Prohledat tento blog

neděle 7. dubna 2013

Roger Ebert: In memoriam

Roger Ebert v Karlových Varech
Čtvrtého dubna zemřel ve věku sedmdesáti let, po dlouhé nemoci, americký filmový kritik a publicista Roger Ebert - a to znamená, že v psaní o filmu ubylo  legrace, inteligence i vkusu (i když Ebertova slabost pro Charlize Theronovou - na rozdíl od jeho lásky k Martinu Scorsesemu - mi vždycky vrtala hlavou). Kmenový spolupracovník listu Chicago-Sun Times (od roku 1967 až do poslední chvíle) si získal až jakýsi  globální vliv díky internetu: jistě jsem nebyla sama, kdo vždycky považoval za samozřejmé podívat se na to, co o nějakém novém filmu píše na svém svém blogu. Neznamenalo to řídit se jím nebo si dokonce myslet totéž, ale prostě s jeho názorem počítat jako s jistou normou. Součástí Ebertovy intenzivní publicistické existence byly ovšem nevyhnutelně i dnes už legendární omyly (třeba zdrcující, "jednohvězdičková" recenze na Lynchův Modrý samet, odsouzení Smrtonosné pasti nebo naopak pochvala druhé Nebezpečné rychlosti.)

Palec nahoru: všechno je o.k.
Ebert jako vůbec první filmový kritik získal Pulitzerovu cenu (1975) - a byl (a patrně ještě dlouho bude) jediným filmovým kritikem, který má svou hvězdu na hollywoodském Chodníku slávy. Tam otiskují své končetiny hlavně herecké hvězdy - a on populární star svého druhu skutečně byl: dařilo se mu pronikat do povědomí nejširší veřejnosti prostřednictvím novinových textů, knížek, internetu i televize. Tam (nejprve spolu s kolegou z Chicago Tribune Genem Siskelem, později s kolegou z domovského listu  Richardem Roeperem) provozoval kritickou show, jejímž leitmotivem nebylo jen ultrastriktní hodnocení "palec nahoru/palec dolů", ale hlavně živý, často bouřlivý dialog. (Tady je třeba jeho a Siskelova videorecenze na Vykoupení z věznice Shawshank: http://www.youtube.com/watch?v=D2ZtUetXlX.).

Existence Rogera Eberta přestala být  pro mne virtuální záležitostí, když v roce 2002 přijal pozvání na MFF Karlovy Vary - a stal se zatím jedinou osobností, která dokázala tamní mezinárodní porotu při závěrečném nástupu na pódium přinutit k tanci. Je smutné, že o člověku, který tak důsledně popíral představu filmového kritika jako podmračeného mrzouta vysedávajícího u psacího stolu, musíme začít mluvit v minulém čase.  

1 komentář:

  1. Ebert byl filmovej fastfood. Konzumoval 3 filmy denně a recenze rutinérsky mrskal jak Baťa cvičky. Byly často vtipný, ale 80% z jejich textu většinou zabíralo převyprávění filmu. U filmů, který byly příliš nový, jiný, odvážný, se moc nechytal: kromě jednohvězdičkovýho Modrýho sametu, třeba Dead Man: jeden a půl, Dogville: dvě. Naproti tomu humanitářskej velekýč Crash (ten z roku 2005) dostal od něj plnej počet. Ebert byl prostě měšťák. A proto byl měšťákama tak oblíbenej.

    OdpovědětSmazat