Fenomenální čtenářský úspěch příspěvku Ve vedru nikdo nic nečte, který hluboce zastínil všechny snahy o seriózní znovuoživení Alenčina blogu, podněcuje úvahu o smyslu jakéhokoli psaní (např.: "Je filmový kritik skutečně jen kašpar? Anooo."). Na úvahy je však skutečně moc vedro. Protože byl včera mezinárodní den koček (a ženského orgasmu), nabízí se téma Koťátka. V normalizační televizi plnila kočičí přestávka nezastupitelnou funkci. Existují však i vrcholně artové kočičí dokumenty. Díky upozornění Kateřiny Svatoňové vám tak mohu nabídnout snímek Private Life of a Cat (1947) z umělecké dílny Alexandera Hammida a Mayi Derenové.
https://www.youtube.com/watch?v=QpR_UZz-BS4
Z hlediska širšího by si patrně zasloužila pozornost výsostně konzervativní idea harmonické kočičí rodiny, jež mne ve filmu avantgardních autorů vysloveně zaskočila. Podle mým zkušeností totiž klasická kočičí rodina sestává z koťátek, kočičí matky a rozněžnělého majitele. Otec je buď neznámý, nebo se k dětem okázale nehlásí. Ona ta avantgarda měla taky svoje emocionální limity, zaplaťpámbu.
Z hlediska širšího by si patrně zasloužila pozornost výsostně konzervativní idea harmonické kočičí rodiny, jež mne ve filmu avantgardních autorů vysloveně zaskočila. Podle mým zkušeností totiž klasická kočičí rodina sestává z koťátek, kočičí matky a rozněžnělého majitele. Otec je buď neznámý, nebo se k dětem okázale nehlásí. Ona ta avantgarda měla taky svoje emocionální limity, zaplaťpámbu.
Žádné komentáře:
Okomentovat