Most špionů: Spielberg a Případ dutého nikláku

Každý nový film Stevena Spielberga je právem považovaný za velkou událost. Režisér a producent, který za dva týdny oslaví osmašedesátiny, patří dlouhodobě mezi vůbec nejvlivnější osobnosti světové filmařské scény. Na „nového Spielberga“ – Most špionů, který právě přichází i do našich kin - jsme si museli počkat tři roky. Po ceněném životopisném dramatu Lincoln (2012) totiž režisér předal původně plánovaný projekt iráckého válečného thrilleru Americký sniper kolegovi Clintu Eastwoodovi. Potvrdil tak, že spíš než současné „realistické“ látky mu vyhovují silné žánrové příběhy s nadčasovým přesahem, které se odehrávají v historických či futuristických kulisách.

Most špionů potvrzuje Spielbergův zájem o historické období, které ho utvářela v 50. a 60. letech. Nejde ani tak o akční dobrodružství Indiana Jones a Království křišťálové lebky (2008) a komedii Chyť mě, když to dokážeš (2002). Příběh právníka z Brooklynu, který se zasloužil o výměnu polapeného sovětského špiona za zadrženého amerického letce, se váže spíš k režisérovým příběhům z 2. světové války – z doby, kterou sám nezažil, ale která ho ve formativním období bezprostředně zasáhla prostřednictvím otce i všemožných dobových popkulturních obrazů.

První ze Spielbergových válečných filmů trval čtyřicet minut a třináctiletý Steven ho natočil amatérsky, se svými spolužáky ze střední školy, v roce 1961. (Ve stejném roce se předobraz hrdiny Mostu špionů - uznávaný newyorský odborník na pojišťovací právo James Donovan - vydal do rozděleného Berlína jako neoficiální vyslanec americké vlády, aby přes východní Němce vyjednal ošemetnou výměnu zadržených špionů.) Zmíněný mladický filmeček Escape to Nowhere popisuje bitevní vřavu stejně vehementně jako později válečné drama Zachraňte vojína Ryana (1998), který Spielbergovi vyneslo režisérského Oscara. Z válečnických pudů Američanů za druhé světové války si režisér udělal legraci v komedii 1941, což diváky v roce 1979 pobouřilo a jeho málem připravilo o kredit hitmakera. V syrově jímavé Říši slunce o osm let později Spielberg vyprávěl o britském chlapci, který prochází těžkou válečnou zkušeností při obsazení Šanghaje Japonci. 

Vedle Vojína Ryana se prominentní autor vrátil do doby druhé světové války Schindlerovým seznamem (1993), které se stalo jedním z nejpůsobivějších snímků o holocaustu. Oba režisérovy neoceňovanější válečné filmy se držely klasických žánrových mantinelů. Z těch Spielberg nerad vybočuje, přestože dnes v jejich rámci vypráví komplexní, „dospělé“ příběhy. Most špionů žánrově vychází z těch děl špionského subžánru, v nichž může zvítězit bystrá kombinatorika nad hrubou silou a obyčejná lidská morálka nad rafinovanou zlovůlí v duchu hluboce humanistických knížek Johna le Carré. Nový Spielbergův film je tak zralým autorským dílem a jeho hrdina - milující manžel a otec, brilantní právník a skromný vítěz James Donovan - je dalším z neobyčejně obyčejných hrdinů, které pro „svého“ režiséra tak často ztělesňuje vynikající Tom Hanks.

Pohled do zrcadla

Navzdory jednoznačně „dobrému“ Hanksovu hrdinovi se Most špionů opírá o morálku jiného Spielbergova válečného oscarového díla – Schindlerova seznamu. Nacistického kšeftaře Oskara Schindlera posléze posedne touha zachránit před smrtí co nejvíc uvězněných Židů, čímž se vymkne své temné, negativní karmě. Právník Donovan se nejprve rozhodne profesionálně důsledně obhajovat sovětského špiona Abela, aby dokázal nestrannost amerického soudnictví.

Scénář Matta Charmana a Ethana a Joela Coenových, kteří do vyprávění vnesli humor a současně svou autorskou podvratnost podřídili Spielbergově letité, žánrově „správné“ optice, Donovana nejprve ukazuje jako počtářského profesionála „bez morálky“. (Film nezmiňuje, že skutečný Donovan působil jako právník už u procesů s nacistickými špičkami v Norimberku.) Jima s mlčenlivým, sarkastickým Abelem (ve fascinujícím podání Marka Rylance) začne postupně propojovat přátelství a lidská úcta. A teprve potom může hrdina Mostu špionů rozehrát akci, v níž záchrana jediného lidského života symbolicky splývá se záchranou celého světa. 

