Století Miroslava Zikmunda čili Krycí jméno Tatra

Miroslavu Zikmundovi je „teprve“ pětadevadesát let. Osudy legendárního cestovatele, který s Jiřím Hanzelkou projel svět na vozech Tatra, ovšem tvoří kompatibilní protějšek k událostem uplynulého století. Realizovat dokument o Zikmundových osudech byl výborný nápad i proto, že bývalý cestovatel a disident je dodnes ve vynikající kondici. Právě vitální muž s rovnou morální páteří, který neztrácí humor, moudrost a živý kontakt s realitou, je středobodem snímku dokumentaristy Petra Horkého.

Století Miroslava Zikmunda přichází do českých kin jako vítaná ukázka klasického typu dokumentárního filmu, který momentální není v módě. V záplavě sebestředných kreací a artových žánrových experimentů filmový debut jednačtyřicetiletého televizního dokumentaristy představuje solidní, objektivní a přitom hluboce osobní práci. Výpověď mladé generace Gottland či dokudrama Josefa Císařovského Ztracen 45 dokazují, že na domácí dokumentární scéně se už delší dobu rodí zajímavější a osobnější filmy než v hraném žánru. Petr Horký však navíc taktně, naléhavě (a nepochybně mimoděk) upozorňuje na výchozí pozici každého dokumentaristy: na umění naslouchat, neopouštět své téma, jít do hloubky – a především vyprávět příběh. 

Století Miroslava Zikmunda se obejde bez hraných dotáček, 3D simulací, kolorování černobílých materiálů i (téměř) bez digitálního rozpohybování fotografií. Režisér podporuje samostatnost vnitřně dospělého diváka, který snese konfrontaci s dobovými archivními materiály. Horký měl ovšem to štěstí, že mohl vybírat z obrovského množství podkladů.

Základem filmu jsou fotografie a nahrávky, jež Hanzelka a Zikmund pořídili během svých cest. V letech 1947-1950 projeli Afriku a Jižní Ameriku, v letech 1959-64 Asii a Oceánii. Čtyři celovečerní dokumenty a 147 dokumentárních a televizních filmů, knihy, které byly přeloženy do jedenácti jazyků a prodalo se jich šest a půl milionu výtisků – to vše neslouží jen jako zdroj fascinujících setkání s jinými kraji a kulturami, ale také jako svědectví o přátelství, které vydrželo od roku 1938 až do Hanzelkovy smrti před jedenácti lety. Zikmundovo setkání s kosmonautem Gagarinem a dalšími dobovými celebritami se do filmu nevešlo, o to víc je čitelná těsná vazba mezi dvěma muži, která přetrvala dodnes. 

Divák filmu se tak noří do báječného světa společné odvahy a zvědavosti „vidět víc“. Ten byl ovšem – na rozdíl od současnosti - limitovaný technicky. Na vrcholku Cheopsovy pyramidy, kde dvojice přespala, bylo pořízeno pouhých jedenáct fotografií. Dobová technická senzace - Tatra 87 na první cestě a dva upravené nákladní vozy Tatra 805 - ovšem cestovatele spolehlivě provezla pouští i pralesem na cestě dlouhé celkem 111 tisíc kilometrů.

Není divu, že Hanzelka a Zikmund nevyrazili do světa jako soukromníci, ale také jako vyslanci státní automobilky s povolením uzavírat obchodní kontrakty. Příběh Miroslava Zikmunda ovšem nezaujme jen ekonomickým pozadím legendárních cest, ale i bizarními detaily: jedna z přezdívek, které nepohodlnému disidentovi dali estébáčtí špiclové, zněla Tatra. 

Pečlivost státní bezpečnosti vstupuje do konfrontace s metodičností samotného Zikmunda. Ten poskytl filmařům deníky, jež si vede od dětství, korespondenci i domácí archiv, který si mohl pečlivě uspořádat až poté, co Husákovi normalizátoři oba cestovatele kvůli jejich proreformním názorům brutálně odťali od dosavadního způsobu existence. Některé materiály, které se povedlo dohledat, neznal ani sám protagonista – a Petr Horký tak několikrát využívá i vzácného momentu cestovatelova překvapení. Miroslav Zikmund se tak občas stává divákovým užaslým alter egem, jež tímhle příběhem vede něco neobvyklého: prostá, znovuobjevená dětská zvědavost. 

/Tenhle text jsem napsala do Hospodářských novin. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuju./

Století Miroslava Zikmunda

ČR 2014, 97 minut
Režie: Petr Horký

Premiéra: 4. září 2014