P
ro nás, zastánce přechylování cizích jmen, přichystal režisér Phillip Noyce a jeho hvězda Angelina Jolieová zkoušku ohněm: hrdinka nového akčního thrilleru totiž dala jméno celému filmu. Ten se ale nejspíš nemůže jmenovat Saltová (což mne mrzí) - takže se nese název Salt, přestože autor titulků (jako všichni naši současní autoři filmových titulků) patří mezi přechylovače a o žádné "Salt" proto ve filmu nepadne ani slovo. V kombinaci s odporem řady lidí ke tvaru "Jolieová" tak není Noyceův film zajímavý jen jako návrat k subžánru paranoidních thrillerů o ruském nebezpečí z dob studené války, ale také jako dráždidlo pro všechny samozvané jazykozpytce razící názor, že by se přechylovat nemělo.
Protože nesmiřitelné tábory smířit nelze, věnujme se filmu: šedesátiletý
Noyce (který se kdysi profiloval jako režisérský mentor agenta Jacka Ryana - viz především
Vysoká hra patriotů / 1992) nabízí v příběhu špičkové americké agentky, která zjistí, že byla v dětství naprogramována jako špičková sovětská agentka, poněkud starosvětskou práci. Tedy alespoň z hlediska reportážně-klipové estetiky Paula Greengrasse z dobrodružství o jiném psychicky manipulovaném agentovi, Jasonu Bourneovi (Greengrass je ale mimochodem jen o pět let mladší než Noyce). K "agentovi beze jména" ovšem
Salt samozřejmě odkazuje svým tématem i pojetím, mísícím v zásadě civilní ladění (zřetelné v designu hrdiny i prostředí) s bezmála superhrdinskou kondičkou, již protagonista vykazuje v akčních scénách. Prolog s mučením v asijském vězení zase upomíná na bondovku
Dnes neumírej...
Už od pseudo ušlechtilého
Equilibria neobdivuji Kurta Wimmera, který svůj zájem o žánr sci-fi jako scenárista i režisér potvrdil celkem bezvýznamnou
Ultraviolet (také Salt patří do stejného žánru, odehrává se totiž v budoucnosti, byť jde jen o rok 2011). Příběh zmužilé agentky je na tom ovšem výrazně lépe než
Ultraviolet, neboť její režie se ujal autor s větší zodpovědností k jistotám žánru a místo herecky neschopné a nepříliš filmově charismatické Milly Jovovichové mu dominuje úchvatná Angelina Jolieová. Jsem ráda, že se potvrzuje, co jsem psala na začátku června
tady:
Salt nicméně představuje ve filmografii herečky v žánrovém přechodu lpění na jistotách akčního žánru a tedy svého druhu stagnaci. Příběh byl původně napsaný pro Toma Cruise (možná s ohledem na jeho agentskou trilogii
Mission: Impossible) a teprve posléze "přechýlený" pro ženskou hrdinku. Najdete tu tedy nejen řadu akčních scén (asi nejvíc mne bavila ta, ve které hrdinka prchá před pronásledovateli po střechách - automobilů a kamionů jedoucích po dálnici), ale i ambiciozně směrovanou zápletku naznačující, že americké společenské podvědomí, které Hollywood tak rád zviditelňuje, zase začíná strašit představa ruského nebezpečí.
V rámci překombinované a současně banální vyprávěnky o tom, co všechno Kurt Wimmer považuje v příběhu o dvojitých agentech za zajímavé, musíme přijmout základní skutečnost, že se nicnetušící profesionálka přesvědčená, že hájí zájmy své vlasti, promění po stisknutí správného "tlačítka" ve své mysli v uvědomělou ruskou agentku usilující zavraždit ruského prezidenta na jeho státní návštěvě v USA. Bývalí spolupracovníci (v podání Lieva Schreibera a Chiwetela Ejiofora) se logicky stávají nepřáteli na útěku, během kterého se Saltová pokouší zachránit uneseného manžela-přírodovědce a očistit své jméno - nebo snad provést zadaný úkol? Jako diváci dlouho nevíme, jak to se Saltovou vlastně je, ale hra je dost průhledná: protagonistka usilovně vzdoruje svému naprogramování a nemusíte se obávat, že byste s ní museli v nějakém okamžiku přestat sympatizovat.
