Dva roky trvání Alenčina blogu - sláva rytířům Jedi!

Scorseseho Prokletý ostrov inspiroval
nejčtenější text na tomto blogu

V této části virtuálního prostoru se před dvěma lety (přesněji dvěma lety a dvěma dny) objevil první příspěvek. Šlo o recenzi filmu Underworld: Vzpoura Lycanů, kterou jsem napsala pro web aktualne.cz a která nebyla moc povedená. A také v ní byly chyby, jak mne "aktuální" fanoušci série právem nelaskavě upozornili.
A nepovedenostmi i chybami tady zápasím i nadále, dokonce už nejspíš patří k hlavním rysům tohoto blogu. (Pokud se o jeho prehistorii a kontextech chcete dozvědět trochu víc, klikněte si, co jsem v posledních lednových dnech psala loni). Za rok se toho mnoho nezměnilo: stále jsem navzdory všem svým snahám spíš osoba výdělečně nečinná. Datum 2010 mi dokonce splývá s finančně bezkonkurenčně nejhorším rokem v mém profesionálním životě, což pěkně ladí s globálním pocitem krize. Ztrátu nepříjemné, leč výnosné externí práce bohužel nevyvážil naivní nápad stát se spisovatelkou: obě knihy, které jsem napsala, zatím nevyšly Zatímco s jedenácti portréty hollywoodských hereček prý nakladatelství XYZ počítá na jaro, kolem té druhé se to podivně zkomplikovalo (a opravdu si nemyslím, že to je mojí vinou). Průšvih je to každopádně stejně velký jako nadšení a naděje, které jsem do ní vkládala. Situace, která je pro mne dlouhodobě bolestivá a vyčerpávající (o žlučníku a páteři nemluvíc), možná nakonec povede k uveřejnění textu jen tady na blogu. Což rozhodně nebude problém: od loňského dubna, kdy si u mne práci jistý velmi oblíbený český režisér objednal, jsem na (napsanou, odevzdanou a zadavatelem schválenou) knížku nedostala smlouvu.

Druhý nejčtenější text, který jsem napsala
 na tento blog, se týká sedmého Pottera   

Pro čtenáře tohoto blogu ty maléry a kolapsy ovšem představují samé dobré zprávy: zpruzelá Prokopová sedí doma u počítače a ukájí se - podobně jako miliony jiných lidí všude po světě - v jediném prostředí, ve kterém se může naprosto svobodně realizovat. Pro mne je zase potěšující, že čtenost této stránky stále pomalu, ale utěšeně roste - což znamená, že se stále ještě najdou lidé, kteří jsou schopni a ochotni louskat i delší a složitější texty. (Ať už to je či není svého druhu nostalgie po tom druhu čtení, který pod šéfováním Ivy Hejlíčkové a za mého skromného autorského přispívání kdysi nabízela Cinema.) Protože existují statistiky, můžu vás, milí čtenáři, ve stylu potměšilé Velké sestry tak trochu sledovat: vím, že většinou nepatříte mezi typické internetové noční ptáky a čtete si spíš přes den. Dokonce má smysl pro vás uvěřejňovat něco i o víkendech, což bývá na "normálních" stránkách typická plonková doba.

Počátek: třetí nejčtenější text

A líbí se mi také, že Alenčin blog funguje už také jako jakási databáze textů, do které se každou chvíli někdo vnoří, aby si z ní vylovil nějaký starší příspěvek, na který jsem já sama třeba už dávno zapomněla. Když vynechám mail jednoho kolegy publicisty (který jsem tu uveřejnila kvůli jeho pozoruhodné hanebnosti a na kterém jsem se tudíž nijak nepodílela), je historicky nejčtenějším příspěvkem na tomto blogu recenze na Scorseseho Prokletý ostrov. A ta patří i mezi mé oblíbené texty, stejně jako komentář k Nolanovu Počátku (který je po recenzi na sedmého Harryho Pottera v pomyslné čtenosti třetí). Mým snem samozřejmě zůstává, aby si text o Prokletém ostrově nakonec časem přečetlo víc lidí než onen kolegův zlovolný výblitek, což by bylo jisté drobné vítězství - nikoli snad pravdy nad lží a nenávistí, ale prostě snahy o pozitivní, tvůrčí psaní. (Jistě tedy chápete, proč k tomu mailu nikde neodkazuji.)

Páté Star Wars (Impérium vrací úder):
trénink rytíře

A teď vysvětlení pro všechny čtenáře, kteří se prorubali tímto textem až sem ve snaze zjistit, proč v názvu odkazuji k rytířům Jedi. Právě to, co se teď děje v Čechách kolem bojovného/duchovního řádu, který si pro potřeby své série Star Wars vymyslel George Lucas, je totiž  pěknou ukázkou internetové svobody, pozitivity a tvůrčí energie. Na facebooku totiž vznikla skupina nazvaná Na sčítání lidu 2011 napíšu do svého náboženského vyznání víru "Jedi" a český statistický úřad usoudil, že se tímto fenoménem musí vážně zabývat (více najdete třeba na stránce Lidovek.cz - mimochodem zařazenou jen do sobotního dopoledne coby "typická víkendová zpráva"). Jde samozřejmě svého druhu o vtip českého internetového lidu, který posunuje do domácího prostředí fenomén známý pochopitelně ve velkém v zahraničí. Má ovšem současně  naprosto seriózní rozměr.

V mém případě se vážné pochybnosti samozřejmě týkají otázky, jestli všichni, kdo se k novému hnutí ("náboženství") přihlásí, prošli regulérním tréninkem pod dohledem svých mistrů a řádně osvědčili získané  schopnosti před Radou Jediů. Podrobnostmi se na tomto blogu samozřejmě ještě budu zabývat v nejbližší době.

P. S. Ve středu 2. února na pražském Václavském náměstí pod koněm se mezi 19 a 20 hodinou mohou sejít sympatizanti hnutí. Poznávací znamení: "vysoký, černý kabát, desky v ruce" (organizátor akce Václav Pekárek myslí patrně kabát "dlouhý"), Pro mimopražské aktivisty je podpisový arch ke stažení zde.