Prohledat tento blog

úterý 6. března 2012

Čtyři slunce

Bohdan Sláma natočil svůj nový film v Miroticích, městečku, kde kdysi Ivan Passer realizoval mistrovské dílo nové vlny - Intimní osvětlení (1965). Tím jsou Čtyři slunce pro milovníky souvislostí ukotvená v 60. letech. Pro ty, pro dbají o osobní motivace samotného tvůrce, ve Čtyřech sluncích hraje roli režisérova osobní tragédie (ale nevím, jestli se o ní smí psát */). Pro znalce Slámova světa jde o další "film o hledání štěstí", tentokrát ještě mnohem výrazněji využívající "duchovní" vypravěčské výrazivo v tradičním evropském kinematografickém stylu (pokud tedy za "duchovní" považujete takové okamžiky v režisérových filmech, jako je kopání studny ve Venkovském učiteli nebo už okamžik, kdy hrdina Štěstí vyleze na střechu).

Pro diváky, kteří se fixují na souvislosti prostřednictvím obsazení, tady máme herce, kteří u Slámy zatím sice většinou nehráli, ale publikum je má pevně, byť zjednodušeně spojené s jistým druhem filmu (Jaroslav Plesl a Igor Chmela - "rozhněvaná" díla Roberta Sedláčka, Karel Roden - "inteligentní" česká kinematografie, Aňa Geislerová - všechny ty Hřebejkovy vážně laděné filmy...). Když k tomu přidáme téma frustrované maloměstské rodiny, jejíž přízemní, sociálně i psychologicky odůvodnitelnou anamnézu narušuje postava senzibila, je diagnóza Čtyř sluncí jasná: jsou ryzím příkladem předvídatelného artového mainstreamu. Ale když se to všechno navíc spojí se Slámovou nezpochybnitelnou inscenační zručností (která není v českém filmařském rybníčku žádnou samozřejmostí), máme tady prestižní film, který se může líbit v zahraničí.

Čtyři slunce byla uvedena jako vůbec první český titul v soutěži prestižního nezávislého amerického festivalu Sundance. Pokud teď vůči tomuhle filmu budu vznášet nějaké výhrady, pak je to samozřejmě ve světle tohoto faktu vlastně jen takové remcání. Nicméně - nemohu si to odpustit. Slámův film totiž zajímavým způsobem zviditelňuje dva (zdánlivé?) protipóly: evropský "duchovní" film a civilně pojatý český příběh s chcípáckými hrdiny (za tenhle pojem můžeme děkovat Petru Markovi - díky, Petře Marku). Zatímco "chcípácký film" má u nás už pěknou tradici (a její nejlepší ukázkou z poslední doby jsou výborná Poupata), "duchovní" film v českém pojetí stále poněkud klopýtá - a abych příklady nelovila hluboko v paměti, uvádím rovnou Kadrnkových ultraartových Osmdesát dopisů. Díky nim je snad zjevné přinejmenším to, že civilismus a filmové metafyzično lze propojit, i když to (asi nejen pro mne) vždycky bude hodně zavánět nějakou nápodobou filmů Andreje Tarkovského.

Ve Slámových Čtyřech sluncích ovšem nejen najdeme plno scén situovaných do přírodních scenérií, ve kterých vítr-boží dech poeticky zmítá travinami a větvemi stromů, ale objevíme tady přímo celou dějovou linii, vztahující se k otázce existence "jiného" řádu. Snaživý, leč nešťastný Jára (Plesl), kterého podvádí partnerka Jana (Geislerová) a z rukou se mu vymyká dospívající syn z předchozího manželství Véna (výborný Marek Šácha), tak má ve svém totálním marasmu protiklad v nepraktickém citlivci Karlovi (Roden). Tenhle Járův kamarád sice umí najít nejlepší místo na zahradě pro nový stromek (ale to se uvidí za pět, deset let) - jeho užitečnost pro aktuální přítomnost, kterou tak okázale zmarňují všechny ostatní postavy s výjimkou senzibilovy neplodné manželky (Klára Melíšková), je však naprosto nečitelná.

Tato Karlova "momentální nepoužitelnost" se tříbí prostřednictvím Járy, který - když kvůli hulení v pracovní době přijde o práci - se pokouší senzibilovy schopnosti (marně) zpeněžit. Společný výlet za tajemným Mistrem, na který padnou Karlovy úspory a který vypadá spíš jako útěk před nesnesitelnou realitou, skončí zjevným debaklem: v zahradě za otřískanými vraty s neumělou plastikou čtyř sluncí totiž sídlí jen jakýsi nerudný dědek (Vladimír Merta, jehož hudba ve filmu překvapivě nezazní). Karel by vypadal jako pošetilý bloud a byl by jen dalším (a možná nejtrapnějším) v této galerii Slámových outsiderů, kdyby nebylo finální výhybky umožňující jiné čtení celého předchozího děje. (Po podobně nečekaném Jarchovského úkroku ve finále Nevinnosti si totiž budeme muset i u českých filmařů zvykat na takováhle sofistikovaná překvapení).

