Televizní seriál Mission: Impossible vznikl v roce 1966. Na filmové plátno se „nemožné“ příběhy supertajných agentů dostaly o třicet let později. Nejnovější díl série, který ve čtvrtek vstoupil do českých kin s podtitulem Národ grázlů, je už čtvrtým pokračováním první Mission: Impossible. Hvězdný Tom Cruise si nadvládu nad sérií udržuje jako hlavní představitel i jeden z producentů. Pochvalné záběry na vysportovanu hrudní aperturu třiapadesátileté hvězdy tak ve filmu nemohou chybět..
Situace – jak říkají samotní hrdinové - je nicméně tentokrát skutečně zoufalá. Domovská organizace IMF (Impossible Mission Force) je zrušena. Agenty - specialisty na vrcholně nestandardní postupy - asimiluje CIA. V terénu zůstává jen Ethan Hunt (Cruise), aby se na vlastní pěst pokusil odhalit mezinárodní teroristickou organizaci Syndikát. K Ethanovi, operujícímu na nejrůznějším místech světa, se postupně přidávají další členové starého týmu: šéf Brandt, počítačový specialista Bejni Dunn a rozvážný operativec Luther. Po krku jim nakonec jde Syndikát i CIA.
Situace – jak říkají samotní hrdinové - je nicméně tentokrát skutečně zoufalá. Domovská organizace IMF (Impossible Mission Force) je zrušena. Agenty - specialisty na vrcholně nestandardní postupy - asimiluje CIA. V terénu zůstává jen Ethan Hunt (Cruise), aby se na vlastní pěst pokusil odhalit mezinárodní teroristickou organizaci Syndikát. K Ethanovi, operujícímu na nejrůznějším místech světa, se postupně přidávají další členové starého týmu: šéf Brandt, počítačový specialista Bejni Dunn a rozvážný operativec Luther. Po krku jim nakonec jde Syndikát i CIA.
Divokou kartou v nebezpečné hře je krásná Ilsa Faustová (Rebecca Fergusonová). Ta coby dvojitá agentka z donucení pracuje pro Brity i pro zlovolného šéfa Syndikátu, Lanea (Sean Harris). Energickou krásku to táhne k Ethanovi, milostná avantýra v bondovském stylu se ovšem nekoná. Nejsilnější ženská postava v dosavadním huntovském fikčním světě se pere s temnou karmou – a když ji mise zavane do marocké metropole, filmovým fanouškům její nezvyklé křestní jméno zarezonuje s tragicky nerozhodnou hrdinkou romantického hitu Casablanka (1942).
V souladu s panujícími trendy se ovšem ve filmu nevzývá láska, ale přátelství, které Ethana svazuje s kolegy – především s Bejnim, který je díky Simonu Peggovi postavou životnou i zábavnou. Národ grázlů nicméně postrádá citovost předchozího dílu, který s podtitulem Ghost Protocol režíroval Brad Bird.
Jak se prosadí jedinec v zoufalém světě?
V souladu s panujícími trendy se ovšem ve filmu nevzývá láska, ale přátelství, které Ethana svazuje s kolegy – především s Bejnim, který je díky Simonu Peggovi postavou životnou i zábavnou. Národ grázlů nicméně postrádá citovost předchozího dílu, který s podtitulem Ghost Protocol režíroval Brad Bird.
Jak se prosadí jedinec v zoufalém světě?
Pátá Mission: Impossible zajímavě tematizuje polaritu takových pojmů, jako jsou náhoda / osud, svoboda / manipulace či jedinec a jeho služba společnosti. Ukázková je pasáž orchestrovaná ve Vídeňské opeře: z jeviště se linou harmonické árie z Turandot, zatímco v zákulisí se Ethan pokouší Syndikátu zabránit v atentátu na významného rakouského politika, sedícího v čestné lóži. Vražedný výstřel má padnout v okamžiku určeném partiturou (stejně jako v Hitchcockově Muži, který věděl příliš mnoho). Publikum nic netuší, v zákulisí však probíhá boj na život a na smrt mezi Ethanem, jednajícím ve jménu systému, a jeho protivníky vedenými destruktivními cíli.
Terorismus je však ve vyprávění v duchu politické korektnosti důsledně odpojen od současné reality (v čemž film zřejmě předznamenává připravovanou bondovku Spectre). Hunt ve svém pátém filmovém dobrodružství obhajuje pozici osobnosti, jež se nenechá degradovat na postradatelného pěšáka v silové hře mocných. Ve vyprávění, opěvujícím anarchistické sólisty, je státotvorný závěr jen zjevnou úlitbou potřebám žánru a konzervativnímu duchu celé série. Celek žel působí jako kaše nastavovaná nesourodými elementy- zvláště ve srovnání s konzistentní trojkou, již režíroval současný spoluproducent série, J. J. Abrams.
Terorismus je však ve vyprávění v duchu politické korektnosti důsledně odpojen od současné reality (v čemž film zřejmě předznamenává připravovanou bondovku Spectre). Hunt ve svém pátém filmovém dobrodružství obhajuje pozici osobnosti, jež se nenechá degradovat na postradatelného pěšáka v silové hře mocných. Ve vyprávění, opěvujícím anarchistické sólisty, je státotvorný závěr jen zjevnou úlitbou potřebám žánru a konzervativnímu duchu celé série. Celek žel působí jako kaše nastavovaná nesourodými elementy- zvláště ve srovnání s konzistentní trojkou, již režíroval současný spoluproducent série, J. J. Abrams.
Národ grázlů je nicméně jedním z nejuspokojivějších blockbusterů letošního léta: inspirativní myšlenkový podtext se v něm snoubí se špičkovou akční podívanou, což potvrzuje třeba i „asociální“ honička, v níž se hrdinové na motorkách proplétají mezi vozy jedoucími po dálnici. Kvalitu nejistí ani tak kredit Toma Cruise, jako spíš osobnost režiséra a scenáristy Christophera McQuarrieho. Oscarový autor thrilleru Obvyklí podezřelí (1995) se s Cruisem spojil už před sedmi lety ve válečném dramatu Valkýra, thrilleru Jack Reacher: Poslední výstřel a loňské vynikající sci-fi Na hraně zítřka. Dal tak směr Cruiseově dlouhodobé ambici realizovat se v inteligentních, kvalitních žánrových snímcích.
Pátá Mission: Impossible tak přes McQuarrieho potvrzuje důležitou roli sólisty, který dokáže konat pod záštitou mocných úžasné, ba přímo „nemožné“ skutky.
Pátá Mission: Impossible tak přes McQuarrieho potvrzuje důležitou roli sólisty, který dokáže konat pod záštitou mocných úžasné, ba přímo „nemožné“ skutky.
Kamera: Robert Elswit
Hudba: Joe Kraemer
Hrají: Tom Cruise (Ethan Hunt), Simon Pegg (Benji), Rebecca Fergusonová (Ilsa), Jeremy Renner (Brandt), Ving Rhames (Luther), Alec Baldwin (Hunley), Sean Harris (Lane), Simon McBurney (Atlee), Tom Hollander (britský premiér)
Premiéra: 30. 7. 2015
(Tenhle text jsem napsala do Lidových novin. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuju.)
Premiéra: 30. 7. 2015
(Tenhle text jsem napsala do Lidových novin. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuju.)
Žádné komentáře:
Okomentovat