Prohledat tento blog

úterý 28. srpna 2012

Expendables: Postradatelní 2


Konec letošní sezóny letních blockbusterů se blíží – a než nastane prazvláštní pustina dělící filmové léto od úrodného podzimu, můžete se bezmála do lobotomického stavu rozptýlit pokračováním akčního thrilleru, jehož prvním dílem se onehdy do režisérského křesla vrátil Sylvester Stallone. Mám Stallonea docela ráda jako scenáristu i režiséra, protože bývá milovníkem radikálních, názorných řešení, jimž nechybí kapka chlapského patosu (i když se samozřejmě nikdy nedopracuje k intelektualismu a velkolepé zajímavosti Clinta Eastwooda, jde možná o podobný typ herce, který se pustil do režírování poté, co poměrně dlouho sledoval dobré režiséry). Na druhém dílu Expendables už se ovšem Stallone podílel jako působivý představitel hlavní role a jako spoluscenárista, přičemž režii přenechal Simonu Westovi. To jistě není žádný osobitý režisér, ale třeba proti jeho krimithrilleru Noc Air nic nemám – také proto, že si dokáže poradit s obdobnou „přehlídkou hvězd“ jako druzí Postradatelní.

Nápad natahat do jednoho filmu co nejvíc slavných tváří v sobě má něco z podstaty lehce zvráceného: hollywoodská podívaná se sice o hvězdy opírá, ale prostor jednoho filmu unese jen jednu nebo dvě celebrity. Jejich kumulace ve stylu Soderberghových Dannyho parťáků má pak rozměr exkluzivního večírku vzbuzujícího u diváka možná až klaustrofobii. Tak tomu bylo už v prvních Postradatelných - a pokračování ještě přitvrdilo. Z vyprávění se sice hned po úvodní akční sekvenci rázně vytratí postava Jeta Liho, ke Stalloneovi, Dolphu Lundgrenovi a Jasonu Stathamovi (kteří přirozeně vyčnívají v titulním, neortodoxním bojovém týmu) ovšem vedle Bruce Willlise a Arnolda Schwarzenegera přibudou ještě Chuck Norris (coby vlk samotář Booker vyprávějící chucknporrisovské vtipy!) a Jean-Claude Vam Damme (jako zloduch Vilain). Divákovu nevolnost ovšem pomáhá tlumit silný komediální tón, který je úlevný i po patosu předchozího filmu. O tom však až dál.

Všechny postavy ztvárněné hvězdami jsou ve svém oboru esy, což bývá podstatou podobných „ultrahvězdných“ příběhů - a není divu, že se v takovém prostředí moc neohřeje Liam Hemsworth v roli nováčka v týmu: Bily je ovšem důležitý, neboť přichází mezi ostatní s nějakým konkrétním životním příběhem a má nějaké představy o budoucnosti. Víte ovšem, jak to ve filmu bývá se sympatickými postavami, které chtějí pověsit zabíjení lidí na hřebík a věnovat se své sličné francouzské přítelkyni? Takže Vilain mladíka brutálně zabije, čímž vyprávění dosáhne příslušné emocionální hladiny, která má v divákových očích ospravedlnit následující ultrakrvavou bojovou akci.

Není ani divu, že ve světle spravedlivé pomsty týmu Postradatelných zaniká zápletka tak bezvýznamná, jakou je zneškodnění Vilaina a jeho party, která ve starém ruském dole ukradla pět tun plutonia a hodlá ho prodat komusi, kdo se rozhodl přestrukturovat dosavadní tvář zeměkoule. Vedle pomsty za smrt kamaráda přece ztrácí význam i záchrana světa (kterou je předání plutonia do rukou dalšího kohosi, jehož přímým podřízeným je Willisův supertajný operativec Church). Jen o něco citově vřelejší než kostka ledu ve vaší odpolední whisky je pak zápletka kolem skupiny ruských žen, jejichž muže a syny odvlekl z idylického městečka zlý Vilain do dolu, aby pro něj udělali špinavou práci a zemřeli. (Pokud jde o novou postavu asijské počítačové specialistky Maggie, která také slušně běhá a bojuje, je v podání Yu Nan ze stejného těsta jako Postradatelní, čímž ovšem její nevyhnutelný flirt s Barneym Rossem poněkud ztrácí na zajímavosti.) V tak předvídatelném vypravěčském prostředí se divákovy „skutečné“ city musejí vybít v provinilém potěšení spojovaném s akčními filmy – především s uspokojením z destrukce .