Abel, který se podílel na záškodnických akcích proti USA v rámci informační sítě opřené o zprávy v dutých niklácích, je podle Donovana „jen“ profesionálem, který vykonává svou práci. V tom se Rus neliší od amerického pilota Francise Garyho Powerse, který padl do rukou Sovětů poté, co ze špionážního letounu U-2 fotografoval nepřátelské území. Také součástí Powersovy mise je dutá mince, obsahující ovšem jehlu s jedem, jíž se mají letci navždy umlčet v případě, že padnou nepříteli do rukou. Powers se zabít nestihne - a v přirozeně paranoidním světě studené války ho Američané nenávidí stejně jako „rudého advokáta“ Donovana. 

Neoblíbený právník zmizí z očí veřejnosti, ale na žádost americké vlády pokračuje ve své smělé hře v mrazivém Berlíně, kde právě vzniká legendární zeď oddělující východní a západní část města. (Evokaci rozděleného města zvládl Spielbergův znamenitě sehraný tým v čele s kameramanem Januszem Kaminskim na oscarovou výbornou.) Jim Donovan ovšem začne jednat na vlastní pěst: z vlastní iniciativy začne usilovat o výměnu Abela hned za dva vězněné Američany: Powerse a naivního studenta Frederica Pryora, který se do vysoké politické hry připletl náhodou. Pro nastydlého, věčně přiopilého právníka, hrajícího vabank současně s vyslanci sovětské a východoněmecké vlády, totiž splývá neznámý mladík s dceřiným nápadníkem, jenž je současně Jimovým asistentem. 

Záchrana „syna“ jako symbolické budoucnosti se v Mostu špionů pojí se Spielbergovou oblíbenou myšlenkou, že záleží na každém jednotlivém lidském životě. A také na svědomí každého jedince, bez ohledu na to, jaký obraz si o něm utvořilo okolí. Právě „obraz“ je leitmovitem celého vyprávění. Finální výměna Abela za Powerse, která probíhá na titulním Glienicker Brücke spojujícím Berlín s Postupimí, je totiž jen jedním z názorných, živých a složitých „tableau“, se kterými režisér ve filmu pracuje. 

Mezi autoportrétem, který v úvodu vytváří s pomocí zrcadla amatérský malíř Abel, a Donovanovým portrétem, který právník dostane od Rusa na rozloučenou, se rozehrává celá škála vztahů, motivací a činů rozvíjená na Spielbergově oblíbeném vypravěčském motivu zrcadlení. Ten je známý už z rodinné sci-fi E. T. – Mimozemšťan z roku 1982. V ní se zbloudilý návštěvník z vesmíru s malým hrdinou dorozumívá nejprve tím, že napodobuje jeho gesta i slova a další prvky z lidského světa. Kombinací toho všeho dokáže nejen komunikovat na poměrně složité úrovni, ale také se nakonec dostat tam, kam patří - domů.

Spielberg v Mostu špionů nevypráví jen o tom, jak obtížný může někdy být návrat do domovského prostoru. Chápe svůj film jako příběh o tom, co skrýváme, jak sami sebe vidíme a jak nás vidí lidi kolem nás. Náležitě okomentovaná Donovanova fotografie na titulní straně novin manipuluje s „vlasteneckými“ emocemi neznámé ženy v nadzemce. Televizní šot odhalí hrdinově manželce, že jejího navráceného Jima tak neunavil avizovaný lovu lososů ve Skotsku.

Povinností špionů je vytvořit o sobě takový obraz, že splynou se svým okolím a „zmizí“, aby mohli dělat svou práci. Nový fim Stevena Spielberga ovšem vypráví o právě opačném procesu – o zviditelnění obyčejného, individuálního dobra, které ve světě plném válečnických pudů každý z nás může projevit. A možná musí. 

Bridge of Spies
USA 2015, 141 minut, titulky
Režie: Steven Spielberg
Scénář: Matt Charman, Joel a Ethan Coenovi

Kamera: Janusz Kaminski

Hudba: Thomas Newman
Hrají: Tom Hanks (James Donovan), Mark Rylance (Rudolf Abel), Amy Ryanová (Mary Donovanová), Alan Alda (Watters), Austin Stowell (Powers), Scott Shepherd (Hoffman), Sebastian Koch (Vogel), Will Rogers (Pryor), Michajl Gorevoj (Šiškin)
Premiéra: 3. 12. 2015

(Tenhle text jsem napsala do Lidových novin. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuju.)