Zmizelá - Manželství jako forma organizovaného zločinu

Dvaapadesátiletý David Fincher je dnes něčím víc, než jen „kultovním“ režisérem krimithrillerů Sedm (1995) a Klub rváčů (1999). Je autorem, který dal Ripleyové ve třetím Vetřelci (1992) křestní jméno a sex, a v Podivuhodném případu Benjamina Buttona (2008) vrátil Brada Pitta do kolébky. Prostřednictvím thrilleru Úkryt (2002) ukázal, že se ocitám v ohrožení úměrnému našemu strachu. V životopisném příběhu zakladatele Facebooku The Social Network (2010) pak jako své klíčové téma představil osamělost a odcizení, které jen zviditelňují moderní „přátelské“ formy komunikace, média a technologie.

Fincher nám ukázal svět očima Vetřelce a v Klubu rváčů zpochybnil identitu „hodného“ hlavního hrdiny. V Zodiacu (2007), v Mužích, kteří nenávidí ženy (2011) a nejnověji ve Zmizelé pak rozvrátil představu klasického kriminálního pátrání vedoucího k obnovení zákonů racionality, práva a pořádku. Věkem zmoudřelý, vyklidněný autor neztrácí původnost a celistvost ani mezičlánek v rámci série, ani jako adaptátor. Příkladem je i Zmizelá. Autorka ceněné knižní předlohy, Gillian Flynnová, se podílela i na scénáři filmové verze.

Protagonistou vyprávění je i ve filmu zjevně slušně situovaný Nick Dunne, který jednoho dne zjistí, že jeho milovaná manželka Amy v den pětiletého výročí sňatku beze stopy zmizela. Policie odhaluje relativitu pojmu „beze stopy“: kuchyň je plná stop po prolité krvi. A Nick není slušně situovaný ani milující. Z deníku zmizelé ženy vyplývá, že Amy měla už delší dobu obavy z jeho agresivity. Krásná, bohatá a milující žena byla ovšem úžasná jen v očích veřejnosti - jako protagonistka série dětských knížek, které napsali její rodiče. A pokud Nick nedokáže, že se stal obětí rafinované psychopatky, zemře.

Základní instinkt pro dnešní den

Story o muži nevinně nařčeném z vraždy patří mezi oblíbené hollywoodské příběhy. Fincher s Flynnovou si s ní ovšem pohrávají způsobem, který znejistělého diváka přimrazí k sedadlu. Vyprávění se postupně vymaňuje z důvěrně známých schémat a propadá se do předem nepředvídatelných turbulencí. Metráž 145 minut není uměle nastavovanou kaší, ale rozmyslným tvarem, ve kterém je divák nucený opustit hledisko Nicka, Amy i zástupkyně oficiální spravedlnosti - pečlivé detektivky Boneyové. Rytmus vyprávění i osoba vypravěče se stále rychleji mění. Divák ví díky proměnlivému úhlu pohledu někdy totéž co hlavní postava, jindy víc a jindy méně.

Zmizelá tak komplexně tematizuje motiv nespolehlivého vypravěče (proč by jím ostatně nemohl být i autor filmu, že.). K Nickovi, kterého i v okamžicích největší nouze podporuje jeho sestra-dvojče Margo, se ovšem vyprávění nakonec obloukem vrací. Autoři Zmizelé totiž nevytvořili ostentativně odtažitou konstrukci s postavami-figurkami. V tom se nový Fincherův film liší od Hry (1997), jejíž odtažitý hrdina se stal obětí reality show na život a na smrt.

K tomu, aby divák neztratil se Zmizelou citový kontakt, slouží především herecké obsazení. Tradičně toporný Ben Affleck v roli Nicka dokazuje, že dobrý režisér ho dokáže vést k jemnému a inteligentnímu výkonu. Krásná Rosamund Pikeová má pak coby Amy všechny rysy prohnané femme fatale, kterou nebudete jen s chutí nenávidět, ale také s ní musíte nevyhnutelně soucítit. 

Víc než mužů je ovšem v příběhu žen, které – stejně jako Amy – prostě jen hrají své společenské role. (Jako největší stvůra se profiluje cynická televizní moderátorka Abbottová v přesném podání Missi Pyleové, která z Nickova případu udělá mediální událost.) „Zmizelá dívka“ z originálního názvu by se tedy mohla vztahovat i k tradiční představě ženy jako empatické a křehké bytosti, již mají muži chránit. Mrazivé jízlivý Fincher si tak ve vztahu k ženské emancipaci nezadá s Paulem Verhoevenem a jeho Základním instinktem (1992). Vzdává se však naděje na mírumilovnou koexistenci muže ženy v rámci rodiny, ze které se vyznal Stanley Kubrick v nedostižných Eyes Wide Shut (1999).

Přinejmenším od Sedmi se David Fincher opakovaně vrací k tématu partnerského soužití, které je pro něj vším, jen ne vztahem založeným na vzájemné důvěře a společném sdílení. Podobně jako v Benjaminu Buttonovi se i ve Zmizelé partneři neustále tragicky míjejí, aniž by našli „správný čas“ pro vzájemné pochopení svých realit. Zmizelá ovšem neskrývá ani sociálně kritický tón: zábavychtivá, prostoduchá, ekonomickou krizí deptaná veřejnost totiž hltá unifikovaně šťavnaté lidské příběhy, aniž by ztratila základní ponětí o realitě. Dobrým příkladem je „oběť mužského šovinismu“, impulzivní zlodějka Greta, která Amy málem zhatí všechny její plány. 

Silně zjednodušené a zmanipulované obrazy v médiích se s katastrofálními důsledky obtiskují i do nejintimnějších mezilidských vztahů. Amy byla pro Nicka ochotná hrát roli „úžasné manželky“ v naději, že z něj udělá „úžasného manžela“. Pomsta za zmarněné naivní naděje je šílená, vzájemná – a podle Davida Finchera nikdy nekončí. Intimní gesto opravdovosti se s uplývajícím časem změní v symbol lži - a manželství se zdá být jednou z nejnebezpečnějších, a přece nepostižitelných forem organizovaného zločinu.

Zmizelá je tak výjimečným, zábavným a hořkým filmem, kterému by se měli vyhnout optimisté. Pokud existují. 

Gone Girl 

USA 2014, 145 minut
Režie: David Fincher
Scénář: David Fincher, Gillian Flynnová

Kamera: Jeff Cronenweth 

Hudba: Trent Reznor, Atticus Ross

Hrají: Ben Affleck (Nick Dunne), Rosamund Pikeová (Amy), Kim Dickensová (detektiv Boneyová), Carrie Coonová (Margo), Neil Patrick Harris (Collings), Missi Pyleová (Abbottová), Patrick Fugit (GIlpin), Tyler Perry (advokát Bolt)
Premiéra: 2. října 2014

(Tenhle text jsem napsala do Lidových novin. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuji.)