Pride: Zvrhlíci a horníci

Britský sociální film má úctyhodnou tradici. Našel i způsoby, jak přesvědčit o své pravdě současné, zábavychtivé diváky. Filmy jako Do naha!, Billy Elliot či Bílá vdova měly mimořádný ohlas u většinového publika, protože jde více či méně o žánrové komedie s bizarním, leč dojímavě lidským příběhem. (Sluší se ale v této souvislosti připomenout i dlouholetou práci Mikea Leigha a "milionářské" snímky Dannyho Boylea). Tragikomedie Pride patří k nejvýše ceněným britským titulům loňského roku (cena BAFTA, tři ceny Independent Spirit Awards) a do našich kin se dostává v srpnu, kdy Prahu tradičně přizdobí i akce našich homosexuálních spoluobčanů a jejich příznivců. Dobře načasovaná distribuční premiéra může diváky přilákat na své téma, bizarní příběh založený na skutečných událostech, na žánr britské sociální komedie i herecké hvězdy.

Troufám si odhadnout, že zajímavost filmu nezajistil ani tak režisér Matthew Warchus (autor nepovedeného Milionáře), jako spíš debutující scenárista Stephen Beresford, který se vyškolil v televizi. Ten z moderní britské historie vylovil třicet let starý příběh o tom, kterak londýnští gayové a lesby v roce 1984 účinně podporovali stávkující velšské horníky. Divákovým průvodcem se stává naivní, dvacetiletý cukrář Joe (roztomilý George MacKay), který se přidá k skupince homosexuálů. Parta se rozhodne začít vybírat peníze pro horníky z velšského údolí Dulais, protestující proti rozhodnutí vlády Margaret Thatcherové uzavřít "jejich" doly. Partička se schází v gay knihkupectví sympatického Gethina (a už Andrew Scott v téhle roli je důvodem, proč film vidět) - a je pro ni přirozené, že podpoří někoho, koho establishment potlačuje se stejnou nenávistí a odporem jako všechny, kdo se hlásí k LGBT komunitě.        

Komediální peripetie se pak odvíjejí od sbližování "zvrhlíků" s horníky, kteří jsou ve skutečnosti především konzervativními venkovany - a s perverty z Londýna samozřejmě nejdřív nic nechtějí mít. Zapadlá vesnička Ollwyn se ovšem pod opakovanými nájezdy nekonformních podporovatelů chřestících kyblíky s vybranými penězi rychle mění. Plachý vůdce místních horníků Dai, původně upjatá vdova Hefina či sucharský intelektuál Cliff (úderní herecká jednotka Paddy Considine - Imelda Stauntonová - Bill Nighy) se rychle vybarví a stanou se z nich zarytí příznivci svých příznivců. Ne všichni ve vesnici si sice myslí to, co oni, srdečné družbě dvou nesourodých komunit však nic nezabrání. "Zvrhlíci" se zase rozpomenou na rodinné hodnoty a teplo domácího krbu a dokonce mimoděk podnítí i vznik několika (heterosexuálních) vztahů a  jednoho vysokoškolského studia.  

Je celkem lhostejné, že horníci po téměř roční stávce museli rezignovat a někteří z protagonistů se střetli s hrozbou tehdy ještě neprozkoumané choroby AIDS. Hlavně, že je ve filmu veselo, tancuje se, zpívá a pochoduje, dialogy jsou vtipné a herecké výkony bez výjimky znamenité. Tvůrci ve snaze diváka strhnout na svou stranu častokrát příliš tlačí na pilu, takže ho rozbolí zuby (třeba z cukrkandlové rozjuchanosti venkovanek, táhnoucích londýnskými LGBT kluby). Radostně vlezlou pozitivitu naštěstí trochu ředí vedlejší dějové linie spojená s gayi - Gethinem, který si řeší svůj velšský původ, Joem, který se musí o svou odlišnost utkat s konzervativními středostavovskými rodiči, a Markem, který si aktivismem kompenzuje zlomené srdce.

Pride tak funguje především jako povedená tragikomedie a pak teprve jako trojitá agitka oslavující britské odbory, práva LGBT komunity a ženskou emancipaci. Tenhle film ovšem stejně doporučuji raději v dvojprojekci se Železnou lady.     

  

Pride

VB 2014, 120 minut, titulky
Režie: Matthew Warchus
Scénář: Stephen Beresford 

Kamera: Tat Radcliffe
Hudba: Christopher Nightingale
Hrají: George MacKay (Joe), Ben Schnetzer (Mark), Bill Nighy (Cliff), Andrew Scott (Gethin), Dominic West (Jonathan), Imelda Stauntonová (Hefina), Paddy Consindine (Dai), Faye Marsayová (Steph), Freddie Fox (Jeff), Joseph Gilgun (Mike), Jessica Gunningová (Sian), Matthew Flynn (Tony), Lisa Palfreyová (Maureen)

Premiéra: 27. 8. 2015