Vzorec příběhu je jasný a byla by to – i se všemi těmi testosteronem a homofobií napumpovanými přestřelkami, detonacemi a honičkami - ukrutná nuda, kdyby Simon West svou slušně odvedenou, dynamickou akci nezkombinoval s humorem. Ten se neopírá jen o občasné nápadité rozehrání soubojů či zajímavé využití neočekávaných lokací (např. přestřelka na bývalé sovětské základně postavené ve stylu amerického městečka proto, aby tady Sověti kdysi mohli trénovat invazi do USA). Humor v Expendables je i slovní, a právě on je nejtěsněji spjatý s „večírkem hvězd“. Hrdinové totiž prakticky vůbec nemluví normálně, ale opírají se o „hlášky“ - nejde ovšem o typické krátké a cynické „akční“ bonmoty ceděné na půl úst nejčastěji nad čerstvě skoleným protivníkem (třeba „Odpočívej po kouskách“, pronesené nad jedním nacimprcampr rozstříleným zloduchem, je navíc rezignací autora titulků na nepřeložitelnou slovní hříčku). V druhých Postradatelných jde o citace „hlášek“ či titulů filmů spojených s jednotlivými hvězdami: ty totiž sice představují smyšlené hrdiny fikčního příběhu, jejich ega (o kterých i samotné postavy tak rády mluví) jsou ovšem vnímána jako tak obrovská, že tyto postavy utlačují. Takže protagonisté vlastně musejí být totálně vyprázdněnými charaktery bez minulosti a budoucnosti, bez zakotvení v domovském prostoru, bez naděje a touhy…

Expendables: Postradatelní 2 tak sice má být ryze odpočinkovým, rachotivě hlučným filmem, pečlivě dbajícím o absenci jakékoli myšlenky – vnucuje nám však mimoděk dost znepokojivou úvahu o extrémních následcích, které může mít pro postavu existence filmové hvězdy, opírající se o systém „typických“ žánrových rolí. Když k tomu připočteme zmíněnou klaustrofobii diváka, utiskovaného příliš mnoha filmovými celebritami, je to vlastně opravdu dost tísnivé. Takže je dobře, že je v tomhle filmu tolik legrace, takže si nepřipadám zvrácená, že jsem si ho užila.

USA, 2012, 103 minut, titulky
Režie: Simon West
Scénář: Richard Wenk, Sylvester Stallone
Hudba: Brian Tyler
Hrají: Sylvester Stallone (Barney Ross), Jason Statham (Lee Christmas), Dolph Lundgren (Gunner Jensen), Randy Couture (Toll Road), Terry Crews (Hale Caesar), Jean-Claude Van Damme (Vilain), Arnold Schwarzenegger (Trench), Chuck Norris (Booker), Bruce Willis (Church) Liam Hemsworth (Billy the Kid), Yu Nan (Maggie), Let Li (Yin)
Premiéra: 6.9. 2012

2 komentáře:

  1. ""homofobií napumpovanými přestřelkami"" -co má zase tohle znamenat kriste pane? Můžete to nějak vysvětlit, a nebo jste jen chtěla být zajímavá?

    OdpovědětSmazat
  2. Promiňte, ale dost dobře nechápu, čemu nerozumíte... Homofobii si můžete najít ve slovníku, "napumpovaný" je expresivní výraz (mohlo by tam být třeba i "nabitými" nebo "naplněnými") - a co je přestřelka, jistě víte. Jinak já zase nevím, co myslíte tím, že bych mohla "chtít být zajímavá".

    OdpovědětSmazat