Komentář: Počátek

Protože nový film Christophera Nolana Počátek má premiéru v českých kinech až za týden a distributor zavázal novináře přítomné na včerejší projekci mlčením, je zapovězeno do té doby vrhat do veřejného prostoru recenze. Možná ovšem můžeme - na rozdíl od cimrmanovského pana Smrtky - alespoň naznačovat, což nejspíš zvýší apetit čtenářstva: z ankety probíhající na těchto stránkách je už teď jasné, že to, co Počátek slibuje, totiž pěknou hračku zavařující  mozkové závity, vyvolává pocit radostného vzrušení.

Ano, to chápu, ale nesdílím, především proto, že ten ubožák, co má napsat podrobný obsah zapeklitě zamotaného snímku do Filmového přehledu, jsem já. Dvanáct stránek patrně zcela nečitelných poznámek psaných v panice během projekce není ovšem myslím za těch dvaadvacet let, co do Přehledu píšu, žádný můj rekord. (Mám navíc samozřejmě k dispozici titulky k filmu a můžu své bádání nad obsahem konzultovat s Františkem Fukou, který je dělal, snímek tedy viděl mnohokrát a jako hračičku-racionalistu ho bavilo bádat nad tím, jak to všechno vlastně je.) Já se přiznám, že mne to všechno moc nebaví: při luštění šarád se pohybuju na úrovní časopisu Makovice, který mi dává někdy dost zabrat (zvlášť když jsem unavená, což teď po úterním odevzdání rukopisu knížky do nakladatelství opravdu jsem). Zmást mne stačila třeba navenek prostinká, komorní Věrná kopie Abbáse Kiarostamího, u které si nejste nakonec jisti, jestli jsou její jediní dva hrdinové manželskou dvojicí řešící si po patnácti letech soužití vztahovou krizi, nebo cizinci, kteří jeden druhého originálně balí.

Nevím, jestli si hloupá hlava jen zpětně vytváří ospravedlnění své nedostatečnosti, ale filmy-šarády typu Počátku se u mne nesetkávají zase s takovým ohlasem, respektive dokážu je přijmout jen ve chvíli, kdy vyvažují luštitelské úsilí nějakým neméně vzrušivým emocionálním zážitkem, který mi dokáže, že to celé má nějaký hlubší smysl než jen režisérskou exhibici. To je kupříkladu případ Synekdochy, New York Charlieho Kaufmana, která mne onehdy donutila k troše přemýšlení. Srovnání režijního debutu oblíbeného scenáristy s Nolanovým filmem mimochodem není od věci, i když obtloustlý, hypochondrický a neurotický hrdina Kaufmanova filmu v podání Philipa Seymoura Hoffmana má ke štíhlému, rychlopalnému a elegantnímu akčnímu hrdinovi Nolanova snímku, který se živí kradení a ovlivňováním myšlenek osob ve spánku, "extraktorovi" Domu Cobbovi v podání Leonarda DiCapria, navenek nekonečně daleko. V obou případech jde totiž o pokus zviditelnit pochody probíhající v lidské mysli. Zatímco Kaufman ale používá žánr psychologické tragikomedie, Nolan volí divácky svůdnější a atraktivnější žánr akčního thrilleru.

Jak se intelektuálové a racionalisti v souvislosti s Počátkem na csfd nažvahují, je pro mne docela zábavné si uvědomit, že navzdory nesmírně efektnímu balení a dojmu účelnosti filmu Christophera Nolana (který mimochodem oslaví 30. července čtyřicetiny) má pro mne dílo o dvanáct let staršího Kaufmana jedno plus – a to nejen díky pochopitelnému a nesrovnatelně autentičtějšímu citovému zázemí. Synekdocha je příběhem tvůrčí mysli, zatímco Počátek je příběhem o manipulaci a destrukci - což jsou ryzí negativní činnosti.    

Snad neprozradím příliš (podobných obsahů začíná být plný internet), když shrnu, že Nolan v Počátku postupuje metodou snu ve snu - nabízí divákovi vyprávění v podobě čtyř, posléze patrně dokonce pěti paralelně probíhajících snů, směřujících v patrech-levelech (připomínajících videohru) z reality do hlubin podvědomí. Těmi se tým hrdinů pod Cobbovým vedením cíleně propadá snící myslí dědice energetického impéria (Cillian Murphy), kterého uspal během desetihodinové cesty letadlem. Úkolem týmu je infiltrovat mužovo podvědomí na objednávku jeho konkurenta (Ken Watanabe), aby otcův odkaz zničil. Jednotlivé sny jsou přitom odlišeny časoprostorově ("patra" jsou situována do charakteristických prostředí, což divákovi usnadňuje orientaci, komplikuje mu ji ale současně skutečnost, že na každé úrovni čas plyne jinou rychlostí).

A teď mne omluvte: před projekcí jsme dostali od distributora jako dáreček repliku káči - Cobbova "totemu", tedy předmětu, jehož prostřednictvím si každý extraktor ověřuje, jestli se nachází v realitě nebo v (cizím) snu. Jdu si to vyzkoušet.


P.S. Netočí se skoro vůbec - tuhle možnost Nolanův film vůbec nenabízí...