Myslím, že v posledních asi deseti letech začínám recenzi na nový film Woodyho Allena bilancováním. Takže ještě jednou: Americké režisérské trvalce bude v prosinci osmdesát a každý nový film původně ryze newyorského autora představuje malý zázrak píle, energie a konzervativní rebelie proti stávajícím kinematografickým pořádkům. Vnímat jednotlivý Allenův snímek v současných kontextech může být ošidné: nostalgie a ne-časovost jsou zde pravidelně dost okázalé. Allen neobjevuje, nevytyčuje milníky a neukazuje cestu (ostatně je otázkou, jestli to kdy dělal).
Allenovky dávají zajímavější smysl dohromady než každá zvlášť (a poblíž mne v hledišti kina Aero seděl mladý mladík, který se - alespoň do pomyslné půlky vyprávění - předem, bouřlivě "významně" smál). Iracionální muž, pohrávající si s uplatněním svobodné vůle při tvarování vlastního osudu koresponduje s řadou předchozích Allenových snímků. Namátkou: vztah vraždy a morálky "slušného člověka" se objevil už ze Zločinech a poklescích (1989), mechanismus pátrání po vrahovi Allen zkoumal v Tajemné vraždě na Manhattanu (1993) či v Sólokaprovi (2006), Štěstěna hrála roli v Match Point - Hře osudu (2005).... Otázky náhody, prozřetelnosti, manipulace a štěstí prosakují různými způsoby do většiny Allenových příběhů.
Iracionální muž je tím druhem allenovky, ve které pro scenáristu a režiséra není role: protagonistou je komplexní dramatická postava - akademik středních let Abe, který přijíždí na malou (fiktivní) univerzitu v Braylinu v Nové Anglii přednášet filozofii. Atraktivně vyžilý cynik s nadměrnou zálibou ve skotské fascinuje studenty osobitým způsobem, jakým umí přiblížit suchopárné filozofické koncepty. Zvláště inteligentní Jill (rozkošná Emma Stoneová) profesorovu kouzlu propadne - dokonce natolik, že kvůli němu opustí svého nudného přítele, spolužáka Roye. O Abea má náruživý zájem i jeho odkvétající kolegyně Rita (Parker Poseyová), unuděná poklidným manželstvím. Depresivního muže postiženého sexuálním i tvůrčím blokem však k životu neprobudí dvě zamilované ženy, ale rozhovor, náhodně vyslechnutý v restauraci. Jakási paní si v něm přátelům stěžuje na špatného soudce, který jistojistě přidělí její milované děti nehodnému manželovi. Abe se soudce rozhodne zabít s jistotou, že na něj policie nikdy nepřijde. Jeho vpravdě existenciálně svobodný čin ho promění v nového člověka plného energie a radosti ze života - jak se v Allenových filmech často ukazuje, nevede ho však šťastná náhoda a silná vůle, ale trestající spravedlnost, či možná úskočná Prozřetelnost (nejbližším velkým městem je ostatně Providence)...
Iracionální muž je - pokud jde o myšlenkové podloží a způsob jeho dramatizace - ryzím pozdním Allenovým dílem. Je v něm příliš mnoho dialogů a působí poněkud monotónně, jak se podřizuje všudypřítomnému, nervnímu jazzovému soundtracku (který ovšem občas vystřídá zlověstně osudový Bach). Allen se pohybuje na hranici předvídatelnosti, ale některá nabízející se řešení důstojně ignoruje (našinec zkažený hollywoodskými thrillery by čekal třeba to, že z neznámé ženy se vyklube prolhaná, špatná matka). Tato mírná předvídatelnost zavání stařeckou bezelstností, Allen je ovšem tentokrát (opět) velmi rafinovaným vypravěčem.
Celý příběh vypráví zmoudřelá Jill v minulém čase, občas ji ovšem vystřídá samotný Abe! To je nanejvýš znepokojivé, jak pochopíte, až film uvidíte. Hrdince jako vypravěčce to řádně ubírá na důvěryhodnosti. A on i ten název filmu je vlastně znepokojivý: Abe se domnívá jednat zcela racionálně, zmítají jím pudy i Sartre, zatímco city a morálkou zmítaná Jill na milence hledí čím dál nevěřícněji...
Mrazivě ironický podtext vyprávění odlehčují - opět u Allena nikoli poprvé - takové prvky, jako jsou "rodinné" prostředí fixované na několik málo postav, idylická krajina a skvostné herecké výkony (přičemž Joaquin Phoenix dosahuje oscarové bravury). Takže pokud si do svého diváckého portfolia chcete přidat rozmarnou, letní intelektuální hříčku, je Iracionální muž tou správnou volbou.
