Prohledat tento blog

čtvrtek 14. března 2013

Cate Blanchettová: Téměř dokonalá královna

Nedávno si znovu nasadila elegantní špičaté uši elfské královny Galadriel. Fantazijní hit Hobit je ovšem jen drobnou zastávkou na cestě nejtvárnější herečky současného filmového všehomíra. Královna Galadriel patří k vedlejším postavám fantazijního panteonu Středozemě, který před pětasedmdesáti lety stvořil spisovatel J. R. R. Tolkien. V knížce Hobit, jejíž adaptace je nejočekávanějším titulem předvánoční filmové sezóny, ale tahle postava vůbec nevystupuje. Poté, co elfskou vládkyni přenesla z knižní trilogie Pán prstenů na stříbrné plátno Cate Blanchettová, si ovšem režisér Peter Jackson si bez krásné Galadriel nedovedl představit ani svého Hobita. Protože adaptace kultovní knížky se rozložila do tří filmů, které diváky postupně oblaží během tří let, tolkienovská sága okupuje filmografii Blanchettové jako banda tvrdohlavých skřetů. Role, se kterou si velitelsky štíhlou plavovlásku s jemně zastřelým hlasem a vědoucím úsměvem spojuje celá planetární komunita tolkienovských fanoušků, je ovšem jen statická - a nevyžaduje žádné velké herecké úsilí. Postávání ve splývavé říze se rozhodně nedá srovnávat s nejrůznějšími, vesměs velmi náročnými party, kterými profesionální život Cate Blanchettová překypuje.

Galadriel...
Třiačtyřicetiletá hvězda je totiž chameleónkou, která se s odvahou vrhá po každé náročné výzvě – a o tom, že pro ni nejspíš není nic nemožné, svědčí titulní (tedy mužská) role v bizarním životopisném snímku Beze mě: Šest tváří Boba Dylana. Blanchettová za ni získala oscarovou nominaci a Zlatý glóbus. V jiném originálním filmovém životopisu, Letci, zase přesvědčivě ztvárnila hereckou hvězdu klasického Hollywoodu – Katharine Hepburnovou (což jí pro změnu vyneslo Oscara a nominaci na Zlatý glóbus). O tom, že se herečka ani proslulému folkovému muzikantovi, ani legendární hubaté Katce fyzicky vůbec nepodobá, samozřejmě není sporu. Blanchettová není imitátorka ani ideální objekt pro maskérské efekty, dokáže však svými citlivě vyhmátnout podstatu. Její Bob Dylan je tak dylanovitější než originál – a její královna Alžběta I. dokáže lámat srdce svých dvořanů a vést svou armádu do bojové vřavy nejspíš přesvědčivěji než kdysi skutečná anglická panovnice. 

... a Alžběta 
Cate Blanchettová vládne podmanivou vnitřní silou, což ji přirozeně vede k postavám královen a popkulturních legend – a samozřejmě také osudových lásek, které silné mužské protihráče vnitřně stabilizují a povznášejí k výjimečným činům. Nebo je zničí. V Královně Alžbětě tak Cate coby náročná panovnice svádí noblesního dvořana Waltera Raleigha (Clive Owen). V Nebi coby uvězněná vražedkyně zjišťuje, že je spjatá osudovým poutem se soudním tlumočníkem (Giovanni Ribisi), a v Letci jako hvězdná milenka vdechne odvahu a energii podnikateli Howardu Hughesovi (Leonardo DiCaprio). V Robinu Hoodovi zase jako rázná a cudná lady Marion podporuje příštího zbojníka (Russell Crowe). Záměrně kontraproduktivně hereččin energetický potenciál využil režisér Alejandro González Iñárritu: její hrdinku, americkou turistku v Maroku, v úvodu psychologického thrilleru Babel nechal těžce zranit – a odsoudil ji po zbytek filmu k vyčerpanému polehávání na hliněné podlaze vesnické chatrče, zatímco postava manžela (v podání Brada Pitta) se zoufale snaží ji nějak zachránit. 