Součástí hry s hvězdnou image Jolieové je skutečnost, že hrdinka několikrát změní design (a nejde jen o různé barvy vlasů a postupné zviditelňování "ruského" vzhledu, ale i o změnu pohlaví, neboť v jedné chvíli vystupuje v přestrojení za českého důstojníka Vlčka, které by jí co do hovadské nevěrohodnosti mohl závidět i Ethan Hunt z první
M:I!) Zábavnější než hra na převlékání panenky Barbie, která by u mužského protagonisty nemohla být nikdy tak zábavný, je ovšem politický "vzhled" vyprávění: film sice reflektuje harmonické vztahy mezi USA a dnešním Ruskem, spojované s politikou Baracka Obamy - filmový americký prezident Lewis je ale běloch. A přestože hrdinčino "programování" proběhlo už v jejím dětství (a tedy ještě v době studené války), film zřetelně sugeruje pocit, že Východ je stále ještě (nebo už zase?) nebezpečný. Toto zlo ovšem nepředstavuje jen zjevný padouch Orlov v podání polského hereckého veterána Daniela Olbrychského. Ztělesňuje ho ve vší úskočnosti jiná důležitá postava vyprávění - pokud ovšem chcete zjistit, která to je, musíte se vypravit do kina. Pokud vás tenhle žánr zajímá, obav netřeba: i když
Salt sype sůl do některých starých politických ran, je to podívaná ryze letní a docela neškodná.
Salt
USA 2010, 100 min, titulky
Režie: Phillip Noyce
Scénář: Kurt Wimmer
Kamera: Robert Elswit
Hudba: James Newton Howard
Hrají: Angelina Jolieová (Evelyn Saltová), Liev Schreiber (Ted Winter), Chiwetel Ejiofor (Peabody), Daniel Olbrychski (Vasilij Orlov), August Diehl (Krause), Hunt Block (prezident Lewis), Andre Braugher (ministr obrany), Olek Krupa (prezident Matvějev).
Premiéra v ČR: 12.8. 2010
Technická: proč to přechylování druhého jména? Jolie je příjmením Voightová.
OdpovědětVymazatAč nerad, protože také patřím mezi přechylovače a Jolieová mi opravdu žíly netrhá a nepřechýlený název Salt nechápu, musím souhlasit s anonymem (-ovou), protože v tomto případě by se opravdu přechylovat nemělo - tak dlouho mi to vrtalo hlavou, až jsem napsal na ÚJČ AV ČR a bylo mi doporučeno, že pokud nebudu o Jolie mluvit celým jménem, tedy jako o výše zmíněné Voightové, na přechýlení bych měl zapomenout.
OdpovědětVymazatJaky je hlavni argument prechylovacu? (Jsem vyrazne v opozici a snazim se poznat sveho nepritele :)
OdpovědětVymazatNevím, Dane, jak to vnímají jiní, ale mně osobně přijde zvláštní, že v češtině, která vyjadřuje významy skloňováním - a že všichni bez mučení skloňujeme -, by najednou bez zvláštního důvodu mělo u jména označujícího ženu zůstat mužské příjmení v prvním pádě, přestože třeba nejde o podmět (původce děje, chcete-li). Cizí mužská příjmení všichni skloňují, je-li to možné, v životě jsem nikde neslyšel, že "do kin přichází film s Bradem Pitt", nevím proto, proč bych nutně musel poslouchat, že "do kin přijde nový film s Julií Roberts", nebo ještě lépe - "nový film s Julií Roberts a Bradem Pittem". Proč jedno skloňovat a druhé ne? Z jazykového hlediska to není správně (a logiku to také postrádá), tak proč nepřidat koncovku -ová, aby to správně být mohlo? :-)
OdpovědětVymazatA když pomineme jazykové hledisko, tahle jediná koncovka stačí na to, aby bylo každému okamžitě jasné, jestli jde v konverzaci o ženu nebo muže - a že u nás se opravdu nemluví a nepíše jen o Julii Robertsové.
Jaký je vlastně hlavní argument nepřechylovačů? :)
hlavní náš argument je, že je to PRZNĚNÍ cizího nevinného jména (zvláště v prvním pádě a navíc při použití přívlastku, který JASNĚ NAPOVÍ, o koho jde - tenistka, politička, zpěvačka ...)
OdpovědětVymazata nejtrapnější je právě od fanatických nepřechylovačů (s úctou i paní autorka blogu, na což jsem u ní ale zvyklý a naopak opět mne potěšila, jak "Salt sype sůl do ran") když právě používají přechylování i u pseudonymů, jež si vybraly samy ženy : Edith Piaf, George Sand ...
To je sice hezké, co tu píšete, a svým způsobem máte pravdu, jenže čeština nemá jenom první pád. Můžete si nakrásně nechat ženské příjmení v prvním pádě nepřechýlené a přidat si k němu funkci nebo povolání, ale v dalších pádech už jste nahraný, pokud se tedy nebudete pořád dokola vypisovat s povoláním, funkcí nebo rodným jménem (když ovšem nebude nesklonné, pak vám nepomůže). Není jednodušší jméno přechýlit a pak už jen skloňovat? Opravdu by vás bavilo místo "Streepové vyfoukla Oscara Winsletová" psát "Herečce Streep vyfoukla Oscara herečka Winslet", protože v případě "Streep vyfoukla Oscara Winslet" už ta informace trochu šumí?
OdpovědětVymazatAno? Pak si klidně nepřechylujte, je to jen na vás.
Aleši, vaše argumenty znejí logicky a zejména - uvádíte praktické příklady (novinář?). Proč ale nepřechyluje ruština? (která skloňuje podobně jako čeština)
OdpovědětVymazatZ nejvetšich špeků prechylovačů/překladatelů vybírám mé oblibené 'V roli učitelky se objevila Queen Latifahová':)
A je v tom jistá dávka Ironie (Maidenové)
Vesměs souhlasím s Alešem. Je třeba neplést přechylování a skloňování. Přechyluje se podle mě proto, aby se ženská příjmení mohla vůbec skloňovat. Můžeme si vybrat, buď budeme prznit jméno Julie Robertsové anebo budeme prznit češtinu. Viz ten příklad o filmu s Pittem a Roberts. Každopádně jsem pro citlivou volbu v závislosti na kontextu. "Editu Piafovou" bych rozhodně nepřechyloval, Julii Roberts v klidu.
OdpovědětVymazat-dsf-
Edith Piafovou ne, Julii Roberts ano, Angelinu Jolie ano.. ale tak sakra podle jakeho pravidla se to potom ridi?
OdpovědětVymazatZapomněl jste ještě na Alici Cooperovou, Dane. :) A možná se k vám to ještě nedoneslo, ale odpůrci přechylování nám poslední dobou začínají předhazovat, a obávám se, že to myslí vážně, také zpěvačky Lady Gagaovou a Madonnovou.
OdpovědětVymazatAle k vašim otázkám: jsem sice dítko ruštinou netknuté, ale z toho, co se mi doneslo, usuzuji, že i ruština přechyluje - Karenina, Kurnikova jsou ženská příjmení odvozená od mužských podobným způsobem, jako je tomu v češtině. Spíše je otázkou, jestli je tato příjmení, ačkoliv už přechýlená jsou a skloňovat je lze také, přechylovat v češtině znovu, ale tvary Kareninová, Kurnikovová jsou korektně odvozené tvary od mužských příjmení pomocí českých pravidel a podle mého jsou prostým výsledkem snahy nevytvářet pravidla nová a pro češtinu nepřirozená.
