Prohledat tento blog

středa 16. září 2015

Wilsonov aneb zabitá lekce z paralelní historie

Česká kriminální  parodie má znamenitou tradici - a není žádná legrace poměřovat se s takovými filmy, jako jsou "Čtyři vraždy stačí, drahoušku" (1970), Adéla ještě nevečeřela (1977) nebo Rozpuštěný a vypuštěný (1984). Ve Wilsonově se do toho úkolu pustili zkušený scenárista Marek Epstein a ambiciózní režisér Tomáš Mašín. Jako základ filmu posloužila povídka ze sbírky Lovci a sběrači slovenského autora Michala Hvoreckého (nar. 1976), která v roce 2003 vyšla  česky v Odeonu (nyní coby součást marketingového servisu k filmu vychází v nakladatelství Argo). 

Možná stojí za to zmínit, že Wilsonov měl původně režírovat Jiří Strach. A role specialisty z FBI Aarona Fooda, který přijíždí roku 1918 do metropole nad Dunajem vyšetřovat sérii podivných vražd, měla připadnout Jiřímu Bartoškovi. Nemocného herce však nahradil Jiří Macháček a na režisérskou stoličku zasedl Tomáš Mašín - autor velmi apartně vyhlížejících, ale hloupých a vnitřně  nevyvážených Tří sezón v pekle (jejichž recenze je na Alenčině blogu tady). Vzniklo cosi, co není vysloveně špatné, ale rozhodně to není tak dobré, jako by si zasloužil námět. Na rozdíl od zmiňovaných parodií je totiž Wilsonov založen na skutečných událostech. Opravdu totiž existuje zapomenutý dějinný okamžik, ve kterém se vedoucí činitelé Prešpurku (dnešní Bratislavy) odmítali stát součástí vznikajícího Československa, usilovali o nezávislost a nový název metropole - Wilsonovo - vztáhli k tehdejšímu americkému prezidentovi v naději na ochranu silného zámořského spojence.

Město, ve kterém tvořili Slováci menšinu vedle Němců, Maďarů a Židů, se u Hvoreckého a následně u Epsteina stalo fantomatickým středobodem příběhu z paralelní historie (z literární oblasti mne proto napadá spíš Židovský policejní klub Michela Chabona než obvykle zmiňovaný Umberto Eco). Zatímco městská smetánka v čele se samolibým radním Danglem a intrikánským policejním prezidentem Wittichem chystá na vyhlášení nezávislosti podpořené očekávanou Wilsonovou návštěvou, v židovské čtvrti dojde k trojici brutálních vražd. V zájmu demonstrace sounáležitosti s USA Dangl nepožádá o pomoc Prahu, ale FBI, takže do města přijíždí expert Aaron Food. (Protože měl českou kojnou, odpadá jazykový problém.) Ten si coby nejbližšího spolupracovníka nevybere nemožného komisaře Brunnera, ale mladého, bystrého, leč ustrašeného policejního čekatele Kvida Eisnera. Svérázný amrický drsňák s rychlopalným koltem hledá v případu nadpřirozeno, zatímco Eisnerovi je stále jasnější, že záhadný Nekromant obdařený nadlidskou silou a nekrofilními sklony má reálnější základ. Oba pátrači nicméně rychle tuší, že vrah je jen loutkou v rukou kohosi mocnějšího a ambicióznějšího... 

Food je specialistou na nekauzální případy, a ani Epsteinova detektivka nedrží úplně pohromadě (linie kopírující okultní literární a filmové detektivky je posléze bez náhrady a vysvětlení zcela opuštěna). Detektivní příběh by měl přitom působit reálně i v parodii, využívající mimo jiné i neuvěřitelných rostlin typu lidožravé Adély (či - v tomto případě - ultrarychle rostoucího bambusu). Nejen v tom prohrává Wilsonov s Mazaným Filipem(2003), který je dobrým příkladem povedené porevoluční krimiparodie. Marhoulova parodie na detektivky drsné školy (přesněji na příběhy Chandlerova Phila Marlowa) je v souvislosti s Wilsonovem poučná i v dalších bodech: nehonila najednou příliš mnoho zajíců, disponovala nezpochybnitelnou láskou k předloze a našla ideálního, charismatického hlavního představitele. Nebudu se pouštět do detailního srovnání hereckých omezení Tomáše Hanáka a Jiřího Macháčka, postačí však snad poznamenat, že v rámci Mašínova filmu působí Vojtěch Dyk (byť je ukrytý v nesmyslné "švejkovské" masce) nesrovnatelně lépe než přehrávající představitel Fooda.

