ve filmech
    a to její "partnerství" s Jacksonem - děs...
    mnohem raději z hereček její generace mám Claudii Cardinale a Sophii Loren
    takže souhlas - sice hvězda, ale nejméně v druhé polovině kariéry statická,bezduchá a nudná krása
    (ale ten kopanec s Marylin... tedy paní Prokopová ???)

    OdpovědětVymazat
  8. dodatek k 0:46 :
    a já nakonec udělám kopanec taky - samozřejmě Marilyn - sorry...

    OdpovědětVymazat