Příběh kmotra: koho volit

Den před volbami uvedla společnost Bioscop do kin nový film Petra Nikolaeva Příběh kmotra - krimi volně inspirovanou knihou investigativního novináře Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek (2007). Ve filmu, na kterém se coby scenárista vedle režiséra podílel Miroslav Oščatka (televizní seriál Cyril a Metoděj - Apoštolové Slovanů), Mrázkovo jméno samozřejmě nepadne: hlavní hrdina se sice jmenuje František, ale Vedral, a také ostatní postavy se dočkaly přejmenování. Tvůrci si však dávají zatraceně záležet, aby divák neztrácel souvislosti a zahloubal se do nedávné české historie z hlediska "blbé nálady". Na vlně zahořklosti a nespokojenosti nad zkorumpovaným světem ("státem vytunelovaným lidsky) je nesen celý příběh, popisující letitý, úporný boj spravedlivého kriminalisty Čestmíra Cajthamla (Lukáš Vaculík) a mrzkého zločince Vedrala. Chronologický pohled na vzestup gaunera, který nastartoval své špinavé podnikání v předrevolučních letech a v lednu   2006 sešel ze světa coby zločinec s konexemi v byznysu i nejvyšší politice, narušuje prolog, v němž je protagonista zavražděn. Vypravěčem příběhu je ovšem čestný polda Cajthaml, který Vedralovi dlouhá léta šel po krku, ale nakonec se musel spokojit s rolí posledního spravedlivého, který vyhrává spíše morálně než legálně.

Mezi okamžikem, kdy to kdosi do Vedrala napálí na jeho milovaném fotbalovém stadionu, a okamžikem, kdy Cajhaml svůj komentář končí zlopověstným varováním, abychom si mi diváci dali pozor před skluzem na šikmou plochu (!), se patrně měl odehrát strhující příběh těsně navázaný na realitu. Dovolím si odhadnout, že scénář neposkytl Petru Nikolaevovi oporu, kterou by potřeboval, aby se pokusil o českou variantu amerických či francouzských gangsterek. Stále mi vrtá hlavou, kde se v mnoha recenzích vzala ta představa, že Příběh kmotra je řemeslně zvládnutý: Nikolaev (Báječná léta pod psa, Kousek nebe, Jménem krále, Lidice) nikdy nebyl originálním režisérem s jasnou vizí, ale spíš neosobním řemeslníkem schopným místě televizním způsobem naplnit zadání způsobem, který neuráží. Těžko však mohl natočit poutavý příběh na základě scénáře, který pečlivě zabíjí všechno napětí tím, že popostrkuje hrdiny kupředu na základě toho, že nejprve něco prohlásí a pak to lopotně ilustrují. 

Ondřej Vetchý se pak v hlavní roli může snažit, jak chce (a že se snaží opravdu hodně a je zajímavé vidět představitele morálních chlapíků v záporné roli) - drama zločince posedlého tezí, že silnější vítězí, a policisty přesvědčeného, že musí vyhrát spravedlnost, se odehrává v sociálním, politickém i ekonomickém vzduchoprázdnu. Ve vyprávění se sice mihnou i někteří významní politici Mrázkovy éry, tvůrci filmu však nedovedou vzbudit představu Mrázkova vlivu a provázanosti struktur, kterými hýbal (filmy Martina Scorseseho jsou pro mne v tomhle směru dokonalým příkladem, že to jde). Příběh kmotra tvoří dobrou dvojici s jiným filmem, který s podobnou autorskou licencí mapoval podobné časové období a podobně kontroverzního hrdinu - Czech Made Manem.  Právě v souvislosti s tímto ne zcela povedeným, ale zajímavým a energickým filmem ovšem v Příběh kmotra zaráží marasmus, s jakým Nikolaev s Oščatkou vidí zvláště rok 1989. Je to pro ně období, kdy se dostali ke slovu gauneři, kteří v minulém režimu mohli jen příštipkařit. (Nejde teď o to, jestli to s Mrázkem tak bylo či nikoli, ale o to, že "sametová revoluce" nebyla v českém filmu ještě nikdy zobrazovaná tak hořkým a obviňujícím způsobem). Největším, protože ve filmu nejlépe popsaným Vedralovým zločinem se pak jeví okamžik, kdy vypne televizní novoroční projev prezidenta Havla.

Příběh kmotra není moc dobrým filmem, i když v rámci současné, silně nevyvážené domácí produkce nabírá body navíc. Je však nositelem povážlivého "poselství", které ho činí výjimečným: před volbami totiž představuje politikum, které si - vzhledem k populistické atraktivitě filmu a silné reklamní kampani provázející jeho uvedení do kin - budou Češi "číst" s mimořádným gustem. Nespokojenost většinové společnosti je totiž přesně taková, jak se tady ukazuje. V politice a v policii i v justici jsou až na výjimky zkorumpovaní lháři, kteří se jen obohacují na "náš" úkor, a poctivost a snaha o zviditelnění faktů, neřkuli o nápravu, se trestá. Přesně teď je ale doba, kdy "lid" může znovu a konečně lépe rozhodnout o tom, kdo stane v čele této společnosti. Běhá mi mráz po zádech z toho, které politické strany tenhle film přímo či nepřímo podporuje. A je jedno, jestli se Příběh kmotra jen marketingově veze na "volební" náladě nebo má propagovat něčí názory. 1/

1/ Do poštovní schránky na venkově mi přišel "dopis voličovi" od pánů Babiše a Stropnického, ve kterém se to "kmotry" jen hemžilo. Napadlo mne jaksi automaticky, že mi přijde ještě lístek na Příběh kmotra, což se však nestalo. Mimochodem producenti filmu rozhodli, že se nekonala novinářská projekce (což svědčívá o tom, že s kvalitou filmu není něco v pořádku).

Příběh kmotra

ČR 2013, 99 minut

Režie: Petr Nikolaev

Scénář: Petr Nikolaev, Miroslav Oščatka

Kamera: David Ployhar

Hrají: Ondřej Vetchý (František Vedral), Lukáš Vaculík (Čestmír Cajthaml), VIca Kerekesová (Zuzana), Jan Vondráček (Tipl), Kryštof Hádek (Bohoušek), Andrej Hryc (Farkaš), Kristýna Frejová (Zoubková), Pavel Nečas (Ota), Ivan Gvera (Rudolf), Vladimír Brabec (JUDr. Tipl)

Premiéra: 24. 10. 2013