Hlavním oslabením Wilsonova je Mašínova režie, jež selhává při sladění různorodých hereckých výkonů: prázdně pozérský Macháček tak drhne v kombinaci s roztomile přesvědčivým Dykem a báječnou Táňou Pauhofovou (která v roli přihlouplé naivky Šajndele zdatně kráčí ve stopách Nadi Konvalinkové z Adély), zatímco Jan Kraus je coby fikaný policejní prefekt dobrý jen do té doby, než se odmaskuje do své civilní podoby. I v rámci obsazení se ukazuje, jak důležitá je v parodii vážnost: neselhávající Stanislav Majer v roličce patologa Mitta vytvořil přízračnou miniaturu hodnou Českého lva, zatímco figurkář Richard Stanke se jako Dangl příliš baví, takže začne rychle nudit. V pořádku je L'uboš Kostelný jako horlivý Eisnerův nadřízený Brunner.

Nesoustředěnost ve vedení herců se samozřejmě týká jak režijní koncepce, tak inscenace detailů. Nevěřím, že z toho, co vytvořili architekt a autoři kostýmů, rekvizit a masek (i tvůrci desítek vtipných pouličních poutačů a nápisů), by se nedal vytvořit působivý a celistvý fikční svět. Martin Štrba  rozhodně patří k těm kameramanům, kteří dovedou vytvořit celistvou atmosféru - a je skoro k nevíře, jak moc se mu to ve spolupráci s Mašínem nepovedlo. Kdyby hudba Michala Novinského nebyla tak profesionální, působila by většina akčních scén vysloveně šmírácky. Wilsonov vypadá lacině i proto, že se vzdává ucelené naivity ve prospěch jakési světácké protřelosti, jež přivádí na scénu Foodova "tarantinovského" černého sluhu, vizuální motivy ze Šifry mistra Leonarda či komické Židy jakoby vypůjčené z Polanského parodie Ples upírů.

Wilsonov nicméně funguje na bázi jisté okázalé drzosti, která se - spíš než infantilní oplzlůstky v dialozích - vybíjí v hrátkách s našimi historickými ikonami i aktuální politickou realitou. Průhledná podobnost mezi Versailles a Bruselem (kde se rozhoduje "bez nás") je celkem bezzubá, zaujme ovšem ryze záporná historická "role" T. G. Masaryka a "šokující" demaskování jeho agenta. Hra se stereotypy židovství působí až nebezpečně, zatímco pojetí Fooda jako pozvolna se napravujícího rasisty a amerického agresora mučícího "domorodé" zajatce je naopak pouze hloupé.            

Wilsonovu tak nelze upřít ambice a dravou chuť provokovat, nelze se však ubránit konstatování, že "neuvěřitelné" historické události, literární předloha i scénář Marka Epsteina by si zasloužily lepší filmový osud.

P. S. Hojné používání slovenštiny ve filmu bude dobrým testem schopnosti českého diváka akceptovat na plátně "cizí jazyk". :-)

Wilsonov
ČR 2015, 115 min
Režie: Tomáš Mašín 
Scénář: Marek Epstein (podle povídky Michala Hvoreckého Nejhorší zločin ve Wilsonově, která vyšla v povídkové knize  Lovci a sběrači)
Kamera: Martin Štrba
Hudba: Michal Novinski
Hrají: Vojtěch Dyk (Kvido Eisner), Jiří Macháček (Aaron Food), Táňa Pauhofová (Šajndele Popperová), Jan Kraus (Wittich), L'uboš Kostelný (Brunner), Stanislav Majer (Mitt), Richard Stanke (Dangl), Csongor Kassai

Premiéra: 1. 10. 2015

Žádné komentáře:

Okomentovat