Odešel autor našich nočních můr Wes Craven

Série Noční můra v Elm Street a Vřískot nebo psychothriller Noční let – to jsou díla legendárního režiséra, který od 70. letech pomáhal vymyslet nové zákony moderního hororu. Wes Craven odešel v sedmdesáti šesti letech na onen svět, který v jeho filmech nepřestával potměšile atakovat naši všednodenní skutečnost. Režisérů, kteří jsou celý život specializovaní na jeden žánr, není mnoho. Zpravidla se – čertvíproč - více cení spíš žánrová flexibilita. To ovšem není případ Wese Cravena, který celá čtyři desetiletí strávil prakticky jen v jediné sféře. I filmař, děsící diváky po celý svůj celý život, ovšem udělal výjimku. Rodák z amerického Clevelandu (kde přišel na svět 2. srpna 1939) ve svých šedesáti letech realizoval jímavou Hudbu mého srdce (1999), která vynesla Meryl Streepové oscarovou nominaci za roli učitelky pokoušející se přivést chudé harlemské školáky k vážné hudbě. Žánrová klasifikace Cravenova příspěvku do povídkového filmu Paříži, miluji tě (2006) je už ovšem ošidnější: slovní potyčka mileneckého páru se odehrává na pařížském hřbitově Père-Lachaise a zasáhne do ní i duch Oscara Wildea.

Koncept tvůrce hororů jako kulturního primitiva ve vztahu k Wesi Cravenovi neobstojí. Ani ve svých nejméně povedených filmech typu černošské romance Upír v Brooklynu (1995) se totiž tento tvůrce nejeví jako barbar děsící infantilní publikum příšerami, které se vylíhly ve strašidelném zámku na pouti. Hrůza může mít sice jednoduchou masku, skrývá však celý komplex frustrací, které často unikají jednoduchému výkladu i nedají se zničit jednou provždy. Nejslavnější cravenovským zloduch – přízračný pomstychtivý kotelník Freddy Krueger – má zjizvenou „gumovou“ masku a břity na prstech, jeho letitá filmová existence však sahá do hlubších vrstev provinilé lidské existence. A nikdy se to neobejde bez humoru. 

Wes Craven sérií Nočních můr přepustil jiným tvůrcům, korunoval ji však v roce 1994 filmem Nová Noční můra, který je sofistikovanou hrou s původními prvky. K tomu, aby mohlo podobné hříčky vnímat, si ovšem Craven a jeho generační souputníci museli diváky vychovat. Noční můra v Elm Street se na filmovém plátně objevila poprvé v roce 1984 a vytvořila tak přirozený protiklad optimistických diváckých hitů Stevena Spielberga a George Lucase. Žánr hororu jako fenomén zrcadlící sociální psychosomatiku navenek spokojených USA se u Wese Cravena prosadil hned. Už ve svém debutu Poslední dům nalevo (1972) se připojil k těm, kteří v oblasti nízkorozpočtového hororu našli způsoby, jak ukázat Ameriku stíhanou frustracemi z prohry ve Vietnamu a z aféry Watergate. Příspěvkem k panice z létání vzbuzené teroristickými útoky z 11. září 2001 je pak brilantní thriller Noční let (2005) popisující psychologický zápas mladé ženy, z jejíhož spolucestujícího v letadle se vyklube zabiják.

Cravena, který se během studií zabýval psychologií, vystudoval filozofii a nějaký čas vyučoval na univerzitě anglickou literaturu a humanitní vědy, lze stěží označit za prosťáčka. Jeho práce nebavila jen věrnou komunitu fanoušků subžánru zvaného slasher. Čtyřdílná série Vřískot se stala jednou z nejvýdělečnějších strašidelných „tasemnic“ filmové historie: přinesla do pokladen kin 600 milionů dolarů. První film série v roce 1996 diváky oslovil směsí brutality a černého humoru i osobou neznámého maniaka s přezdívkou Ghostface, který likviduje své oběti podle metod svých „kolegů“ z populárních hororů. Nebýt prohraného zápasu s rakovinou mozku, přidal by nejspíš Wes Craven časem ke čtvrtému dílu z roku 2011 další pokračování.

Zatímco současné filmy hrůzy se ukájejí zvláštními efekty a nadpřirozenými prvky, Craven ve svých nejlepších filmech oslavoval děsivou jednoduchost smrti. Co může být znepokojivější než zjištění, jak unikavá a prostupná je hranice mezi realitou a noční můrou?

(Tenhle text jsme napsala forem na objednávku Hospodářských novin, kterým děkuji za možnost uveřejnit ho i zde na blogu.)