Resnaisův Strýček z Ameriky

Lidé-krysy: travestie po resnaisovsku

Na sklonku léta někdy nastává prazvláštní pustina, protože končí sezóna hollywoodských blockbusterů a ještě nezačal podzim, který zpravidla přináší i zajímavější a různorodější tituly. Národní filmový archiv coby distributor toto plonkové období vyzdobil nebývale zajímavým titulem: komedií Alaina Resnaise Můj strýček z Ameriky z roku 1980. To mi dovoluje s obzvláštní rozkoší po báječně lobotomických Expendables recenzovat zase jednou naopak chytrý film, a to navíc do deštivých Čech ze slunné Kréty. Resnais, který nedávno oslavil devadesáté narozeniny tím, že natočil velezajímavý film Ještě jste nic neviděli (který jsem z MFF Karlovy Vary recenzovala tady), se v jednom ze svých divácky nejúspěšnějších projektů projevuje jako výsostný experimentátor. Dokáže totiž současně bavit i nabízet divákům vzrušující a neobvyklý vypravěčský koncept. Ten musíte z dění v jeho filmech Loni v Marienbadu, Láska až za hrob nebo Život je román s jistým diváckým nasazením vyšťárat,  tady je však vyložen (zdánlivě) jako na talíři díky přítomnosti "vykladače" - francouzského lékaře, vědce a filozofa Henriho Laborita (1914-1995). Ten ve filmu v dokumentárních vstupech předkládá své teze týkající se základních zákonitostí lidského chování, jež průběžně demonstruje také na laboratorních krysách (přičemž základní situace - krysa umístěná v kleci, do jejíž podlahy je pouštěn elektrický proud - je z pohledu dnešních mentorů dbajících, aby nebylo při natáčení  filmu ublíženo žádnému zvířátku, absolutně nekorektní).

René (Gérard Depardieu) pozve kolegu
usilujícího o jeho místo domů na večeři 

Trojice hlavních postav filmu je pak - souběžně a posléze v různých interakcích - sledována od dětství až do dospělosti,  ale i napříč časoprostorem, a konfrontována prostřednictvím svých reakcí v určitých okamžicích svého života se zmíněnými laboratorními krysami. Schopnost unikat před stresující situací útěkem do nové, bezpečné klece je komplikována tím, že dvířka ke svobodě jsou někdy uzavřena, a z bolesti - "nezaviněného trestu" - pak vzniká stres, jejž lze potlačit a ublížit tak sobě, ale také ventilovat agresí vůči svému okolí. 

Janine (Nicole Garciaová) nechce být
celý život jen skvělou
shakespearovskou Julií

Boj o dominanci je sledován napříč společenskými vrstvami, na hrdinech, kteří se snaží překročit omezení svého původu i měnit profesionální role i partnery: úředník René (Gérard Depardieu ve své dávné, nejlepší formě) opouští determinující venkovské prostředí rodiny a vypracuje se v textilní firmě, kvůli služebnímu postupu však nakonec zmarní svůj život. Janine (Nicole Garciaová) se stane proti vůli rodičů herečkou, ale přestane ji to bavit, takže nakonec zakotví coby oděvní návrhářka (čímž může zničujícím způsobem zasáhnout do Reného života). Úspěšný rozhlasový manažer Jean (Roger Pierre) kvůli Janine opustí manželku, ta ho však získá zpět podvodem, na který milenka přijde až po letech... Vítězem v boji o to získat co nejvíc za cenu nejmenší bolesti ovšem samozřejmě není nikdo - a do této pozice se nestaví ani sám režisér, protože není žádným chladným a zlovolným ilustrátorem Laboritových tezí, přestože ovládá uspořádání svého materiálu s málokdy vídanou jistotou.   

Mozek je ostrov, ale Janine Jeana
kdysi opravdu milovala

Ovšemže o morálce tu nemůže být ani řeč, stejně jako u hrdinů nehraje roli cosi jako ušlechtilá a léčivá moc umění... Pro Janine nepředstavuje její nesporný herecký talent nic, co by chtěla  rozvíjet, René zmarní svůj výjimečný kuchařský talent a Jean v práci coby šéf postupuje tak zaslepeně, že je nakonec kvůli zastavení politického satirického pořadu propuštěn - ale  ve vztahu k umění je na tom rozhodně jinak samotný Resnais, jak bývá jeho zvykem. V dokonalé interakci s vynikajícím scenáristou Jeanem Gruaultem (s nímž spolupracoval ještě na filmech Život je román a Láska až za hrob, jež už jsem jmenovala coby  "koncepční" projekty) využívá coby jednu vrstvu svého otevřeného, složitě propojeného systému úryvky ze starých, černobílých filmů s Jeanem Gabinem, Jeanem Maraisem a Danielle Darrieuxovou. Postavy se tu ocitají v podobných situacích jako jeho hrdinové nebo podobně reagují, což je zvýrazněno přesným a energickým střihem. 

Ostrov, kde Jean vyrůstal, připomíná
svou strukturou mozek

Postava Reného je přitom spojená s Gabinem, přičemž si asi můžeme uvědomit i to, že Depardieu byl ve své době považovaný za nástupce svého staršího, velkého kolegy. Mezi Nicole Garciovou a Jeanem Maraisem ovšem už žádnou takovou souvislost nenajdete - a podobně je tomu s Rogerem Pierrem a Darrieuxovou (i když v obou případech se můžete o postižení nějakých - třeba fyzických? - podobností snažit). Tady je asi dobře vidět, jak Resnais uniká schématům i v rámci vypravěčského systému, který sám vytváří. Ve čtyřech aktech pak hraje důležitou roli vyrušování diváka z iluze příběhu a jeho následné noření do problémů postav, jež je sice hravě denervující, ale není nelítostné, podobně jako silný, rytmický mořský příboj. Ten vlastně může omývat břehy ostrova, který tvoří jednu z dominant vyprávění: je to malý, soukromý ostrůvek, na kterém Jean vyrůstal a učil se základním zákonům života, a kde se po letech znovu setkává s Janine, aby ji provedl jeho zákoutími připomínající různými způsoby zákoutí lidského mozku. V Mém strýčkovi z Ameriky jde totiž možná především o způsoby, jak se dá ve filmu zobrazit myšlení, přičemž jde - myslím - o podívanou nevídaně hravou, otevřenou a vtipnou. Jestli vás baví scénáře Charlieho Kaufmana nebo i Nolanova šaráda Počátek, možná byste tenhle originální a vtipný film neměli na cestě za diváckým zážitkem minout...

Resnaisova vystresovaná krysa

P.S.: Pokud jde o něčího strýčka z Ameriky, ve filmu se vůbec nevyskytuje - respektive on i Amerika v názvu odkazují k jakémusi vzdálenému teritoriu a vzdálené osobě, které možná s vytvořeným systémem souvisejí. A možná také ne. 

P.P.S.: Zajímavosti k filmu - především pozoruhodné vyjádření scenáristy Jeana Gruaulta, ale i poznámku Deleuzovu - najdete přímo na stránkách pražského kina Ponrepo, kde je Můj strýček z Ameriky k vidění kupříkladu 4., 10., 16, 19. a 22 září.

Mon oncle d'Amérique
Francie 1980, 125 minut, titulky
Režie: Alain Resnais
Scénář: Jean Grualt, Henri Laborit
Kamera: Sacha Vierny

Hudba: Arié Dzierlatka

Hrají: Gérard Depardieu (René Ragueneau), Nicole Garciaová (Janine Garnierová), Roger Pierre (Jean Le Gall), Henri Laborit, Pierre Arditi (Zambeaux), Marie Duboisová (Thérése), Nelly Borgeaudová (Arlette), Philippe Laudenbach (Michel Aubert), Jean Marais, Jean Gabin, Danielle Darrieuxová 

Premiéra: 4. 9. 2012