Sin City 2 je leporelo pro záškoláky:

Comics ze Sin City – fiktivního „města hříchu“ - byl na počátku 90. let pro milovníky nepohyblivých obrázků zjevením. Nádherná, stylová černobílá kresba, drsně poetické ladění, přitažlivě chlapáčtí hrdinové a sexy hrdinky, navzájem provázané příběhy, estetizovaný, leč nekorektně drsný sex a násilí – to vše z něj udělalo comicsové universum, ke kterému se rádi vraceli čtenáři i jeho autor Frank Miller. Comicsových knih o Městě hříchu je dnes sedm (u nás je vydalo nakladatelství Comics Centrum). A film Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil, který právě přichází do českých kin, je už druhou jejich filmovou adaptací, obohacenou o nové motivy.

Stejně jako v roce 2005 v případě filmu Sin City: Město hříchu, i pod novým filmem je vedle Franka Millera coby režisér podepsaný Robert Rodriguez. Samozvaný všeuměl se podílel i na kameře, hudbě a střihu. Druhý multipříběh ze Sin City je ovšem dalším Rodriguezovým dílem, které přináší zklamání. Bezhlavě nápaditý souputník Quentina Tarantina (ten u předchozího filmového Sin City fungoval jako „hostující režisér“) ve svém novém díle znovu dokazuje, že se smysluplně režírovat nikdy nenaučí. Chybí mu totiž základní cit pro rytmus vyprávění i umění držet se hlavní dějové linie. A obrázky sebevěrnější originálu to nemohou vynahradit. 

Nové Sin City už stačilo velkoryse prohučet americkými kiny: projekt s odhadovaným rozpočtem 60-70 milionů dolarů během prvního víkendu promítání přinesl do pokladen kin pouhých 6,3 milionu dolarů. Toto katastrofální číslo mimochodem odpovídá jedinému samostatnému režisérskému počinu samotného Millera – filmovému propadáku Spirit (2008). Stejně jako u této adaptace grafického románu Willa Eisnera, i v případě druhého Sin City se Miller neujal jen režie, ale i scénáře. Jako comicsový autor je vysoce ceněný sedmapadesátiletý umělec jedinečný - tvůrce lakonických, ostře a razantně rýsovaných obrazů ovšem jako filmař selhává. Vnitřní monology hrdinů, které mají upomínat na film noir, jsou pouze nekonečně užvaněné. Zatímco komentář praví: „V očích se Marvovi objeví vražednej rudej lesk“, postavě Marva… se v očích skutečně objeví vražedný rudý lesk!

Není veselé pozorovat, jak v kombinaci Millera s roztěkaným a infantilním Rodriguezem vzniklo duo režisérských kamikaze.

Vedlejší účinky grafického násilí 

Rodriguez s Millerem na svůj ambiciózní trip – stejně jako v případě prvního filmu – přizvali úctyhodné množství hereckých celebrit. Opět nechybí Mickey Rourke jako přecitlivělý psychopat Marv. A Bruce Willis se vrací coby vzpomínka na šlechetného mstitele Hartigana. V titulcích nového Sin City ovšem nenajdete ani Quentina Tarantina, ani nejatraktivnějšího hlavního představitele z minulého snímku – Clivea Owena v roli romantického cynika Dwighta Nahradil ho Josh Brolin). Náplastí na jeho nepřítomnost není ani výborný Joseph Gordon-Levitt v roli samolibého mladého gamblera Johnnyho.

Zatímco stále méně zajímavý Rodriguezův objev, Jessica Albaová, v roli striptérky Nancy nepřekračuje meze přístupnosti pro záškoláky z 1. A, Eva Greenová jako osudová Ava je jediným zjevným důvodem, proč film získává body navíc u mužských diváků. Představitelka krásné bondgirl z Casina Royale hraje víc nahá než oblečená. K ostatním odtažitě prezentovaným hlavním postavám pravděpodobně příliš nepřilnete, takže hereččiny kontaktně vytrčené bradavky mohou zůstat tím jediným, co si z filmu nakonec budete pamatovat.

S ohledem na přístupnost od patnácti let je ovšem hereččin klín nepřejícně zahalen neprodyšným digitálním stínem. Stejně mrzuté to je – z pohledu ženské části publika – s genitáliemi Joshe Brolina. V oblasti explicitní sexuality je totiž druhé filmové Sin City přepečlivě cenzurované. Při zobrazování násilí hranice naopak okázale boří. Z těl rozstřílených na cucky tryskají gejzíry krve, usekaných hlav je nepočítaně a nechybí ani jedno pěkně vydloubnuté pravé oko. Zatímco Miller začal k černobílé paletě přidávat barvy teprve později, kompatibilní červená se v druhém Sin City může pěkně uplatnit. 

Film ovšem disponuje digitálně silně stylizovaným obrazem, který narušuje hranici mezi hraným a animovaným žánrem. Vzniká tak ryzí „grafické násilí“, jehož cizelovaná kontrolovanost filmu zbavuje veškeré živelné šťavnatosti, příznačné pro comicsovou předlohu. Druhé filmové Sin City se dunivě, monotónně žene kupředu, přičemž žalostně postrádá energii i odvahu dokonce i ve vztahu k jedničce, která s pozérským narcismem kopírovala Millerovy kompozice. Když k tomu všemu přidáte plastičnost ve stylu dětského leporela, kterou celý tenhle kousek získává ve formátu 3D, nezbývá než krátce zahořekovat nad zmarněnou příležitostí. Robert Rodriguez a Frank Miller jsou ovšem tvůrci žijícími ve světě sérií – a byl by v tom čert, aby sami sobě nedali další šanci. 

(Tenhle text jsem napsala do Lidových novin. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuju.)

Sin City: A Dame to Kill For
USA 2014, 103 minut
Režie, kamera: Robert Rodriguez, Frank Miller 

Scénář: FRank Miller (podle svého comicsu)

Hudba: Robert Rodriguez, Carl Thiel 

Hrají: Mickey Rourke (Marv), Eva Greenová (Ava), Josh Brolin (Dwight), Rosario Dawsonová (Gail), Joseph Gordon-Levitt (Johnny), Jessica Albaová (Nancy), Bruce Willis (Hartigan), Powers Boothe (Roarke), Christopher Lloyd (dr. Kroening), Ray Liotta (Joey), Lady Gaga (barmanka)
Premiéra: 4. 9. 2014