Prohledat tento blog

neděle 3. února 2013

Alenčin blog slaví čtyři roky

Je to už čtyři roky, co jsem začala provozovat tenhle blog: 30. ledna 2009 se tady objevila recenze filmu Undreworld: Vzpoura Lycanů (což byl text napsaný původně pro server aktualne.cz). Od té doby jsem na téhle své stránce publikovala dalších 685 příspěvků, vesměs původních, psaných přímo pro čtenáře Alenčina blogu. Průměrný počet otevření stránky za den stále roste - nyní dosahuje desateronásobku původního čísla (které nebylo nula :-)). Za čtyři roky byla tahle stránka navštívena víc než 425 000krát - a nemám celkem důvod předpokládat, že bych se za poměrně krátký čas nedopracovala k pěknému, kulatému půl milionu. Což mne těší zvlášť proto, že mi vlastně nejde o úplně populistické psaní a občas si vyhodím z kopýtka s nějakým trochu "cinefilským" textem.

Nový příspěvek na Alenčině blogu vychází většinou jednou za dva až tři dny. Každý měsíc se tak dohromady skládá soubor recenzí, komentářů a informací, který - jak věřím - je něčím víc než jen rozmarem filmové kritičky na volné noze, která svůj nejsvobodnější a nejbezpečnější profesionální výraz našla na internetu. Když k textům plynoucím v hlavním sloupci přidáte odkazy v obou postranních sloupečcích, které se neustále obměňují, mohlo by to všechno dohromady v tištěné podobě zaplnit stránky útlejšího filmového měsíčníku (který by ovšem v českých podmínkách nikdy neměl takovou čtenost, jakou mně už dnes umožňuje internet).

Jeden problém s Alenčiným blogem ovšem mám, a ten se s uplynulými roky změnil jen málo: práce, které se věnuji celkem pilně, ráda a dobrovolně, nemá prakticky žádné finanční ohodnocení. Samozřejmě moc děkuji všem čtenářům, kteří mi už poslali nebo posílají nějaké peníze: příspěvky se však pohybují nejčastěji v řádu stokorun a ti, kteří se rozhodli posílat mi něco pravidelně každý měsíc, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Měsíčně se tak dopracuji většinou k celkové částce nepřesahující tisíc korun (většinou je to ale tak tři, čtyři sta). To je hezké, ale samozřejmě to naprosto nepokryje mé náklady na provoz blogu ani mi to nevykompenzuje čas, který s touto prací strávím. A ve chvíli, kdy dělám nějakou placenou práci, musí samozřejmě jít jakékoli blogování stranou.

Moc ráda bych se blogu věnovala na plný úvazek a skutečně z něj udělala stránku, která každý den nabídne  něco nového. Vlastně bych nic nedělala radši než zrovna tohle... Ale aby to tak mohlo být, museli byste pro to udělat něco víc i vy, moji čtenáři - tedy posílat mi víc peněz. Alenčin blog samozřejmě můžete číst i zcela zadarmo - samozřejmě s tím rizikem, že třeba jednoho dne shledám, že už si prostě nemohu dovolit se mu věnovat. Nebo že se mu musím věnovat méně a bude tudíž méně zábavný nebo zajímavý. Možnost, že se to stane, je teď větší než kdykoliv předtím: moje soukromá životní situace se radikálně mění a musím se začít opravdu  ohánět, abych si na sebe sama nějak vydělala.

To, jak to s Alenčiným blogem bude dál, je teď jenom na vás - jeho pravidelných, příležitostných i náhodných čtenářích. Pokud připustíte možnost, že byste můj blog podpořili, máte různé možnosti. Můžete mi posílat něco pravidelně, nebo můžete zaslat něco jednorázově - třeba ve chvíli, kdy vám nějaký text bude připadat povedený.

Přispět na provoz Alenčina blogu můžete takhle:

1. Přímý převod na účet do Komerční banky na můj účet: 43-4025900257 / 0100
Pokud hodláte posílat peníze ze zahraničí (pozor ale na bankovní poplatky), IBAN kód je CZ7901000000434025900257

2. PayPal / libovolná platební karta (ve sloupci vlevo najdete tlačítko "Donate", jehož prostřednictvím můžete zaplatit buď jednorázově, nebo nastavit pravidelnou platbu).

Služba PayPal si ovšem pro sebe nechává z každé vaší částky 3,4 % plus 10 Kč. Pro mne je tedy lepší zvolit převod na účet než platbu přes PayPal.

3. Koupě některého z autorských filmových šperků, které dělám a prodávám třeba tady. Koupíte-li si např.  náhrdelník, přibližně sto korun z jeho ceny zaplatíte mně za můj designérský nápad a provedení.

P.S. 25. února 2013. Výsledkem tohoto textu je zatím jedna objednávka šperků a několik mailů, ve kterých mi čtenáři vysvětlují, že nemají peníze. :-)


11 komentářů:

  1. Milá Alenko, tvůj blog je obdivuhodný už proto, že jsi na něj sama, fakt tě oceňuju. Já mám lifestlový web pro ženy 45+ Nezoufalky.cz s kamarádkou, takže když už jedné docházejí síly, druhá ji zase vyhecuje. Je to jiná práce, než ta tvoje, ve dvou věcech se ale shoduje: 1. svobodné prostředí pro publikování názorů, namlouvání vlastních povídek a aktualit jsem našly právě tady - na internetu, kde máme i své věrné čtenáře a posluchače, kteří nám k naší radosti pěkně přibývají.
    2: děláme to už třetí rok zadarmo - ač firem, které mají zájem se na našich stránkách předvést, není málo, jak promluvíme byť i symbolické platbě, je konec zájmu...
    Inu, toť náš svět na internetu. Držím palce, ať najdeš mezi čtenáři pochopení a přispěvatele. A facebooku posílám pozvánku na akci, kde bys mohla najít zákaznice pro své krásné šperky, doufám, že se to naše setkání nad korálky konečně podaří. Gábina Koulová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Gábino,

      kdybych měla pravidelnou, placenou práci, klidně bych dělala blog jen tak pro radost. Bohužel většina prací, které mám, je buď jen příležitostná a nárazová, nebo je dělám zadarmo či za nízké a spíš symbolické obnosy (sem patří třeba i psaní do Lidových novin).

      Nemyslím, že svět internetu by měl zůstat navždy světem, kde člověk pracuje zadarmo.

      Tvůj web znám a líbí se mi...

      Alena

      Vymazat
  2. Jak to proboha ten František dělá, že mu to hodí měsíčně i dvacet litrů...? Je fakt, že jako čtenář vnímám blog spíš coby nehonorovanou platformu autora, který ji dělá hlavně proto, že chce. Třeba chce souhrnně zpřístupnit své texty napsané pro různá tištěná média, nebo si občas napsat něco svobodnějšího, neomezeného požadavky konkrétních periodik. Tenhle blog mám dost ráda, příspěvek v řádu kolem jedné až dvou stokorun měsíčně je sice malý, ale pro mě adekvátní tomu, že bych si pravidelně kupovala filmový měsíčník (jako bývala třeba blahé paměti Cinema ve staré sestavě). Takový donátor, abych dávala výrazně víc zase (i kvůli tomu, že ani moje finanční situace není 2x růžová)nejsem, ale asi nezbývá než popřát, aby čím dál víc čtenářů dotovalo aspoň trochu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. František Fuka má zřejmě čtenáře, kteří se rekrutují z docela jiných kruhů, než jsou čtenáři Alenčina blogu: nabízí jim to, co je baví, a oni mu platí denně tolik, co já dostanu (v lepším případě) za celý měsíc. Mně vašich sto korun za této situace připadá jako velmi hezká částka, ze které se budu radovat.

      Vymazat
  3. Aleno, není pravda, že se nutně rekrutují ze zcela jiných kruhů. Někteří pravidelně solí bulvám (jak se tomu tak hezky v diskusích u FF říká) jak jemu, tak vám ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, o jednom vím. Vy jste, Jene, ten druhý? :-)

      Vymazat
    2. To nevím, moje alter ego je -dsf- ;-)

      Vymazat
  4. Milá paní Aleno, v první řadě bych chtěla vašemu blogu opožděně popřát vše nejlepší k narozeninám a vám hodně sil a zdaru do budoucna. Čtu vás moc ráda a chybí mi "stará" Cinema. Vašich krásných šperků už mám doma slušnou sbírku a vzhledem k tomu, jakou pozornost a obdiv budí, vás budu jejich prostřednictvím podporovat i nadále, pokud to jen situace dovolí.

    S pozdravem a poděkováním za vše hezké Faidra

    OdpovědětVymazat
  5. zdravím a gratuluji k čtyřleté výdrži...
    posílám příspěvek jednou za rok a považuji za zvláštní, že se někomu může zdát cca 90 kč měsíčně moc peněz...
    a ten Fuka se mi nezdá, nehoní si, chlapec, tričko - 20 000 ???

    OdpovědětVymazat
  6. ahoj pico skurvena alenkova

    OdpovědětVymazat