Prohledat tento blog

úterý 20. října 2009

Hrbolatá podívaná: Bonnie a Clyde


O kus níž na tomto blogu (všimněte si, že ve virtuálním prostoru internetu "níž", tedy označení místa, může znamenat "dřív", tedy označení času. V tom aby se Neo vyznal...) - tedy níž a dřív na tomto blogu se rozprostřela velmi jemná technická diskuse mezi Zdenem, Ringem a Fuxoftem. Načež já pokračuji ve svých technofobních přecitlivělých výlevech.
Veřejnoprávné médium nám včera nabídlo gangsterku Bonnie a Clyde Arthura Penna, která v roce 1967 způsobila plno rozruchu a stala se jedním z prvních filmů, demostrujících tvůrčí potenciál nastupující generace Nového Hollywoodu. ČT mou vzpomínku na film, který jsem vždycky měla ráda, přebila především dabingem, vinou kterého ta celá podívaná působila trochu dementně... dokonce místy lehce amatérsky. Mimoděk tak vyzdvihla propast, která dělí současné filmy od snímku, který tehdy získal deset oscarových nominací a proměnil je hned ve dvě zlaté sošky (Estelle Parsonsová za ženský herecký výkon ve vedlejší roli protivné manželky hrdinova bratra, kameraman Burnett Guffey, jehož práce v televizním ořezu dostala obzvlášť na frak).

Stačí si připomenout obrazově ďábelsky vycizelované Veřejné nepřátele Michaela Manna (mimochodem film, který zřejmě bude navzdory tomu, že neznám nikoho, v němž by vzbudil nějakou skutečnou diváckou vášeň, zviditělněn v oscarovém klání). Stejně jako kdysi Penn, i Mann prostě profesionálně a celkem osobitě využívá technické prostředky, které má k dispozici - vůči "hladké", volně plynoucí nové podívané je ale Bonnie a Clyde viditelně HRBOLATĚJŠÍ - ale současně také nápaditější a životnější.
Stačí si srovnat automobilové honičky volnou krajinou v obou filmech (John Dillinger i gangsterští milenci působili současně v USA doby hospodářské krize počátku 30. let): oni se ti Pennovi hrdinové na mizerných prašných cestách doslova i mnohem víc natřásají, než elegantní protagonisté Mannova filmu! Digitální technika a současné vypravěčské zvyklosti (což je obojí v přímé souvislosti) nám zjevně zprostředkovávají sice mnohem komfortnější zážitek než staré filmy, ale je v něm logicky míň živé, skutečné energie.

1 komentář:

  1. film jsem viděl už po xté a zas mne zaskočilo, jak je skvělý, postavy životné (a zrovna ta, podle vás protivná Blanche se mi vždy zdála právě skvěle ujetá - sice ječí a je celkem prostá, nicméně má jediná z čtveřice dobré srdce) a exteriery krásně nasnímané,
    nejlepší jsou pak podle mne dva záběry za sebou na oči Bonnie a Clydea těsně před tím, než jsou rituálně rozstříleni...

    OdpovědětSmazat