Prohledat tento blog

pátek 21. listopadu 2014

Hunger Games: Síla vzdoru – 1. část

Adaptace knižních sérií se v rukou hollywoodských producentů mění v tasemnice, které se z diváků pokoušejí vyrazit co nejvíc peněz. Relativně novou strategií je rozdělení jedné knížky na dva filmy, které jsou do kin umístěny s větším časovým rozestupem. Nápad ukončit filmovou ságu o Harrym Potterovi dvoudílnou závěrečnou částí vygeneroval takové zisky, že nakazil producenty Hobita či ságy Twilight. Teď do kin přichází – s podtitulem Síla vzdoru - první část třetího dílu série Hunger Games.

Navzdory zapeklitému názvu (nepoužitelnému v rámci normální konverzace) jde o film, který by neměl uniknout zvídavému myslícímu divákovi. Není přitom třeba, aby četl – nebo chtěl číst - literární předlohy spisovatelky Suzanne Collinsové. Vysloveně nutná není ani znalost předchozích dvou snímku, které měly premiéru v uplynulých dvou letech. Kdo by ti to měl pamatovat... Základní informace o dosavadním dění laskaví autoři nevtíravě umístili i do nového filmu.

Stačí vědět, že svět budoucnosti úpí pod totalitním režimem Kapitolu, který ve fiktivní zemi Panem ekonomicky i mocensky ovládá třináct krajů. Součástí systému „chléb a hry“ jsou i titulní Hunger Games – pravidelně pořádaná vyvražďovačka, které se v přímém televizním přenosu účastní vybraní nezletilci. Hrdinka příběhu - Katniss Everdeenová – ovšem nikdy nedělá to, co jí někdo poručí. Díky instinktivní strategii se jí povedlo vyváznout už z dvojích Hladových her - a stát se národním idolem. Tyranský prezident Snow (Donald Sutherland) dívku právem považuje za nebezpečnou: Katnissiny aktivity si porobení občané čtou jako výzvu k rebelii. 

Snaha Kapitolu Katniss a její spolubojovníky kontrolovat a zneužít v rámci své propagandy vzala za své v předchozím dílu, který měl podtitul Vražedná pomsta. Třetí díl zastihuje hrdinku v táboře rebelů vedených prezidentkou Coinovou. Hrdinka zjišťuje, že „ti hodní“ považují propagandu za stejně důležitou jako jejich protivníci. Jsou stejně bezskrupulózní – a za Tvář revoluce si vybrali ji.

Jak podvést systém

První část Síly vzdoru potvrzuje vzestupný trend série. Úvodní Hunger Games (2012) vypadaly v režii Garyho Rosse jako akční vyprávěnka pro mládež, ve které hrálo možná až příliš zajímavých herců. Kvality série i nadále zvyšuje herecky schopná Jennifer Lawrenceová (jež má na svém kontě mimo jiné i Oscara za romanci Terapie láskou). Od dvojky má však nad Hunger Games dohled Francis Lawrence, takže potenciálně idiotská podívaná se v rukou inteligentního režiséra prohloubila, aniž rezignovala na očekávané, poctivě odvedené akční scény. 

Postavy mohou zůstat prvoplánově dvourozměrné, scenáristé však s daným materiálem začali pracovat nadmíru zajímavě. Důležitější než mladistvá lučištnice a její boj a touhy je totiž samotná síť souvislostí tkaná mezi individuální existencí a vztahy hrdinů a jejich mediálním obrazem. Katniss, mládenci Peeta a Hurikán, mezi kterými se nedokáže rozhodnout, matka a sestra, ba i ten sestřin zrzavý kocour – ti všichni se v různých momentech stávají nikoli hybateli, ale obětmi manipulace dvou soupeřících systémů. 

V Síle vzdoru se tak rozjíždí komplikovaná zápletka, v níž Peeta (jehož unesl Snow) a Katniss (jež je svého druhu rukojmím rebelů) jakoby jiným způsobem dál pokračovali v Hladových hrách. Oba jsou se však v rámci televizních výstupů kontrolovaných mediálními poradci i nadále snaží sledovat vlastní cíl. Tím není záchrana světa, ale ochrana sebe navzájem, svých emocí, své morální identity. Právě v tomto díle ovšem autoři toto populární hollywoodské klišé brutálně pocuchají. 

