Prohledat tento blog

úterý 11. listopadu 2014

Pohádkář je o vyšetřování citových zločinů

Režisér Vladimír Michálek nešturmuje do kin každý rok nový film. Počínaje Amerikou (1994) zůstává autorem hned několika nejzajímavějších snímků uplynulého dvacetiletí – ať už jde o drama Zapomenuté světlo (1996), eastern Je třeba zabít Sekala (1997) nebo tragikomedii O rodičích a dětech. Právě adapatace románu Emila Hakla je posledním Michálkovým dílem realizovaným pro kina. Na velké plátno poněkud nešťastně zamířila i Michálkova cyklistická moralita Posel (2012). Protože však šlo o televizní film, sedmiletou pauzu ceněného režiséra ukončuje až Pohádkář.

Kriminální příběh kombinovaný se vztahovým dramatem otevírá v díle osmapadesátiletého tvůrce novou kapitolu. Michálek dlouhodobě, úspěšně spolupracoval s Jiřím Křižanem, po jeho smrti v roce 2010 však vsadil na Marka Epsteina (který byl podepsaný už pod Poslem). Epstein, stejně jako Michálek, má za sebou solidní, ambiciózní projekty, především drama z 50. let Ve stínu. Pohádkář je ovšem adaptací knížky populární spisovatelky Barbory Nesvadbové, což by mohlo destabilizovat standard obou tvůrců. Ženský román z roku 2008 ovšem filmovému příběhu naštěstí poskytl jen volnou inspiraci.

Vypravěčkami knižního příběhu jsou dvě rozdílné ženy, které okouzlil stejný (a stejně nevhodný) muž. Ženské téma týkající se zaslepené touhy po ideálním partnerovi konfrontovali Michálek s Epsteinem s ryze mužským hlediskem. Protagonistou Pohádkáře je totiž kriminalista David Rott, který se pokouší objasnit identitu muže, jehož rozložené tělo bylo nalezeno v řece. Než dorazí testy DNA, podniká Rott klasické pátrání na základě neobvyklé krevní skupiny mrtvého. Při výsleších právničky Dany a překladatelky Karly zjišťuje, že muž jejich života byl tentýž.

Okouzlující Mára (Marek) Freubert žil zprvu naplno a šťastně dvěma partnerskými životy, nakonec ho však dohnala tíživá minulost spojená s podvody, obrovskými dluhy a manželčinou smrtí při autonehodě. Třetí ženou v Márově životě byla jeho dospívající, rebelská dcera Lenka – a právě ta se stává spojnicí mezi tragickým „pohádkářem“ a frustrovaným pátračem.

Divácká detektivka pro starší a pokročilé

Kapitán Rott je z rodu nespolehlivých vypravěčů, přestože neumí lhát. Právě nyní totiž těžce doplácí na to, že soukromý život obětoval práci. Stejně jako cynický, nejistý povaleč Mára visí Rott na milovaném potomkovi, o kterého bojuje s bývalou ženou. Retrospektivy divák nejprve vnímá jako objektivní, vizualizované vzpomínky Dany a Karly. Povolna se však ukazuje, že podobu příběhu z minulosti generuje Rott. Pátrač je ve stejně neutěšeném psychickém stavu jako odhalený lhář Mára, ztotožňuje se s ním, bere stejná antidepresiva… a divák si přestává být jistý, co je pravda a kdo je vlastně oním titulním „pohádkářem“.

Rafinovaně strukturované vyprávění korunuje překvapivá, ale logická pointa. Epsteinovi se tentokrát podařilo harmonizovat zvolený žánrový mix (směs kriminálního a vztahového dramatu je v „retrospektivách“ maskovaná jako romantická komedie). Film vyzývá publikum k podvratné, ale poctivé detektivní hře: potřebná vodítka má pozorný divák k dispozici. Opakování některých spojnic mezi mužskými postavami je sice někdy polopatické, navzdory tomu je však Pohádkář zajímavou a na domácí poměry nadstandardně zdařilou diváckou detektivkou.

Hlavní kvalitou filmu je Michálkova režie: chytrá, řemeslně naprosto precizní, vzácně neokázalá, hýřící jemnostmi v detailech i v celkové atmosféře. Režisérův oblíbený spolupracovník Martin Štrba znovu dokazuje pověst jednoho z nejlepších českých kameramanů současnosti. Úlitby komerční stránce projektu jsou patrné (rušivý je zvlášť product placement MasterCard), Pohádkář však nepřipomíná povrchní adaptaci jiné knihy Nesvadbové, Bestiáře, již před sedmi lety pořídila Irena Pavlásková.

Snímek se vymyká z rámce sociálně i morálně vyprázdněných vztahových příběhů, kterými český film už nějaký čas diváky zahrnuje. Nepodobá ani Hřebejkovu a Vieweghovu rozbředlému Nestydovi, ve kterém (podobnou) hlavní roli ztvárnil představitel Máry – Jiří Macháček. 

Zatímco Matěj Hádek je coby Rott naprosto přesný, obsazení Macháčka do role neodolatelného lháře působí možná poněkud dráždivě - zvláště pro ty, kteří k tomuto herci nechovají přirozené sympatie. Vladimír Michálek se ovšem ve výběru a vedení herců téměř nikdy nemýlí, což naopak potvrzují výkony Ani Geislerové coby počtářské Dany a talentované Anny Linhartové jako Lenky. Skutečně disharmonické je pouze obsazení Evy Herzigové. Krásná modelka je ve své roli Karly sice náležitě půvabná, ale kvalit svých herecky zdatných kolegů dosáhnout nemůže.

Jako komerční tahák na nejširší publikum ovšem Herzigová patrně zafunguje. Michálkův film by ovšem neměl uniknout i divákům ochotným pustit se do náročnější žánrové hry. 

Pohádkář
ČR 2014, 100 minut
Režie: Vladimír Michálek
Scénář: Marek Epstein
Kamera: Martin Štrba
Hudba: Roman Holý 
Hrají: Matěj Hádek (Rott), Jiří Macháček (Mára), Anna Geislerová (Dana), Eva Herzigová (Karla), Anna Linhartová (Lenka), Jiří Dvořák, Mariana Kroftová, Gabriela Míčová
Premiéra: 6. 11. 2014

(Tenhle text jsem napsala do Lidových novin. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuji.)

Žádné komentáře:

Okomentovat