... a Irina 
Pasivní role je ovšem postavám Cate Blancheteové na hony vzdálená. Role bezmocných, zmatených obětí přenechává bez rozpaků těm svým hereckým kolegyním, které vládnou křehkým ženským kouzlem vyplašených laní. Role silných žen ji baví mnohem víc - a není tedy divu, že ji do svých filmů s oblibou obsazují ženy-režisérky. Do své filmografie si ovšem s potěšením nastřádala i řadu nebezpečných predátorů - morálně odpudivých či přinejmenším obojakých postav. Těm prvním kraluje agentka sovětské tajné služby Irina Špalková z dobrodružného hitu Indiana Jones a Království křišťálové lebky, těm druhým středoškolská učitelka Sheba Hartová z vysoce ceněného psychologického dramatu britského režiséra Richarda Eyrea Zápisky o skandálu. Ve filmu, který herečce vynesl další nominaci na Oscara, podléhají stravujícímu a tentokrát temně chaotickému kouzlu její postavy nezletilci, muži i ženy…

Cate Blanchettová je tak svůdnicí, kterou okouzlený divák ochotně následuje kamkoli, kam ji její touha po hereckém dobrodružství zavede. Je zvláštní, jak jednoduše cesta k takové velitelské pozici vypadá.

Domácký typ ze země klokanů 

Cate je rodinný typ... od dětství 
V biografiích hvězd se obvykle odbývají začátečnická tápání i strastiplné začátky v televizních seriálech a zavrženíhodných béčkových projektech. U Blanchettové ovšem není třeba nic zastírat: kariéra této herečky je přímočará jako prásknutí bičem. A její omyly si zaslouží obdiv, přesně podle jejího oblíbeného hesla: „Pokud víte, že se vám něco nepovede, musíte se snažit selhat skvostně!“ Cate Blanchettová se narodila 14. května 1969 v australském Melbourne jako druhé dítě Texasanovi Robertovi, který vyměnil kariéru u amerického námořnictva za profesi reklamního manažera, a australské učitelce a developperce June. Mezi francouzskými předky jeí matky byl prý i Louis Bleriot, slavný letec, který jako první překonal kanál La Manche. Umění neagresivně komunikovat, které z ní při každém natáčení činí příjemnou a schopnou spolupracovnici, naučilo Cate soužití se dvěma sourozenci. Starší bratr Bob dnes pracuje v počítačovém průmyslu a mladší sestra Genevieve je divadelní výtvarnicí. Jako dítě nebyla Cate vyslovený extrovert - zážitek s kouzelníkem na oslavě kamarádových šestých narozenin ji však přesvědčil, že předvádět něco divákům by mohla být docela zábava. Rodiče ovšem Cate podporovali především v zájmu o vážnou hudbu. Největší – a také nejtragičtější - událostí jejího dětství se stala otcova smrt. Robert Blanchett zemřel na srdeční záchvat, když bylo jeho dceři deset.

„Hrála jsem na klavír a zahlédla jsem ho oknem, jak odchází z domu,“ vzpomínala později. „ Zamávala jsem mu na rozloučenou… a pak byl mrtvý. Od té doby jsem se snažila políbit každého, kdo odcházel z domu. Bylo to jako nějaká psychická porucha.“ 

Geoffrey Rush - dávný mentor a kolega 
June Blanchettová se už nikdy nevdala. S péčí o tři děti pomáhala babička. Ohledy na matku vedly Cate k tomu, že na Melbournské univerzitě studovala „praktickou“ kombinaci výtvarné umění – ekonomie. To bylo jediné zaváhání v její kariéře - nakonec se však přece jen přiklonila k vytouženému herectví. V roce 1992 ukončila Národní institut dramatických umění v Sydney - a už o rok později získala cenu pro nejlepšího debutanta od společnosti Sydneyských divadelních kritiků za drama Davida Mameta Oleanna. Zazářila tam po boku staršího kolegy Geoffreyho Rushe. Ten patří mezi její mentory a vzory: ani ona divadlo kvůli filmové práci nikdy nadlouho neopustila. Na své konto si připsala shakespearovskou Ofélii v Hamletovi či Mirandu v Bouři, ale také Ibsenovu Heddu Gablerovou či Blanche z Williamsovy Tramvaje do stanice Touha. Až na výjimky zůstává věrná domovské Sydney Theatre Company, na jejímž jevišti se poprvé objevila před dvaceti lety. (Hostovala ovšem i v prestižním londýnském souboru Old Vic.) V roce 2006 se dokonce poprvé představila jako divadelní režisérka. Po jednoaktovce Harolda Pintera A Kind Of Alaska sklidila uznání i díky inscenaci kontroverzního dramatu skotského autora Davida Harrowera Blackbird. 

Cate a Andrew Upton 
Sydneyská scéna může také za hereččino seznámení s Andrewem Uptonem, k němuž došlo během Cateina účinkování v Čechovově Rackovi. Za australského divadelního režiséra a autora se provdala v prosinci 1997 a má s ním tři syny, Dashiella (narozeného v roce 2001), o tři roky mladšího Romana a Ignatia, který se narodil před čtyřmi lety. Pro milující, ale pracovně vytíženou matku je příznačné, že na dlouhou mateřskou dovolenou nevěří: na natáčecí plac se vrací už po několika měsících po porodu. „Všechno závisí na vašem umění intenzivně se soustředit a pak umět odpočívat,“ vysvětluje Blanchett. „Když jsem točila svůj první film, hlavní představitel v pauzách četl noviny nebo spal. A já jsem si říkala, že tohle nikdy nedokážu…“ 

Oscar a Lucinda 
Navzdory tomu, jak bouřlivé osudy sdílí se svými hrdinkami, je Cate vysloveně domácký typ. Podíl na tom má zřejmě i ztráta otce v raném věku. Zkušela sice bydlet v anglickém Brightonu, ale kvůli tomu, aby byla nablízku manželovi, dětem a přátelům z divadelní komunity, si v roce 2006 jako svůj stálý domov zvolila elegantní a tiché předměstí Sydney. Blanchettová se na mezinárodní filmovou scénu přesunula nezvykle rychle: debutovala menší rolí v australské krimi Police Rescue v roce 1993 a po několika menších zaváháních oslnila v dramatu známého australského režiséra Bruce Bersforda Cesta do ráje (1997). Ve stejném roce se objevila v titulní roli historické romance režisérky Gillian Armstrongové Oscar a Lucinda. Role citlivé, ale vnitřně silné Lucindy, kterou její emancipované názory přivedou do konfliktu s konformní společnosti, tehdy osmadvacetileté herečce vynesla nejprestižnější australská filmová ocenění. Svedla Cate dohromady s ceněným britským hercem Ralphem Fiennesem – a už o rok později si s jeho mladším bratrem Josephem zahrála v historickém velkofilmu Královna Alžběta. Natočil ho anglický režisér indického původu Shekhar Kapur a stal se jedním z nejoceňovanějších titulů roku 1998. Představitelce mladičké dívky plné života, která po nástupu na trůn musí soukromý život obětovat těsnému korzetu panovnické role, vynesla její Alžběta Zlatý glóbus a cenu BAFTA a nominaci na Oscara.

Tu však Blanchettová v prestižní sošku nepoměnila ani díky volnému pokračování, které s podtitlem Zlatý věk realizovala v roce 2007. Přestože oba filmy dělí jen devět let, postihla Blanchett legendární panovnici od panenské naivky po hrdou, stárnoucí ženu. Naplnění herecké výzvy pro ni nakonec bylo důležitější, než vytoužené ocenění.

„Myslím, že je pro někoho lepší tu cenu nedostat,“ poznamenává. „Chce někdo vlastně dosáhnout vrcholu, když je mu teprve osmadvacet?“ 

S talentovaným panem Damonem 
Bylo nicméně logické, že zářivý talent mladé Australanky po první Alžbětě oslovil hollywoodské producenty: vedlejší part svůdné Meredith v thrilleru Talentovaný pan Ripley (1999) přivedla Cate do dobré společnosti amerického hvězdného kolegy Matta Damona. Režisérem hollywoodské adaptace románu Patricie Highsmithové byl ovšem Angličan Anthony Minghella – a pro Cate Blanchettová od jejích prvních filmů až do současnosti platí, že dává přednost britským a australským režisérům před jejich americkými kolegy. Výjimky? Samozřejmě existují, a není jich málo - ale třeba prominentní producent a režisér šestice tolkienovských adaptací Peter Jackson je Novozélanďan.

Hledání rovnováhy 

Nebe 
Cate Blanchettová je tím druhem herečky, která nesází na matoucí vidinu úspěchu, ale na poutavé téma - a na osobnost režiséra. Protože si mohla brzy začít projekty sama vybírat, její filmografie po roce 1999 poskytuje dobrou představu o jejím promyšleném postupu. Spojovala se pravidelně s významnými tvůrci, kteří se sice vesměs pohybovali v rámci středního proudu, ale tvořili v něm hluboké víry a temné spodní proudy v podobě výjimečných a osobitých projektů. Co jméno, to solidní značka, ověnčená množstvím prestižních cen. Po úspěchu první Alžběty si Blanchettová do svého portfolia přidala i spolupráci s britským specialistou na adaptace literární klasiky Oliverem Parkerem (oslnivá konverzační komedie Ideální manžel podle Oscara Wildea). S jeho ceněným, ale nevyrovnaným krajanem Mikem Newellem natočila nepovedenou veselohru Bláznivá runway. Pro hollywoodizovaného Švéda Lasseho Hallströma se v dramatu Ostrovní zprávy změnila v psychicky narušenou manželku hlavního hrdiny. S režisérkou Oscara a Lucindy, Australankou Gillian Armstrongovou, natočila milostné drama Charlotte Gray, jehož hrdinka pracuje pro britskou tajnou službu proti nacistům a současně hledá ve Francii svou ztracenou lásku. Pro uznávanou britskou autorku Sally Potterovou se Blanchettová naopak ve stylové romanci Muž, který plakal převtělila v ruskou tanečnici Lolu, která kolaboruje s nacisty. V milostném dramatu Nebe, inspirovaném scénářem zemřelého polského režiséra Krzysztofa Kiešlowského, zase herečka svůj oslnivý talent vložila do rukou renomovaného německého autora Toma Tykwera. 

Věděla ovšem, že své setkání s americkými režiséry a hollywoodskými žánrovými látkami nemůže a nechce odkládat.

„Když jste herec, v jistém smyslu toužíte být slavný,“ poznamenává. „Neznamená to, že byste se pachtili za uznáním, ale přirozeně chcete mít publikum.“ 

Téměř dokonalý zločin 
Prvním a hned významným hollywoodským filmem, který Cate Blanchettová natočila, byl „horor bez krve“ Téměř dokonalý zločin. Žánrový specialista Sam Raimi ji obsadil do role čerstvé vdovy Annie Wilsonové, matky tří dětí, která díky nadpřirozeným schopnostem pronikne do případu maloměstské vraždy mladičké nymfomanky hlouběji, než původně toužila. Výrazně méně povedená byla hereččina spolupráce s Barrym Levinsonem na krimikomedii Banditi, kde se objevila coby ochotné rukojmí dvojice zločinců po boku Bruce Willise a scenáristy Téměř dokonalého zločinu - Billyho Boba Thorntona. Díky Ronu Howardovi a jeho Ztracené si pak Blanchettová vyzkoušela žánr westernu: v nedoceněném snímku ztvárnila ženu, která se po stopách unesené dcery vydává se svým odcizeným otcem (Tommy Lee Jones). A od režiséra Joela Schumachera přijala nabídku zahrát si další ze svých hrdinek inspirovaných realitou – odvážnou irskou novinářku Veronicu Guerin, která v 90. letech ve svých článcích odhalovala špinavé praktiky dublinských drogových dealerů. 

Kafe a cigára 
V segmentu z povídkového filmu Jima Jarmusche Kafe a cigára si zahrála vtipnou dvojroli - a ve světě amerických nezávislých tvůrců se jí zřejmě zalíbilo, takže přijala jinou menší roli u Wese Andersona. Filmařský podivín herečce ve své tragikomedii Život pod vodou svěřil roli umanuté (a těhotné) novinářky Jane, která zasáhne do osudů bizarní party hrdinů pátrajících po stopách vzácného nebezpečného žraloka jaguářího. Skutečnost, že Blanchettová od mainstreamových matadorů rychle obrátila pozornost k jejich nezávislým kolegům, povrzuje i hereččino setkání s obdivovaným samorostem Stevenem Soderberghem. Ve jeho filmu noir Berlínské spiknutí si zahrála morálně unikavou Lenu, osudovou lásku hlavního hrdiny (George Clooney). 

„Nezávislá“ epizoda ve filmografii Cate Blanchettové tvoří intenzivní období, které ovšem působí místy trochu samoúčelně a snobsky. Herečka totiž nemohla přehlédnout, že jí slavní nezávislí filmaři nenabízejí žádné skutečně velké výzvy. Toto období svým způsobem uzavřela účast v povídkovém filmu Příběhy ztracených duší, který v roce 2006 dal dohromady osm starších krátkých snímků. Cate se objevila v segmentu, který sedm let předtím natočil její manžel Andrew Upton.

Zlaté elfí uši 

Bob Dylan 
V první polovině minulého desetiletí Cate Blanchettová neexperimentovala jen s americkou filmovou scénou. Na své konto si připsala i vysokorozpočtovou novozélandskou trilogii Pán prstenů (2001-2003) - a o tom, jak si role královny Galadriel váží, svědčí i skutečnost že si umělé špičaté uši patřící k roli schovala a nechala si je galvanizovat bronzem. Jinou zlatě pableskující memorabilií, kterou v té době získala, byl ovšem Oscar za vedlejší roli v životopisném dramatu zkušeného amerického Martina Scorseseho Letec (2004). V osudech hlavního hrdiny, dynamického, paranoidního podnikatele Howarda Hughese, její Katharine Hepburnová hraje jen roli jedné z řady ceelbrit, jež prošly hridnovým životem. To ovšem nic nemění na tom, že Blanchettová v pětioscarovém snímku stvořila jednu ze svých dokonalých „imitátorských“ kreací. Tou byl o tři roky později i mužský part Judea ve filmu Beze mě: Šest tváří Boba Dylana. Legendárního folkrockového hudebníka v originálním portrétu amerického nezávislého režiséra Todda Haynese představuje Blanchettová v divokých 60. letech, plných drog a imaginace. Její výkon jí vynesl Zlatý glóbus a Volpiho pohár na MFF v Benátkách. 

Podivný případ Benjamina
Buttona
- s Bradem Pittem 
Jednu z dalších verzí Dylana tehdy ztvárnil i hereččin krajan a přítel Heath Ledger, který předčasně zemřel v lednu 2008: Cate promluvila na jeho pohřbu a vzápětí odjela do Hollywoodu, kde měla v ohni hned dvě oscarová želízka - jedno za vedlejší part v Haynesově projektu, druhé za hlavní roli v pokračování Královny Alžběty. Ani jednu z cen Akademie však v prestižní sošku neproměnila. Další výzvu pro herečku představovala romantická fantasy Podivný případ Benjamina Buttona . Americký režisérský bouřlivák David Fincher si Cate vybral pro roli třicátnice Daisy, která zjišťuje, že její osudová láska v podání Brada Pitta je obětí časové anomálie – místo stárnutí totiž neustále mládne. Daisy podléhá normálnímu plynutí času, musí se však vyrovnávat s Benjaminovými mladickými výstřelky a posléze pubertálními vrtochy...

„Přirozeně se všichni bojíme stárnutí, ale já prostě nepanikařím, když se mi prohlubují vrásky od smíchu,“ podotýká zarytá odpůrkyně plastických operací a botoxu. „Kdo chce mít tvář bez historie, bez smyslu pro humor?“ 

Robin Hood 
Prací přesně podle Cateina gusta se tak stala i spolupráce s krajanem Russellem Crowem na historické romanci Robin Hood (2010). Natáčení rozmáchlého velkofilmu zkušeně velel britský režisér Ridley Scott, a hlavní ženská hrdinka - lady Marion – v něm oproti většině hoodovských adaptací není žádnou pobledlou krasavicí, která čeká na svého milého u okýnka v klášteře. Je to zralá, odvážná a vtipná žena, která se umí na koni ohánět mečem, a hned tak někoho si nepustí k tělu. Zjevným protikladem k vroucné a sympatické Marion se pak stala zlovolná agentka Marissa Wieglerová v thrilleru Angličana Joea Wrighta Hanna – chladná, elegantní, vražedně inteligentní padouška stejného typu, jakou byla sovětská špionka Irina z dobrodružného hitu Indiana Jones a Království křišťálové lebky. Na pěstěné, sebeničivě emancipované krásky s černou duší má Blanchett zjevně talent, svou filmografii jejich prostřednictvím ovšem jen jemně okořeňuje. 

I nadále totiž hodlá spoléhat na nejednoznačné, vnitřně komplikované postavy a na záruky, které jí celý její profesionální život poskytují zkušení režiséři s vysokým uměleckým kreditem. Letos ji tak uvidíme v novém filmu Woodyho Allena Blue Jasmine, který se odehrává v New Yorku. Blanchettovou oslovil i vysoce ceněný nezávislý tvůrce Terrence Malick, originální režisérská osobnost, která prý s herečkou počítá dokonce pro dva své chystané projekty. A na obzoru je i další společná práce s režírujícím kolegou Georgem Clooneym, se kterým se Cate má sejít v thrilleru The Monuments Men (2014).

Cate Blanchettová tak nejspíš ještě dlouho bude potvrzovat svou pověst herečky, která miluje náročné výzvy a nikdy neodchází z boje s poraženecky skloněnou hlavou. Což jsou skutečně vlastnosti královny. 

(Tento text jsem onehdy napsala pro dámskou část časopisu pouze pro muže ForMen. Protože ForMen v těchto dnech zrovna plně zaměstnává můj mozek dalším článkem, snad vám  ten portrét přijde vhod.)

1 komentář:

  1. Díky za článek, Cate Blanchett je pro mě jedna z nejcharismatičtějších hereček současnosti. Škoda, že se v textu nenašlo místo pro zmínku o filmu Veronica Guerin, kde je myslím dokonalá. I když chápu, že jde o film, který se hodně liší od zde představeného "portfolia"...

    OdpovědětSmazat