V rámci kompletní série budeme nejspíš sledovat standardní děj, ve kterém „sobecké“ zájmy šlechetných jednotlivců splynou s demokratickým zájmem celku – a tyranie bude svržena. Ve třetím dílu však zatím vidíme tak rafinovanou a mrazivě inteligentní hru s tématem politické manipulace, že místy připomíná Hvězdnou pěchotu Paula Verhoevena. Katniss kličkuje současně mezi dvěma soupeřícími systémy, vedena svým citlivým, vzdorným srdcem. Prezidentka Coinová v podání Julianne Mooreové se ze sympatické vůdkyně mění ve „zlou matku“, jež manipuluje s davy ve jménu revolučního ideálu. A ona i Snow vědí, jak s rebelskou „dcerou“ zacházet. 

Hrdinčiny upřímné emoce a spontánní gesta jsou pak tím správným materiálem pro „proklamy“ – propagační reklamy, jež natáčí televizní štáb složený z profesionálů uprchlých z Kapitolu (!). Výsledkem jsou v úderné klipy, jež do vysílání upravuje tým šéfovaný mazaným Plutarchem (poslední role Philipa Seymoura Hoffmana). 

Film se tak naplno věnuje situaci „naivního“ jedince zneužívaného systémem – a současně zůstává snímkem, jehož prvoplánovým cílem je činit totéž s „naivními“ diváky… Teď jen aby se toho cílová skupina Lawrenceova filmu nějak nedomákla. 

Hunger Games – MockingJay – Part 1
USA 2014, 125 minut
Režie: Francis Lawrence
Scénář: Danny Strong, Peter Craig (podle knihy Suzanne Collinsové)
Kamera: Jo Willems
Hudba: James Newton Howard
Hrají: Jennifer Lawrenceová (Katniss Everdeenová), Liam Hemsworth (Gale), Josh Hutcherson (Peeta), Julianne Mooreová (Coinová), Philip Seymour Hoffman (Plutarch), Woody Harrelson (Haymitch), Donald Sutherland (Snow), Stanley Tucci (Flickerman)
Premiéra: 20. 11. 2014

(Tento text jsem napsala do Lidových novin. Na jeho napsání jsem po projekci měla jen tři hodiny - omluvte tedy případné chyby. Za možnost uveřejnit ho zde na blogu redakci děkuju.)

3 komentáře:

  1. Zajímavé, Vám opravdu série po prvním díle připadla "potenciálně idiotská"? Já měl naopak u Rossova filmu dojem zjevení: vidím film pro mládež a přitom ke svým divákům nepromlouvá z "odstupu vědoucího dospělého", ale jako rovný s rovným = v zásadě ho ničeho nešetří (ani krutostí, ani informací o složitém problému mediální reality)! Kdy jsem naposledy viděl ve své kategorii podobně dobrý film a přitom divácký úspěch... už si ani nevzpomenu! Lawrence sice přidává režii na robustnosti a hranatosti vlastní "hollywoodské klasice" (Vy k ní vlastně hodně tíhnete), ale Ross je opravdu nezávislý impresionista, který toho hodně pochytil od Altmana, Malicka nebo třeba Loseyho (= mě sympatičtější a bližší vzory, než klasici z 50. let). A ten Soderbergův kámošský nápad vypomoci coby režisér druhého štábu... to by asi neměl zaspotřebí dělat pro film, který by byl byť i jen potenciálně idiotský, ne?! Píšu jen jako reakci na to, jak se -dle mého- křivdí prvnímu filmu.
    Mmchdm, mohu doporučit i četbu trilogii, ač nejsem už zdaleka cílovka, musím uznat, že je to opravdu dobrá "žánrovka s přesahem". Nebál bych se podsunout vlastním dětem, až do dorostou vhodného věku....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím s komentářem. Mé dědi jsou "cílovka", proto jsem trilogii četla a filmy viděla. Trojka mi připadala nejvěrnější předloze a ač jsem to nečekala, líbila se mi. Sice nevím, jestli přes zamilování se do představitelů hlavních hrdinů dostihl mé dcery podtext filmu, ale doufám že trochu ano. Na 3.2 půjdu, ačkoliv vím, jak to dopadne, jsem zvědavá, jak to bude vypadat.

      Vymazat
  2. Jen pro zajímavost, tady jsem našla nějaké šperky ze série http://www.originalzfilmu.cz/hledat?controller=search&orderby=position&orderway=desc&search_query=hunger+games&submit_search=

    OdpovědětVymazat