Prohledat tento blog

úterý 25. února 2014

Babovřesky 2 aneb česká identita

Zdeněk Troška je Satan české kinematografie a spílat mu patří k povinnostem každého inteligenta, který se hlásí k nějaké morálce. Kolegové novináři říkají, že na jeho filmy už nechodí, a nechtějí o nich psát, protože to prý nemá cenu - čemuž Troškovi producenti napomáhají tím, že nedělají novinářské projekce. Přiznám se, že takový postoj pro mne není použitelný, protože se snažím sledovat kompletní domácí produkci (i když se mi nechce dávat v kině peníze za filmy, u kterých budu velmi pravděpodobně trpět jako zvíře). Neviděla jsem proto první Babovřesky - naštěstí se mi povedlo získat lístek na premiéru druhého dílu (díky, přátelé!). Takže o nich mohu - aniž bych mohla srovnávat s jedničkou - podat jisté svědectví.

Vidět pokračování divácky nejúspěšnějšího filmu loňského roku (650 tisíc prodaných vstupenek) s publikem, kterému je určeno, byl samozřejmě zážitek (nejvíc se diváci smáli v okamžiku, kdy Pavel Kikinčuk Bronislav Kotiš napodoboval opilého Miloše Zemana, a ve chvíli, kdy babka sjetá marihuanovými koláčky skákala na trampolíně). Žádný vtip nezůstal bez odezvy - a já nechci ani pomyslet na tom, jak mrazivá atmosféra by panovala na novinářském promítání.

Navzdory všem výhradám mne Babovřesky 2 utvrdily v tom, že Zdeněk Troška není Satan - je to režisérský profesionál, který dělá to, co chce - a dělat to umí. Upřímně řečeno nevím, jestli má smysl ho za to kárat. Pokud jde o profesionální stránku, při sledování Babovřesků 2 jsem se nestyděla ani za kameru (Ervin Sanders), ani za hudbu (TEN Karel Vágner), a dokonce ani za herecké výkony (s výjimkou pitvořícího se ministra obrany Martina Stropnického). Jana Synková coby drbna Horáčková je dokonce žena na svém místě. Od hokejistů z NHL, kteří hrají sami sebe (Radek Smoleňák, Ondřej Pavelec, Jakub Kovář, Jakub Voráček a Jiří Tlustý), nikdo nic nečeká, takže jejich výkony jsou také v pořádku.

Protože nepředpokládám, že byste na film šli, dopustím se v popisu filmu nějakých těch spoilerů. Zápletka se zaplétá kolem zmíněných hokejistů, kteří přijedou do Babovřesk v létě trénovat, a od toho, že se jim začnou vnucovat tři místní děvy se na popud svých babiček. V této dějové linii ani v její inscenaci jsem nenašla nic příliš nevkusného a amorálního (nic se nestane, sportovci i děvy se nakonec docela normálně skamarádí a chlapíci z Prahy dokonce pomohou dívkám zpacifikovat jejich zbytečně žárlivé milence). Víc nevkusná je - v tématu i stylu - zápletka kolem starosty (Kikinčuk), starostové (pitvorná Veronika Žilková) a úředníka z ministerstva, který na anonymní udání přijede do Babovřesk prověřit čerpání eurodotací. Z komisního ouřady se vyklube dávný milenec starostové, od čehož se odvíjí pár lehce pikantních situací. Vše se nakonec vyřeší: pokud jde o morálku, k nevěře nedojde, ale odhalená udavačka nakonec sama přizná pravdu a není potrestána.

Další dějová linka se týká mladého faráře Šoustala, který se dostane kvůli své liberálnosti do konfliktu s církevními nadřízenými. Tady Zdeněk Troška dává naplno zaznít své nenávisti ke katolicismu a kléru, což působí v ateistických Čechách skutečně nesmírně bizarně. */ Obecně je dějová linie spojená s mladými hrdiny mnohem méně zrůdná než linie spojená s protagonisty středního a staršího věku - tedy věku většiny Troškových nejvěrnějších diváků. Podobně jako v Troškových pohádkách jsou mladší postavy vlastně docela hezké a milé. Což je vlastně docela zvláštní, protože se mi skoro nezdá možné, že by to Troška se spoluscenáristou Markem Kališem dělali vědomě, s nějakým úmyslem nadbíhat mladému publiku a nastavovat křivé zrcadlo tomu staršímu. Nevím, jestli si z toho mohu troufnout něco vyvodit... Snad jen tolik, že fikční svět Babovřesk, který Zdeněk Troška vytvořil, v sobě spojuje prvky kýče i pitvorného šklebu, ale není - tak, jak se o něm obvykle píše - jednoznačně amorální.        
Tím se film liší od komedií Jiřího Vejdělka a Marie Poledňákové. Ty se tváří jako romantické komedie, ale romantické nejsou ani za mák, a jejich hrdinové se k sobě navzájem chovají téměř bez výjimky hnusně. Troška natočil prostě komedii, ve které má škleb své důležité místo, ale ve které vlastně nejsou zpochybňovány takové hodnoty, jako je láska, manželství nebo loajalita ke stáří (chór nesnesitelných babovřeských drben nikdo neumlátí lopatou, vždyť jsou technicky vlastně neškodné...). Jeho model není zdaleka tak dobře vypočítaný jako ten Vejdělkův či Poledňákové, je spontánnější - pokud jde o stavbu, spoléhá se na "sitcomovou" přetržitost Kameňáků (na kterých ostatně Kališ jako scenárista spolupracoval). Některé postavy se k sobě chovají hnusně, jiné nikoli, nejde ovšem o žádnou totální oslavu amorality - o žádnou konzistentní chválu mezilidského zla. Jistě hodně vypovídají o zálibně kýčovité, a přece sebeironické české identitě. Upřímně řečeno mi Babovřesky 2 přijdou mnohem přijatelnější než Sedláčkovo Dědictví nebo Nellisin Revival, což jsou filmy, kterými se režiséři cenění za nekonformnost a uměleckou kvalitu vědomě dopustili populistického snížení vkusu.        

Pokud jde o návštěvnost, je po prvním víkendu jasné, že Babovřesky 2 nebudou kopírovat úspěch prvního dílu. Během premiérového víkendu film vidělo 71 640 diváků - což je o polovinu méně než před rokem první Babovřesky. Vznik trojky to ovšem jistě neovlivní...  

*/ Ve scénách s Šoustalem a zamilovanou jeptiškou Glorií pak přichází ke slovu zvláště product plamecent jak víno, zaměřený na zahradnické produkty jisté firmy. Product placement je vůbec v Babovřeskách 2 naprosto úchvatný: Zdeněk Troška se s ním nemaže, dává zadavatelům přesně to, po čem touží, všechny nápisy a záběry na zboží jsou nádherně reklamní - žádná trapná snaha je nějak zapojit do děje nebo decentně zamaskovat. Je to lepší než zbabělý úskok Roberta Sedláčka v Dědictví aneb Kurvaseneříká, kde jsou podobné (zdaleka ne tak dobře natočené) scény provázeny "decentním" nápisem "product placement přímo v levé části obrazu.              

Babovřesky 2
ČR 2014, 110 minut
Režie: Zdeněk Troška
Scénář: Zdeněk Troška, Marek Kališ
Kamera: Ervin Sanders
Hudba: Karel Vágner
Hrají: Jana Synková (Horáčková), Pavel Kikinčuk (starosta), Lucie Vondráčková (Ivana), Veronika Žilková (starostová), Jan Dolanský (Adam), Lukáš Langmajer (Šoustal), Jiří Pecha (Venda), Lubomír Kostelka (Fanda), Jindřiška Kikinčuková (Němcová), Jana Altmannová (Anda), Martin Stropnický
Premiéra: 20. 2. 2013

8 komentářů:

  1. Souhlasím, jen nechápu, proč píšete, že nepředpokládáte, že by čtenáři této recenze na film šli..., jednička se mi líbila a na dvojku půjdu. Je mi upřímně líto těch, kteří jen meldují plky rádobyintelektuálů, které baví se povyšovat a plivou na Trošku.
    Jako obvykle nic nepochopili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spíše si nic nepochopil ty.

      Vymazat
    2. Ble ble ble

      Vymazat
  2. já mám k autorce článku malou připomínku...herec, který napodoboval opilého Miloše Zemana není Pavel Kikinčuk, ale Bronislav Kotiš

    OdpovědětVymazat
  3. Plivat na Trošku je móda, recenzenti si na něm smlsávají už jen ze sportu... Díky za recenci, která to, myslím, všechno parádně vystihuje. Konečně je někdo z kritiků objektivní.. Je prostě vidět, že jste ze "staré" školy někdejší Cinemy: Tehdejdší sestava Hejlíčková, Prokopová, Fuka, Vosmík a Sedláček byla luxusní, Cinema s nimi byla na vrcholu, recenze byly vtipné a měly hlavu a patu..

    OdpovědětVymazat
  4. Podle mě je to pohodová, nenáročná komedie

    OdpovědětVymazat
  5. Už se nemůžu dočkat, co si tady přečtu o Babovřeskách 3 :-)

    OdpovědětVymazat