Irrational Man
Allenovky dávají zajímavější smysl dohromady než každá zvlášť (a poblíž mne v hledišti kina Aero seděl mladý mladík, který se - alespoň do pomyslné půlky vyprávění - předem, bouřlivě "významně" smál). Iracionální muž, pohrávající si s uplatněním svobodné vůle při tvarování vlastního osudu koresponduje s řadou předchozích Allenových snímků. Namátkou: vztah vraždy a morálky "slušného člověka" se objevil už ze Zločinech a poklescích (1989), mechanismus pátrání po vrahovi Allen zkoumal v Tajemné vraždě na Manhattanu (1993) či v Sólokaprovi (2006), Štěstěna hrála roli v Match Point - Hře osudu (2005).... Otázky náhody, prozřetelnosti, manipulace a štěstí prosakují různými způsoby do většiny Allenových příběhů.
Iracionální muž je tím druhem allenovky, ve které pro scenáristu a režiséra není role: protagonistou je komplexní dramatická postava - akademik středních let Abe, který přijíždí na malou (fiktivní) univerzitu v Braylinu v Nové Anglii přednášet filozofii. Atraktivně vyžilý cynik s nadměrnou zálibou ve skotské fascinuje studenty osobitým způsobem, jakým umí přiblížit suchopárné filozofické koncepty. Zvláště inteligentní Jill (rozkošná Emma Stoneová) profesorovu kouzlu propadne - dokonce natolik, že kvůli němu opustí svého nudného přítele, spolužáka Roye. O Abea má náruživý zájem i jeho odkvétající kolegyně Rita (Parker Poseyová), unuděná poklidným manželstvím. Depresivního muže postiženého sexuálním i tvůrčím blokem však k životu neprobudí dvě zamilované ženy, ale rozhovor, náhodně vyslechnutý v restauraci. Jakási paní si v něm přátelům stěžuje na špatného soudce, který jistojistě přidělí její milované děti nehodnému manželovi. Abe se soudce rozhodne zabít s jistotou, že na něj policie nikdy nepřijde. Jeho vpravdě existenciálně svobodný čin ho promění v nového člověka plného energie a radosti ze života - jak se v Allenových filmech často ukazuje, nevede ho však šťastná náhoda a silná vůle, ale trestající spravedlnost, či možná úskočná Prozřetelnost (nejbližším velkým městem je ostatně Providence)...
Iracionální muž je - pokud jde o myšlenkové podloží a způsob jeho dramatizace - ryzím pozdním Allenovým dílem. Je v něm příliš mnoho dialogů a působí poněkud monotónně, jak se podřizuje všudypřítomnému, nervnímu jazzovému soundtracku (který ovšem občas vystřídá zlověstně osudový Bach). Allen se pohybuje na hranici předvídatelnosti, ale některá nabízející se řešení důstojně ignoruje (našinec zkažený hollywoodskými thrillery by čekal třeba to, že z neznámé ženy se vyklube prolhaná, špatná matka). Tato mírná předvídatelnost zavání stařeckou bezelstností, Allen je ovšem tentokrát (opět) velmi rafinovaným vypravěčem.
Celý příběh vypráví zmoudřelá Jill v minulém čase, občas ji ovšem vystřídá samotný Abe! To je nanejvýš znepokojivé, jak pochopíte, až film uvidíte. Hrdince jako vypravěčce to řádně ubírá na důvěryhodnosti. A on i ten název filmu je vlastně znepokojivý: Abe se domnívá jednat zcela racionálně, zmítají jím pudy i Sartre, zatímco city a morálkou zmítaná Jill na milence hledí čím dál nevěřícněji...
Mrazivě ironický podtext vyprávění odlehčují - opět u Allena nikoli poprvé - takové prvky, jako jsou "rodinné" prostředí fixované na několik málo postav, idylická krajina a skvostné herecké výkony (přičemž Joaquin Phoenix dosahuje oscarové bravury). Takže pokud si do svého diváckého portfolia chcete přidat rozmarnou, letní intelektuální hříčku, je Iracionální muž tou správnou volbou.
Irrational Man
USA 2015, 96 minut, titulky
Scénář a režie: Woody Allen
Kamera: Darius Khondji
Hrají: Joaquin Phoenix (Abe), Emma Stoneová (Jill), Parker Poseyová (Rita), Jamie Blackley (Roy)
Premiéra: 30. 7. 2015
Scénář a režie: Woody Allen
Kamera: Darius Khondji
Hrají: Joaquin Phoenix (Abe), Emma Stoneová (Jill), Parker Poseyová (Rita), Jamie Blackley (Roy)
Premiéra: 30. 7. 2015
Asi bych se na to měl podívat, Alenko!
OdpovědětVymazat