Prohledat tento blog

neděle 14. dubna 2013

Star Wars - Návrat Jediho:znovu viděná původní verze


Přehlídka 70mm filmů v Krnově letos nabídla plno úchvatných zážitků (závistivé touhy vám určitě pomohou nastartovat stránky této jedinečné akce). Nesporné potěšení mi přinesla i původní verze starwarsovské šestky, tedy Návrat Jediho - promítaný z původní kopie z roku 1983! Na film režiséra Richarda Marquanda, který před třiceti lety ucelil předchozí dva filmy (Novou naději a Impérium vrací úder) do podoby trilogie, si už lze jen stěží vzpomenout. Zmizel totiž pod tlustým nánosem předělávek, kterými George Lucas původní kultovní trojici filmů změnil . Stalo se tak, jak známo, ve jménu jakési prapůvodní autorovy vize, kterou nešlo realizovat vinou nedokonalé dobové techniky. K tomu se přidala Lucasova pochybná snaha vyhovět estetickým a morálním standardům nové divácké generace (pročež se filmy staly více "politicky korektními") a touha sblížit trojdílný sequel s novými díly trilogie (1999-2005).

Část fanouškovské základny tuto novou podobu epizod IV-VI nikdy nepřijala - takže předpokládám, že na světě existuje možná pěkných pár desítek či dokonce stovek tisíc lidí, kteří by byli ochotni vraždit za naprosto jedinečné potěšení, kterého se tenhle víkend dostalo několika stovkám šťastlivců v Krnově (Návrat Jediho se hrál dvakrát, a podruhé, v sobotu 13. dubna, ho dokonce uvozovala beseda s Rickem McCallumem, jinak též producentem zmíněné, neblahé "zvláštní edice"). George Lucas před časem sliboval, že znovu uvede do oběhu původní verzi sequelové trilogie, ale nakonec od tohoto nápadu upustil - a protože nedávno své producentské portfolio včetně vize dalších dílů prodal společnosti Disney, pravděpodobně nikdy nedojde k jeho realizaci.

Vzhledem ke specializaci filmů, které se v Krnově každoročně uvádějí, šlo v případě Návratu Jediho samozřejmě o 70mm verzi (respektive o blow-up, tedy o příslušnou zvětšeninu původního formátu). Samozřejmě jsme film viděli v anglickém znění s těmi nejlepšími titulky (od Františka Fuky). Velice potěšující bylo, že kopie stará třicet let si navzdory uplynulému času zachovala úplné barevné spektrum (třeba drama Ve šlépějích Spasitele z roku 1968 už postihla zkáza, takže k vidění byla v sobotu dopoledne pěkná červená "cihla" a - což je znepokojivější - čas už začal hlodat i na - v neděli dopoledne promítané - kopii Smrtonosné pasti z roku 1988).

Pokud jde o technický stav Návratu Jediho, ze začátku to vypadalo opravdu dost bledě: zhruba prvních deset minut filmu za moc nestálo (změny obrazové struktury, barvy i zvukové stopy docela vystihuje  termín "octovatění"). Ale pak si všechno sedlo a divácký zážitek byl úchvatný. Já jsem Marquandův snímek z filmové kopie viděla promítat nejspíš naposledy  na pracovní projekci v Národním filmovém archivu někdy na konci 80. let - což je zážitek, na který se nelze moc odvolávat (plátno v komorní projekci NFA  je skutečně dost malé). Příběh Lukea Skywalkera a jeho přátel, kteří díky osobnímu nasazení pomohou rebelské Alianci zvítězit nad zlovolným Impériem, má v sobě pořád stejnou vypravěčskou energii (kterou bohužel postrádá celá, bezkrevně vypiglovaná Lucasova nová trilogie). "Medvídci" Ewokové z planety Endor jsou sice pořád stejně komicky roztomilí (a předznamenávají tak úlitby z dalších Lucasových filmů ve stylu Ja-Jara Binkse) - naštěstí jich však v rozhodující bitvě zahyne tolik, že vás to nestačí citově vydírat.

Měla jsem velkou radost z toho, že scény v endorském lese působí stále ještě velmi dobře - rozhodně nesrovnatelně lépe, než obrazy z planety Tatooine, kde mne zvláště naivní "gumová" podoba pišišvoirů na dvoře Jabby Hutta už trochu rušila. To ovšem nic nemění na tom, že vesmírné bitevní scény vypadají pořád znamenitě a že čas neubral vůbec nic na dojemnosti Yodově tichému skonu a na napínavosti  závěrečnému souboji Lukea Skywalkera s pokušitelským Palpatinem a váhajícím otcem Anakinem...

Jedno ovšem sledování Návratu Jediů - a s ním i ostatních dvou filmů z původní trilogie - bude už vždycky provázet: vědomí souvislostí načerpané z nové trilogie.  Do stejné řeky se totiž ani v Krnově podruhé vstoupit nedá.

1 komentář:

  1. Pávě jsem se vrátil z Hradu ...totiž z Krnova (třídenní akreditace a cca 16 hodin čistého času prosezených na sedačce, desítky minut ve frontách na občerstvení a v součtu 9 hodin v autě na cestě tam a zpět).Rozhovor s Rickem McCallumem mě velmi mile překvapil, netušil jsem totiž, že se dá na téma SW ještě o něčem zajímavém (zajímavě) vyprávět :-) Letošní program Krrr byl velice vyrovnaný, nic výrazně nevyčnívalo (jako v minulosti Wes Side Story, Lawrence z Arábie, či Patton), ale celý program měl vysokou úroveň. Přes veškerý respekt a úctu k SW (a zvláště neupravené verzi), pro mě vrchol představovaly filmy Hello Dolly, 2010, Smrtonosná past a Ve šlépějích spasitele. Nejvtipnější pak byla asi Vysoká modrá zeď, kde při každé druhé větě v sále propukaly salvy smíchu.

    OdpovědětSmazat