"A co hadi, krtek a vypelichaný jestřáb?" Tato věta se minulou středu na novinářské projekci v mžiku stala erbovní hláškou nové filmové fantasy, kterou na česká filmová plátna vrhla společnost Atypfilm. V pošahaných myslích přítomných, nezávisle se tvářících pseudoinletektuálů (Fila, Prokopová...) pak koexistence této větičky, ekologické aktivistky Tety, feministky Libuše ujařmené machistickým Přemyslem a ochočené lišky (mimochodem jeden z nejlepších hereckých výkonů filmu) vyvolala okamžité očekávání, že zvíře vzápětí pronese jinou památnou větu: "Chaos vládne" Ale Trierův neblahý Antiktist má premiéru až na konci listopadu.
V Kněžně Libuši nicméně zdánlivě chaos opravdu vládne: Přemysl přijme Libušinu nabídku k sňatku jen kvůli svým mocichtivým choutkám a protože ambiciozní manželku už nemiluje, nechá si ho kouřit služkami, zatímco Libuše ukájí své tělesné choutky s povolným Šťáhlavem. Vojácká lesba Vlasta Libuši marně miluje a bydlí v jeskyni s ochočeným supem. Libušina sestra Teta se uchýlí do chaloupky na samotě u lesa a lká nad ekologickými škodami, které páchají na přírodě horníci a lesníci. Občas se někomu ukáže pobledlá Smrtka, načež ten pak zemře. 
Obsedantné motivy úplňkového měsíce a muchomůrek neodkazují ke stavu náměsíčné obluzenosti, v níž se nacházeli tvůrci filmu Kněžna Libuše, ale patrně k symbolům ženství, a souzní tak s výkladem příběhu o mýtické zakladatelce Prahy Libuši jako vyprávěním, zrcadlícím zánik matriarchátu a soumrak světa založeného na iracionální víře v kouzla a pohanské bohy. Což nezní vůbec nezajímavě - naopak, vnáší to do bezmyšlenkovitého respektu k sedlinám našeho kulturního dědictví nezvyklý, moderní pohled - hlubší a ultimativnější, než tžřeba nedávno Jánošík. Pravdivá historie Agnieszky Hollandové.
tná představitelka Libuše, Čechoameričanka Winter Ave Zoliová, a snad někoho přesvědčí ani sexy Přemysl v teatrálním podání Maďara Csaby Lucase. České diváky však nejspíš neomylně rozesmějí především jediní dva čeští herci, kteří dostali větší role v ochotnicky minimalistickém komparsu, protože zvládají angličtinu - Marek Vašut a Pavel Kříž, vybavení hrozivě vyhlížejícími nalepenými fousy...
Kdyby na základě tohoto pohledu vznikl film, který bychom mohli brát vážně, a ne nechtěně komická "béčková" podívaná, došlo by patrně především ke střetu dvou "dětských" přestav o Libušině příběhu: našich vlastních matných vzpomínek na Jiráskovy Staré pověsti české (1894) a romantizující koncepce americkoněmeckého režiséra s českými předky Constantina Wernera.
Nejširší česká veřejnost si svou původní "dětskou" zkušenost s Libuší v
dospělosti obvykle nikam neposunuje: vychází hlavně ze školní povinné četby opřené o úryvky z Kosmase a Jiráska, z opery Bedřicha Smetany z roku 1881 či z loutkových Starých pověstí českých (1952) Jiřího Trnky - což jsou všechno zdroje, kdysi respektované a schválené komunistickými kulturními ideology.
Nejširší česká veřejnost si svou původní "dětskou" zkušenost s Libuší v
dospělosti obvykle nikam neposunuje: vychází hlavně ze školní povinné četby opřené o úryvky z Kosmase a Jiráska, z opery Bedřicha Smetany z roku 1881 či z loutkových Starých pověstí českých (1952) Jiřího Trnky - což jsou všechno zdroje, kdysi respektované a schválené komunistickými kulturními ideology. Constantina Wernera, Němce žijícího a pracujícího v USA díky zelené kartě vyhrané v loterii, v dětství sytily romantizující představy, oslabené ovšem poněkud o český vlastnecký patos (jeho předkové museli opustit Československo v roce 1945): příští autor Kněžny Libuše vyrůstal v Mnichově, obklopen německými pohádkovými knížkami o Krakonošovi a publikacemi s fotografiemi "mystické" Prahy a obrázky českých romantických hradů a magických krajin. Když se rozhodl natočit o Libuši film, podnikl rešerše nejen v českém, ale i v německém kulturním prostoru (opírá se především o divadelní drama Založení Prahy, které napsal v roce 1815 Němec Clemens Brentano ve spolupráci s Josefem Dobrovským, a o modernější hru Libussa/1874 Rakušana Franze Grillparzera). (Nevím, jestli objevil existenci dva roky starého románu Pole a palisáda Miloše Urbana, který se pokouší legendu nově interpretovat.)
Diskuse o odl
išním pojetí pojetí příběhu o Libuši ve filmu, natočeném v americko-české koprodukci, kde se mluví anglicky a kde hrají herci různých národností včetně českých, by měla větší smysl, kdyby snímek Constantina Wernera nebyl tak strašný. Kněžna Libuše ale strádá špatným scénářem (především naivními dialogy), nedostatkem financí, děsivě nevyrovnanými, často ryze amatérskými hereckými výkony a především režisérovým (ne)vkusem kompilujícím místy nechtěně Eda Wooda Jr., Otakara Vávru a módní enviromentalismus a feminismus. To celé dílko posouvá do roviny nechtěně komické, toporné operetní inscenace, využívající prvků soft porna (milostné hrátky Přemyslovy) i hororu (Vlasta a její sup). Lacinosti vzniklé vinou nízkých nákladů pak nemůže čelit ani kamera Bobbyho Bukowskiho, která dělá, co může, aby prostinkým, prvobytně pospolně inscenovaným obrázkům dodala filmový šmrnc (což se jí dokonce místy, zvlášť v idylických přírodních scenériích, i daří). Dojem poctivosti vzbuzuje skutečnost, že se tvůrci rozhodli nespoléhat na šidítka digitálních efektů a rozhojnit například uměle Přemyslovu družinu či zvětšit houfeček Libušiných poddaných.
V rámci castingu jistě nikoho nepobouří krásná a herecky gramo
išním pojetí pojetí příběhu o Libuši ve filmu, natočeném v americko-české koprodukci, kde se mluví anglicky a kde hrají herci různých národností včetně českých, by měla větší smysl, kdyby snímek Constantina Wernera nebyl tak strašný. Kněžna Libuše ale strádá špatným scénářem (především naivními dialogy), nedostatkem financí, děsivě nevyrovnanými, často ryze amatérskými hereckými výkony a především režisérovým (ne)vkusem kompilujícím místy nechtěně Eda Wooda Jr., Otakara Vávru a módní enviromentalismus a feminismus. To celé dílko posouvá do roviny nechtěně komické, toporné operetní inscenace, využívající prvků soft porna (milostné hrátky Přemyslovy) i hororu (Vlasta a její sup). Lacinosti vzniklé vinou nízkých nákladů pak nemůže čelit ani kamera Bobbyho Bukowskiho, která dělá, co může, aby prostinkým, prvobytně pospolně inscenovaným obrázkům dodala filmový šmrnc (což se jí dokonce místy, zvlášť v idylických přírodních scenériích, i daří). Dojem poctivosti vzbuzuje skutečnost, že se tvůrci rozhodli nespoléhat na šidítka digitálních efektů a rozhojnit například uměle Přemyslovu družinu či zvětšit houfeček Libušiných poddaných.
tná představitelka Libuše, Čechoameričanka Winter Ave Zoliová, a snad někoho přesvědčí ani sexy Přemysl v teatrálním podání Maďara Csaby Lucase. České diváky však nejspíš neomylně rozesmějí především jediní dva čeští herci, kteří dostali větší role v ochotnicky minimalistickém komparsu, protože zvládají angličtinu - Marek Vašut a Pavel Kříž, vybavení hrozivě vyhlížejícími nalepenými fousy...Režisér to všechno "myslí upřímně", ba bezelstně, což ovšem samozřejmě nesmí znamenat, že by se od kritiky automaticky dočkal hlazení po srsti. Jen promyšlená koncepce, vykukující tu a tam pod hromadou nechtěně směšných nesmyslů, jeho film v mých očích chrání před totálním odstřelem (kterého se nicméně řada domácích publicistů s chutí dopouští). Samozřejmě, že lze Kněžnu Libuši přijmout především jako unikátní taškařici, která rozhodně nenudí. Možná by ale zasloužila pochvalu jako bizarní impuls k prohrabání zastaralého balastu v našich hlavách. Nemáme tam nakonec ve vztahu k Libuši něco podobného, jako natočil Constantin Werner?
Každopádně se těšte: Werner ve své vlastní hlavě nosí nápady na zfilmování dalších podobných témat. Chaos povládne i nadále... Bojím se ptát, co na to krtek.
Každopádně se těšte: Werner ve své vlastní hlavě nosí nápady na zfilmování dalších podobných témat. Chaos povládne i nadále... Bojím se ptát, co na to krtek.
P. S. Film má jeden nesporný klad - působivou, velkolepou hudbu německého skladatele Benedikta Bryderna, který poměrně složitě pracoval např. s dvořákovskými motivy.
The Pagan Queen
The Pagan Queen
USA/ČR 2009, 99 min., titulky
Režie: Constantin Werner
Scénář: Lance Daly, Constantin Werner
Kamera: Bobby Bukowski
Hudba: Benedikt Brydern
Hrají: Winter Ave Zoliová (Libuše), Csaba Lucas (Přemysl), Lea Mornarová (Vlasta), Vera Filatová (Teta), Veronika Bellová (Kazi), Marek Vašut (Vršovec), Pavel Kříž (Domalsav), Ivo Novák (Krok), Miroslav Hrabě (Ctirad)
Premiéra: 15. 10.
Žádné komentáře:
Okomentovat