Díky tomuto finále zázraky objektivně existují. A divákova ochota přistoupit na existenci nějakého zázraku (jako formy nějakého dobra, jež si žádná z postav svých chováním nezasloužila) bude přitom možná přímo úměrná skutečnosti, že české filmy, kterým "o něco jde", jsou momentálně mimořádně neveselé. A velmi civilní. Zázrak, který postavám pomůže vybřednout z následků jejich nerozvážných skutků a nečistých myšlenek a pravděpodobně je "polepší", ovšem vycentruje ze středu pozornosti jedinou normální postavu příběhu: třídního učitele problémového Vény, který je v podání Igora Chmely sice nevěrníkem, přece jen však v totálním chaosu provázejícím činy všech ostatních postav představuje bezpečnou racionální kotvu. Jára i jeho syn si myslí, že učitel, požadující na žákovi, aby chodil do školy, poslouchal a učil se, je debil. Jana je schopná naslouchat svým neomylným sebezáchovným instinktům a opustit s debilem ve vteřině dosavadní, neperspektivní vztah - učitel však stejně sebezáchovně cukne, čímž z příběhu mizí jako ten největší padouch ze všech. Slámovy sympatie totiž - protože jsme se ocitli v "duchovním" filmu - patří všem ostatním postavám kromě něj, a to včetně pankáčského asociála Jerryho (který je ve znamenitém podání Jiřího Mádla energetickým středobodem vyprávění).

Pokud je totiž Jerry živelným centrem vyprávění a tajemný Mistr jeho skrytou duchovní osou, pak Chmelův hrdina představuje postavu, s níž by se mohl ztotožňovat pomyslný průměrný český divák. (Jára a Jana jsou totiž - aspoň myslím - příliš velcí chcípáci na to, aby se na ně někdo mohl dívat jinak něž spatra). Za rozložení sil, vynuceného režisérem, představují ovšem Karel a učitel ideové protipóly - zmíněný mysticismus a "civilnost". Díky Karlu Rodenovi Karel naštěstí není směšný (a má současně dokonce svůj zjevný humorný rozměr - přičemž nemám na mysli jeho geniálně odporný svetr). Díky autorovi tohoto příběhu Bohdanu Slámovi je ovšem Chmelův učitel nakonec ukázán jako ten největší padouch: v "duchovním" filmu, kde musejí všichni nejdřív strašlivě, ale zcela pasivně trpět za to, co si sami zavinili, a spoléhat na vykoupení skrz nějaký zázrak, představuje učitel jen ziskuchtivce, pokrytce a zbabělce, který trpět odmítá, žádný zázrak by asi ani nepochopil a za trest je z vyprávění coby beznadějný případ vykázán dřív, než se na něm dá z nebe spadlá doktrína vyzkoušet.

Bohdan Sláma tak natočil svůdný a pěkně vyhlížející film o jisté samospasitelnosti a elitářství "duchovna". Pokud ovšem jde o "silné" konce, které má tenhle režisér v oblibě, vlastně se mi mnohem víc líbilo to bezprecedentně úchvatné finále Venkovského učitele, kde hrdinové v chlívku pomohou na svět telátku. To totiž šlo brát vážně v kategorii těch zázraků, které lze přijmout s otevřenýma očima.

*/ Ale nevím, jestli se o ní smí psát - viz citově zabarvená korespondence Františka Fuky a producenta filmu Pavla Strnada. :-)

Čtyři slunce
ČT 2012, 105 minut
Scénář a režie: Bohdan Sláma
Kamera: Diviš Marek
Hudba: Vypsaná fixa
Hrají: Jaroslav Plesl (Jára), Marek Šácha (Véna), Jiří Mádl (Jerry), Karel Roden (Karel), Aňa Geislerová (Jana), Klára Melíšková (Evička), Igor Chmela (učitel), Anna Bubeníková (Anička), Jana Plodková (Vénova matka),Vladimír Merta (mistr), Zuzana Kronerová (Mistrova stará)
Premiéra: 8. 3. 2012

P.S. Během bezesného kousku dnešní noci jsem si uvědomila, že jsem na Čtyři slunce přiložila podobnou šablonu jako na Signál - taky adoruji jednu z vedlejších postav, která pro mne představuje snesitelné postoje a hodnoty, ale autoři filmu ji krutě "demaskují" a stíhají coby zloducha. Je v nepořádku něco se mnou (to je snadné připustit) - nebo rozliční, nekompatibilní tvůrci českých filmů inklinují k podobným myšlenkovým schématům.

2 komentáře:

  1. O tomto filmu jsem četl článek v aktuálním čísle Světa filmu www.svetfilmu.eu
    Doporučuju

    OdpovědětSmazat
  2. Milý anonyme, nějak to na té vámi doporučované www.stránce nemohu najít. To si mám časopis koupit? Neděláte vy tady spíš jenom nějakou reklamu něčemu, co se mi zase tak úchvatné nezdá - tedy podle toho, co lze číst na webu? :-)

    OdpovědětSmazat