Ale i kdyby ruština nepřechylovala, v otázce českého přechylování to nehraje - bez urážky - vůbec žádnou roli. Kdybychom totiž koukali na slovanské jazyky jako na celek, museli bychom se například začít bavit o tom, jestli Slováky oslovovat prvním pádem, protože ve slovenštině se neoslovuje pátým pádem jako u nás, nebo jestli ruská jména psát azbukou. Každý jazyk má ale svá vlastní pravidla a - jak trefně poznamenal anonym - je potřeba si vybrat, jestli nám víc záleží na Robertsové nebo na češtině. Přechylování není žádné neuctivé prznění cizího jména, nikdo přece nemluví o Andělíně Žolíkové, pro mě je to převedení z jednoho jazyka do druhého za pomoci jazykových pravidel konkrétního jazyka. Když se podíváte na IMDb.com, najdete tam Milos Forman a Iva Janzurová (záměrně neskloňuji) - kam se poděly háčky? Proč ta zatracená angličtina není k chudince češtině aspoň trochu uctivá?
Co se otázky, kdy přechylovat a kdy ne, týče, popravdě řečeno, já nevím. A nejsem si jistý, že někdo jiný ano, protože pro každé pravidlo existují výjimky, dokonce i některá česká ženská příjmení se nepřechylují - taková Krejčí například, a z toho důvodu zřejmě není přechylování povinné (a je kolem toho pořád takových cirátů :)). Já osobně ve zdraví přežiju klidně i Piafovou a Monroeovou, ačkoliv se tradičně (první důvod) jejich příjmení v češtině nepřechylují, ale stejně tak chápu, proč konkrétně tato příjmení nepřechylovat. Asi opravdu záleží, slovy anonyma, na citlivosti a kontextu, potažmo na samotném příjmení. Většina příjmení, se kterými jsem se v životě setkal, šla přechylovat opravdu snadno (druhé pravidlo? :)).
A Angelina Jolie, viz můj první komentář, by se prý přechylovat neměla.
A novinář nejsem. :)
Takže závěr je opět nejasný a přechylování zůstává vděčným tématem flamewars ;) Jinak Rusové přechylují ruská jména, ale cizí nechávají být (afaik). Jako příklad jsem ruštinu uvedl proto, že je to slovanský jazyk, ale nepoměrně významnější (ehm) než milovaná čeština. Ale zas je pravda, že Rusové převádějí foneticky cizí jména do azbuky, což se nám může zdát jako prasárna. I tak mi je milejší Кейт Уинслет než kdyby psali Кейт Уинслетoba.
OdpovědětVymazatJak už jsem psal, Dane, ruština šla mimo mě, takže opravdu netuším, jestli Rusové cizí příjmení přechylují, nebo ne. Ale i kdyby je přechylovali, pravděpodobně by nepoužívali českou koncovku a netahali si do svého významnějšího jazyka českou Winsletovou. ;)
OdpovědětVymazatCo je to, prosím vás, vůbec za argument proti přechylování, že ruština jako nepoměrně významnější jazyk nepřechyluje? Co já jako s tím? Já nejsem Rus, já jsem Čech, mluvím česky a podle českých pravidel. Proč nepřechylovači do diskuze o jazyku a jeho fungování cpou abstraktní pojmy typu významnost a úcta (a navíc se odvolávají na cizí jazyky, přestože se nikdy ve škole češtinu neučili podle ruských, anglických nebo čínských pravidel)? V souvislosti s nimi by totiž na světě bylo jen pár jazyků - těch významných, pochopitelně. Není.
Sám jste uvedl, že ruština cizí jména převádí do ruštiny foneticky. To není prznění? Jistěže je, a podle mého dokonce mnohem větší, než přidání koncovky ke jménu v jeho nezměněné podobě. Ruština jako významnější jazyk může?
A ne, opravdu se mi nezkoušejte třísknout o hlavu vlastenectvím a staromilectvím (mně je čeština v podstatě fuk a dokonce ani přechodníky neumím tvořit :)), to je prostá logika v souvislosti s otázkou "Jeden může a druhý nesmí?"
Tahle diskuze opravdu nemá jednoznačné řešení, ale v souvislosti s jazykem (každým jazykem) můžete bez výjimky uplatnit pouze máloco, jestli něco takového vůbec je. Ale jak už jsem psal, přechylování funguje na určitém principu, který není složitý a nechá se vztáhnout na většinu cizích příjmení, a pokud ne, může příjmení zůstat v menšině těch nepřechýlitelných a neděje se vůbec nic, nebo se aspoň do češtiny najednou nedostanou tisíce, statisíce a miliony cizích nesklonných slov.
Ok, už toho asi necháme, začínáme se motat v kruhu a já fakticky nemám žádné reálné argumenty proč nepřechylovat, jenom mi to je tak nějak 'proti srsti' :)
OdpovědětVymazatDan a Aleš: díky vám oběma! Jen poznamenám, že jsem opravdu zvědavá, jak se bude situace vyvíjet v psaných médiích, jejichž jazyk hlídají jazykoví korektoři. Ti - jakmile dostanou nějakou normu - jsou zvyklí ji poměrně striktně dodržovat.
OdpovědětVymazatNěkde už se samozřejmě nepřechyluje: občas píšu do For Mena, kde tohle pravidlo zavedli, a musím říct, že to ode mne jako přechylovačky vyžaduje trochu jiný způsob myšlení při stavbě věty a její stavby, než obvykle, aby text působil plynule a normálně. Pro češtinu cizorodý tvar se musí tou češtinou obestřít, takže vlastně činím v rámci něčeho, co je pro mne cizorodé, lehké násilí na svém pojetí mateřského jazyka.
Víte, Dane, možná jste na to nakonec kápnul i bez nějakých "obstojných" argumentů - a poznámka paní Aleny (v mé skromné interpretaci :) v podstatě říká totéž - otázka ne/přechylování je, pomineme-li nějaké jazykové zákonitosti, vlastně také hodně o tom pocitu, který jmenujete, tedy jestli nám přechylování vyhovuje, nebo naopak, což se odvíjí od vztahu k mateřskému jazyku, který je u každého z nás jiný. Rozumná dohoda je proto nejspíš v nedohlednu. No co se dá dělat.
OdpovědětVymazatPřeji vám proto šťastné a veselé nepřechylování, pokud možno bez komplikací :))
Alena: je fakt, že mě také naplňuje zvědavostí, jak se tahle situace vyvine v psaných médiích, ale optimismem mě to bohužel nenaplňuje. Už jen to, že musíte vyvinout usílí a doslova "zkonstruovat" větu ve které ten tvar nebude rušit, podle mě dokazuje, že je to špatně. Přirozený jazyk jde vždycky cestou nejmenšího odporu a přechylování je takovou cestou.
OdpovědětVymazatAle jak jsem se zmínil (já jsem ten anonym :-)) záleží na citu - pokud budu číst seznam nominovaných na oscara, tak tam tu Meryl Streep nechám. Pokud, ale budu vyprávět o tom, jak Meryl Streepová děkovala štábu, tak přechýlím.
přesně to napsala autorka blogu : "cizí tvar se musí tou češtinou obestřít..." no a co ? kdo je chytrý zvládne to, jednodušší lidé si tam holt to OVÁ vždy přilepí, Bůh s nimi...
OdpovědětVymazatChce to změnu pravidel češtiny. Žádné ová, žádné přechylování. Jedné generaci to bude protivné ale další generace už za to poděkuje. Stejně jako na zavedení háčků a čárek se nás nikdo neptal, a dnes je máme a v době počítačů jsou protivné. I to jde odbourat. Jazyk je jen prostředek k vyjádření myšlenek, nesmí obtěžovat a být sám o sobě příčinou odvádění pozornosti od myšlenek, které ním chceme sdělovat. Je na čase revoluce. Zásadní. Čeština je hloupý a nelogický jazyk s hromadou tupých vyjímek k ničemu, které slouží jen učitelům, aby za ně peskovali své žáky. Navrhuji jazykovou revoluci.
OdpovědětVymazatNo to snad ne todlencto. :)
OdpovědětVymazat:-) Anonymní:
OdpovědětVymazatDoufám, že se té revoluce nedožiju. Miluju češtinu, zemřem spolu.
já jsem sice 100% zastánce naprosté likvidace trapného -ová u cizích příjmení, ALE : nevylévejme s vaničkou i dítě, čeština je (a doufám, že i přes drtivý nápor primitivních anglicismů nadále bude) nádherný jazyk !
OdpovědětVymazatto, co učí přiboudlé učitelky češtiny ve školách podle osnov z roku 60... není živá řeč