Ten vyžaduje stylizaci založenou na věrohodnosti a kompaktnosti daného fikčního světa. Tragédie Řachandy spočívá už ve výběru herců: kupříkladu představitelka rozmazlené princezny Markétky, Denisa Pfauserová, je možná hezká a herecky schopná, její tvář se však do pohádky nehodí a neumí ani chodit v kostýmu (ten je navíc nebývale "žertovně" ošklivý). Schopnost sladit různorodé, často známé a výrazné herce, pak režisérce chybí. Řachanda tak nabízí nejrůznější izolované, nesourodé komické výstupy, v nichž vycházejí zvláště trapně Jan Hrušínský jako slabošský král a Vilma Cibulková coby vládkyně kouzelného lesa. Řachanda se známými jmény jen hemží. Možná projekt na začátku pro celebrity typu Petra Čtvrtníčka, Ester Kočičkové či Oldřicha Kaisera vyhlížel lukrativně a/nebo zábavně. ve filmu to ovšem vypadá, že zjevně jen Bolek Polívka se (v roli lakomého Theofila) nepřestal bavit. Za zmarněný můžeme označit zvláště herecký potenciál Polívkova syna Vladimíra, který v jedné z hlavních rolí coby zlodějíček Kuba nadmíru horlivě dokazuje své komediální schopnosti. V rukou jiného režiséra by mohla vzniknout i spousta legrace. V plném předpremiérovém kině však Kubovy eskapády provázelo mrazivé ticho. Režisérka přizabila i zjevný talent Aleše Bílíka, představujícího Kubova kamaráda a princeznina nápadníka Matěje. (Bílíka naštěstí letos uvidíme ještě v Křižáčkovi, kde se podřídil režijnímu vedení Václava Kadrnky).
Největší lítost vzbuzují představitelé kouzelných obyvatel Černého lesa. Kolem Cibulkové se hemží pišišvoři ukradení z Avatara (bojovné "elfky" nabarvené na zeleno) a Jacksonových tolkienovských adaptací (hobití "puci" ztvárnění trojicí liliputích herců jsou zvláště k politování). Vzniklé bytosti jsou výsledkem poctivého úsilí maskérů a trikařů, musejí se však z vůle autorky a kameramana pinožit v realisticky snímaném, prosluněném lese vyzdobeném umělohmotnými rostlinami. Nic takového se už nevidí ani v laciných televizních produkcích. Je naprostou záhadou, jak se zkušenému kameramanovi Peteru Bencsíkovi povedlo tak okázale nezačlenit pohádkové postavy do filmového obrazu. (Jediným skutečně pohádkově snímaným objektem v celém filmu zůstává celek Černého lesa.) Pohádky Zdeňka Trošky vycházejí ze srovnání s Řachandou jako brilantně stylizovaná díla, jejichž autor přesně ví, co a proč dělá (i když s tím jako diváci samozřejmě nemusíme souhlasit).
Nemohoucnost Marty Ferencové a jejího až kongeniálně zmateného štábu se vzácně sešla se scénářem producenta a hudebního skladatele filmu, Daniela Miňovského. (Doufejme, že komedie Prázdniny v Provence, které podle jeho předlohy natáčí Vladimír Michálek, mají lepšího dramaturga.) Příběh přeplácaný nevyužitými motivy těsně před koncem vyloví z kapsáře docela nový, silný a dramatický motiv, s nímž se však nepracuje filmově, ale pouze se o něm překotně mluví. (Klíčovou roli - promiňte mi ten spoiler - hraje i skvrna velikosti mexického dolaru na Matějových zádech.) V té chvíli se pozornějšímu divákovi zazdá, že scénář možná původně nebyl tak děravý, ale že při střihu možná ledaccos důležitého vypadlo.
Nevím a ani nechci vědět, co všechno se tvůrcům stavělo do cesty při práci na filmu, který určitě na začátku nechtěl být nosičem hlouposti, neumětelství a mizerného vkusu. Myslím ovšem, že nad hotovou Řachandou je naprosto amorální kalkulovat s tím, že děti jsou debilové a nepoznají špatný film.
ČR 2016, 104 minut
Režie: Marta Ferencová
Scénář: Daniel Miňovský
Kamera: Peter Bencsík
Hudba: Daniel Miňovský, Jan Kolář
Režie: Marta Ferencová
Scénář: Daniel Miňovský
Kamera: Peter Bencsík
Hudba: Daniel Miňovský, Jan Kolář
Hrají: Vladimér Polívka (Kuba), Aleš Bílík (Matěj), Denisa Pfauserová (princezna Markétka), Bolek Polívka (Theofil), Jan Hrušínský (král), Vilma Cibulková (Paní lesa), Martin Pechlát (rytíř), David Novotný (dřevorubec), Jaromír Nosek (ceremoniář), Oldřich Kaiser (ponocný), Petr Čtvrtníček (velitel stráže), Ester Kočičková (dvorní dáma)
Premiéra: 25. 2. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat