Filmy "zadarmo": Nové cesty kinodistribuce

Artcam se obejde bez kravat

Na sklonku října společnost Artcam uspořádala netradiční premiéru snímku Epizoda ze života sběrače železa. Film oscarového režiséra Danise Tanoviče byl uveden formou „day and date“, tedy v kinech a na internetu zároveň. Sociální drama ze současné Bosny, oceněné na letošním Berlinale, diváci mohli ve stejný den navštívit v kině nebo sledovat on-line. „Zatím je to spíš pokus, ale do budoucna by day-and-date uvádění mohlo být velmi zajímavé,“ vysvětluje ředitel Artcamu Přemysl Martinek. „Věřím, že řada lidí bude ráda, když bude moci film hned po premiéře zhlédnout na internetu a nebude ho muset složitě hledat a stahovat z webů, kde dnes platí za rychlost a objem stažených dat. Věřím, že lidé budou rádi, když budou vědět, že peníze, které do stažení investovali, jdou distributorovi nebo producentovi filmu a nikoliv někomu, kdo nabízí jen úložný prostor.“

Tanovičův film byl k dispozici čtyři dny zdarma na portálech DAFilms.cz a Respekt.cz, a poté byl ke stažení za poplatek. Spolupráce s portálem DAFilms.cz zpřístupnila divákům i další oceňovaný snímek Artcamu - drama Je to jen vítr maďarského režiséra Bence Fliegaufa. Zaplatit padesát nebo sto korun a neopustit přitom vyhřátý domov je pro mnoho diváků příjemné. To si společnost Artcam vyzkoušela už při uvedení srbského snímku Klip, který se v České republice nepromítal jen v kinech, ale byl k mání i pro předplatitele portálu Voyo.cz. V tamní předplatitelské sekci je za 189 korun k vidění nejen většina titulů Artcamu, ale i část distribučníhom portfolia společností Aerofilms či Asociace českých filmových klubů.

„Možností, kam si zajít na artový film do kina, stále ubývá. Souvisí to především s upadající kvalitou nabídky kin,“ vysvětluje Martinek další příčiny nové strategie. „Ta se čím dál víc orientuje na největší hity a příliš prostoru pro autentické filmové umění nenechává.“

Logickou cestou k úspěchu se jeví spojování různých subjektů. Artcam tak navázal spolupráci s portálem DAFilms.cz, který momentálně zpřístupňuje osm set dokumentárních filmů, jež v Čechách vůbec nemají kinodistribuci.

„Je velmi funkční spolupracovat na filmech, které se objeví v kinech, a společným marketingem dosáhnout na co nejširší publikum,“ vysvětluje Diana Tabakov z portálu DAFilms.cz. „Distribuce jednotlivých filmů vždy záleží na konkrétním příběhu - a proto by měl být s individuální péčí pojímán způsob, jakým se snímek dostává k divákům.“

Evropská unie nyní nové, nekonvenční formy distribuce finančně podporuje. Zatímco diváků v kinech je stále méně, na internetových portálech jich naopak přibývá.

„Premiéra day-and-date je více marketingovým nástrojem než možností, jak kompenzovat příjmy z upadající návštěvnosti artových filmů v kinech,“ přiznává Přemysl Martinek. „Online distribuce ovšem každopádně zvyšuje dostupnost filmu v momentě, kdy probíhá nejintenzivnější část kampaně a kdy o filmu referují prostřednictvím recenzí média. Vždy spolupracujeme s partnery oslovujícími různé cílové skupiny, které neumíme oslovit my.“

Nová situace na trhu

Studio Béla - artové kino v centru Prahy

Velcí distributoři se potýkají s krizí návštěvnosti a multiplexy často zejí prázdnotou. Tento stav kopíruje situaci všude ve světě. Vyprodané kino nezaručují ani 3D projekce hollywoodských hitů ve špičkové technické kvalitě, ani populisticky nastavené české komedie. Zatímco stagnuje vývoj mainstreamové distribuce, představované u nás společnostmi Bontonfilm, Warner Bros. nebo Falcon, mění se situace v oblasti „uměleckých“ snímků. Ta je doménou menších, „artových“ distributorů – Aerofilms, Artcamu, Asociace českých filmových klubů nebo Národního filmového archivu. Stejně jako velcí distributoři, i oni vydávají „své“ kinotituly na DVD a při programování využívají sítě „svých kin. To však nestačí. Soupeřit s „velkými“ konkurenty jejich vlastními zbraněmi je nemožné i nesmyslné. Malí distributoři tak hledají nové cesty, jak dostat své filmy k divákům. Počítají samozřejmě s tím, že návštěvnost „jejich“ titulů se nikdy nemůže vyšvihnout k magické milionové hranici: pohybuje se v lepším případě v řádu desítek tisíc diváků. Velké distribuční společnosti ohrožuje internetové pirátství, jejich kolegové distribuující „jiné“ filmy však právě v oblasti nových technologií objevují možnosti, jak publikum oslovit.

Skutečnost, že uživatelé využívají nové platformy a technologické nástroje pro sledování a sdílení informací na internetu, tak distributory tlačí ke změně obchodních strategií. Průlom je v tom, že distributoři (a obecně média) začínají chápat, že už nejsou jedinými zdroji a garanty informací i zábavy. Uživatel se chce co nejsnadněji dostat k tomu, co ho zajímá, a podělit se o to v rámci určitého prostředí nebo komunity. Jeho oblíbené portály, sociální sítě a blogy mu přístup zjednají rychle, jednoduše - a zdarma nebo alespoň levně. Pro distributora je takový situace výzvou, jak svou práci vnímat v nových sociálních kontextech.

Ivo Andrle v Karlových Varech 

„Obecně se dá říct, že nám je hodně blízké zkoušení všeho možného,“ vysvětluje Ivo Andrle, šéf akvizic distribuční společnosti Aerofilms. „Necháváme se často inspirovat různými aktivitami v zahraničí nebo v jiných oborech. A zkoumáme, co z toho a jak by se dalo přenést do České republiky nebo na filmovou distribuci. To je jeden z motorů, který nás u naší práce drží a který nás baví.“ Společnost Aerofilms spustila loni v květnu portál Aerovod založený na bázi VoD („Video on Demand“ – video na vyžádání). Systém umožňující uživatelům internetu vybrat a sledovat film podle vlastního výběru u nás není žádnou novinkou. Využívají ho běžně komerční i veřejnoprávní televize. Rozdíl je však v obsahu: virtuální videopůjčovna Aerovod nabízí uživatelům jak starší, tak nové artové snímky pocházející především z evropských zemí. Z úspěšných, kvalitních českých snímků v nabídce najdete Aloise Nebela, ale i Návrat idiota (1999) či Příběhy obyčejného šílenství (2005). Pokud jde o zahraniční tituly, nechybí na Aerovodu íránský festivalový hit Rozchod Nadera a Simin, hvězdně obsazené drama Mistr nebo vysoce ceněná Melancholie Larse von Triera. Na své si přijdou i milovníci dokumentů.

Zřejmou výhodou Aerovodu je rychlost, s jakou se snímky na webu objevují. Zatímco mezi premiérou „normálního“ filmu a jeho uvedením do domácího kina je obvykle půlroční mezera, a doba, kdy se film dostane do televize, je ještě delší, většina nových snímků se na portálu objevuje už měsíc či dva po premiéře. U kasovních trháků by tato strategie velké distributory připravila o zisky. V artové distribuci to však funguje jinak: „umělecké“ snímky jsou nasazovány do výrazně menšího okruhu kin a zůstávají v programu relativně krátce. Protože milovníků nezávislé tvorby je méně a je pravděpodobné, že „svůj“ film si už v kině našli, není problém zpřístupnit jim ho brzy poté na internetu.

Cena za stream filmu je na Aerovodu 60 korun, cena downloadu o třicet korun vyšší. Je to méně než průměrná cena lístku do kina – a oproti televizi má VoD ještě jednu zřejmou výhodu: nejenže si sami vyberete program, ale můžete film sledovat bez otravného dabingu a reklam, v HD kvalitě a v původním znění s českými titulky. Aerovod nabízí i možnost umístit vybraný snímek na vlastní webovou stránku nebo weblog. Za každý prodaný film pak zprostředkovatel inkasuje 10% z ceny prodeje.

Aerovod a jiné podobné projekty plní stejnou sociální funkci, jako kdysi návštěvy kina. Jde o komunitní portál, který nespojuje jen diváky navzájem, ale propojuje publikum i s distributory a tvůrci. Tím, že za filmy zaplatí, demonstrují uživatelé podporu právě nezávislé či umělecké tvorbě. Ta se na rozdíl od maistreamových titulů, které stejní lidé bez skrupulí často kradou na internetu, neobejde bez grantů a nejrůznější podpory zvenčí.

„Aerovod si vede skvěle, zájmem o legální on-line stahování filmů jsme příjemně překvapeni,“ pochvaluje si Ivo Andrle. „To nejlepší má ale portál teprve před sebou. Jsme v podstatě stále ještě v první vývojové fázi projektu. Doufáme, že značka Aerovod si bude dále budovat a upevňovat svou pozici v online části světa filmové distribuce. Pro nás ale vždycky bude platit, že kino je kino.“

Internet ovšem i v českém prostředí nabízí možnosti, jak vidět film skutečně zadarmo. Seznam.cz rozjel v červnu nový projekt: každou středu od šesti večer do půlnoci si uživatelé mohou na tomto portálu pustit zadarmo film. Stylově se začalo oscarovým Koljou, ale vidět se dal třeba i Vorlův kultovní Kouř.

Aktivně v kině

Post tenebras lux

„Digitalizace kin znamená v českém prostředí především unifikaci jejich programu. Řada lidí tak má oprávněný pocit, že skutečně kvalitní filmy z kin mizí příliš rychle nebo se v nich vůbec neobjevují,“ vysvětluje Přemysl Martinek. „Chtěli bychom těmto lidem vyjít vstříc a podpořit jakousi současnou verzi ‚filmových klubů‘, které už nevznikají v rámci klasických kin, ale v alternativních prostorách.“ Martinkův Artcam tak letos v dubnu přišel s projektem Dělám kino, které nabízí možnost domácích projekcí vybraných filmů. Zájemci měli možnost zhlédnout doma nebo ve vybraném prostoru český dokument Pevnost, který vyhrál MFF v Jihlavě, nebo ceněný mexický snímek Post tenebras lux. Podmínky jsou prosté: zájemci stačí zaplatit 200 Kč a rozhodnout se, jestli si film stáhne ze zaheslovaného odkazu nebo dá přednost zaslání speciálního DVD. Součásti služby je i elektronická pozvánka, reklamní placky, plakát či možnost propagace i na oficiálním webu Artcamu.

„Předpokládáme, že akce Dělám kino bude pokračovat i dále, s dalšími tituly z našeho katalogu,“ dodává Martinek, který projekt plánuje jako dlouhodobý.

Mezi průkopníky nápadu dostat film ven z konvenčního prostoru kina byl i nezávislý producent Čestmír Kopecký, který v roce 2007 undergroundové drama ...a bude hůř půjčoval na 16mm kopii do hospod a rockových klubů. Tam mu to slušelo lépe než v multiplexu – podle režiséra filmu Petra Nikolaeva prostředí typickém pro konzumní zábavu. Putoval po republice ve třech kopiích a často byl uváděný spolu s koncertem stejnojmenné kapely. Díky společnosti CinemArt pak snímek vyrazil na čerstvý vzduch - do letních kin.

„Návštěvnost jsme měli za tři měsíce vyšší, než kdybychom film hráli standardně v kinech," shrnuje producent Kopecký.

Cinema Royal - na Barrandově 

Projekce může i nabývat formy neopakovatelné události, kterou mohou sdílet vybraní účastníci. Tohoto druhu je projekt Cinema Royal, který spojuje projekci s happeningem. Diváci nevědí, na jaký film jdou a kde se bude hrát – dostanou jen instrukce e-mailem stanovující místo a čas setkání (a také příšlušný tematický úbor). Třeba kultovní horor Vymítač ďábla diváci sledovali v ruinách pražského kina 64 U Hradeb. Akce Cinema Royal, za níž stojí společnost Aerofilms, tak nabízí nový způsob vnímání, prožívání a společného sdílení filmů – navíc nejen klasických a ceněných, ale záměrně někdy i hodně obskurních.

Společnost Aerofilms se zapojila i do akce Filmjukebox, ve které diváci na internetu sami hlasují o tom, který film chtějí na plátně „svého“ kina vidět. Pokud mezi nasazenými filmy nenajdou ten, o který stojí, mohou ho nominovat do dalšího hlasování. Zapojit do akce mohou i snímky, které sami natočili. Artcam rozjíždí novou produkční a distribuční on-line platformu InVitr0, která nabízí mladým, talentovaným filmařům z celé Evropy možnost natočit krátký film na dané téma a distribuovat ho jak klasickým způsobem, tak online. InVitr0 spolupracuje s řadou evropských produkčních a distribučních společností.

Aerofilms se připojil i k mezinárodnímu projektu přímých přenosů operních, baletních a divadelních představení, přenášených do kin a uměleckých center prostřednictvím špičkové satelitní techniky přímo z jevišť nejprestižnějších světových scén – newyorské Metropolitní opery, Pařížské opery, Královského baletu v Londýně či londýnského Národního divadla. K přímým přenosům přibyly i záznamy - a nejnověji je možné absolvovat třeba i koncerty populární hudby a komentované prohlídky nejrůznějších výstav. Do projektu, k němuž se připojují stále další kina, přispělo dvěma představeními i Divadlo Járy Cimrmana. „Přenosy z Metropolitní opery mají samozřejmě zcela jinou cílovou skupinu než přenos koncertu Red Hot Chili Peppers,“ připomíná Ivo Andrle, podle kterého je alternativní obsah „živou vodou“ zejména pro klasická kina. Ta tak získávají šanci nacházet a oslovovat úplně nové cílové skupiny.

„Vývoj je poměrně hektický a všude v Evropě získává v posledním roce na razanci a síle,“ uzavírá Andrle. „Další možnosti vidíme ve spojování s jinými silnými hráči ve filmovém průmyslu – s producenty a médii... To do naše snažení může přinést ještě větší efektivitu.“

/Teto text jsem napsala pro týdeník Euro. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuji./