Nic naplat. Od té doby, co mi František Fuka v nejlepší víře, že se mi to bude líbit, doporučil fotoaparát, na který se dají natáčet i filmy, porušuji svoje dávné pevné rozhodnutí zůstat na straně kritiků a nemotat se do práce filmařům. Neomlouvá mne ani to, že jde o rozměr pouhého příležitostného domácího videa (zaznamenávajícího - protože členové rodiny a přátelé se odmítají zviditelňovat - především obaly knih a DVD, chodníky, nebesa, cizí psy a vlastní květiny). Všichni přece z kina dobře víme, že hranice mezi soukromým a veřejným prostorem byla moderními médii dávno dobyta - a že příhraniční území jsou naopak tím nejlákavějších místem na světě, o který je možno vést nekonečné adrenalinové spory. Tak tohle jsou Sudety mojí velikonoční mysli:
VÍTEJTE NA BLOGU BÝVALÉ FILMOVÉ KRITIČKY ALENY PROKOPOVÉ. BĚHEM DEVÍTI LET SE TADY NASTŘÁDALY TEXTY TÝKAJÍCÍ SE PŘEVÁŽNĚ FILMU, BUĎ PSANÉ PŘÍMO PRO BLOG, NEBO PRO NOVINY A ČASOPISY. DNES JDE O ÚLOŽIŠTĚ JISTÉHO ŽIVOTNÍHO OBDOBÍ A SNAD I JISTÝ OBRAZ DOBY. NEMÁM UŽ POTŘEBU PSÁT ANI VYRÁBĚT ŠPERKY, ALE JSEM ETABLOVANÁ KRANIOSAKRÁLNÍ TERAPEUTKA A PRACUJU JAKO DRAMATURGYNĚ V ČT.
Prohledat tento blog
Zobrazují se příspěvky se štítkemdomácí film. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdomácí film. Zobrazit všechny příspěvky
sobota 10. dubna 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)