Magická Sedona při úplńku

Sedona je městečko v Arizoně. Pro někoho jde jen o zastávku na cestě z Phoenixu k velkolepému přírodnímu divu světa - Grand Canyonu. Pro esoteriky je Sedona zemí zaslíbenou: jde o starobylé, posvátné indiánské území, ve zdejších nádherných skalních útvarech jsou k nacítění patrně nejznámější vortexy na světě. (Stručně: Vortexy jsou energetické víry, strukturované proudy zemská energie, a mnoho je jich ke snadnému dosažení i v Česku - třeba v pražské Hvězdě). Byla jsem si naprosto jistá, že se během svého pobytu v USA do Sedony chci podívat, zvlášť když jsem zjistila, že "od nás" - z kalifornské Pomony - je vzdálená "jen" sedm hodin jízdy autem. (Tady jsou ale všechny vzdálenosti prostě obrovské.)

Ani fotky na internetu a v turistickém průvodci mne nepřipravily na to, jak nádherné jsou zdejší rudé skály. Vzduch v zimní poušti je čistý a křehký jako sklo. "Náhodou" to vyšlo tak, že jsme do Sedony dorazili za úplňku (nevěřím na náhody a kdybych to plánovala, nejspíš by to ani nevyšlo). Plný Měsíc má - jak známo - velkou sílu, dokáže zamávat i s vjemy většiny "normálních" lidí, kteří bývají v úplňkových dnech přecitlivělí, špatně spí a podobně. Lidé, kteří s energiemi cíleně pracují, využívají úplněk k posilující meditaci. I když se astronomický vrchol úplňku v Sedoně trefil do časných ranních hodin, zesílení energie bylo samozřejmě cítit dlouhé hodiny před ním i po něm.

V Sedoně jsou čtyři nejznámější vortexy, které jsou i na internetu dobře popsané, Nevěděla jsem, co se mnou bude dělat sedonský prostor, ani kam přesně se vydám, protože tyhle věci nejdou předem nijak naplánovat. Přitáhlo mne to nakonec nejvíc k vortexu na úbočí skalního útvaru Bell Rock, který mi někdo doporučil už v Čechách a který podle internetových údajů slouží k doplňování mužské i ženské energie a k jejich harmonizaci. (Pak jsme se byli podívat ještě ve vortexu nad místním letišťátkem, ze kterého je nádherný výhled na předměstí Sedony i na celý posvátný okrsek. Tam jsem jsem ale nějak nechytala, přišlo mi to místo zmatené a přetížené lidmi hledajícími krásnou vyhlídku.)

Skalní masiv Bell Rock má skutečně tak trochu tvar zvonu a vede kolem něj značená turistická stezka s odbočkou, vedoucí k vrcholu po schůdném úbočí (kde se nachází střed vortexu). Energie je silná už na (placeném) parkovišti, ke skalnímu masivu se kráčí těžce jako hlubokou vodou (a bylo to vidět i na některých ostatních turistech, kterých naštěstí v zimě není moc, takže pro zkoumání svých vjemů jsem měla dostatek soukromí). Také dolů se jde snadno. Tíha zmizí, jakmile se ocitnete blíž ke středu víru, který je tak velký, že ho můžete naciťovat prakticky kdekoli na skalním masivu. Odpadá tak hledání obvyklé u menších energetických útvarů.

Těžko říct, jestli jsou větve jalovců skutečně stáčené po směru víru, nebo jestli jde o přirozené chování stromů. Pokud jde o moje osobní vjemy, Bell Rock už na dálku vypadal "jinak" než okolní skály, zážitky na jeho úbočí byly pro mne bezvýhradně příjemné a čistící energie tak silná, že jsem ještě po dvou dnech tak trochu mimo sebe (a to mi k uzemnění hodně pomohlo dceřino kraniosakrální ošetření). Překvapila mne hlavně jednoduchost a přirozenost pohybu v silných energiích, které v úplňkové Sedoně panovaly. Přání se mi snadno formulovala a otázkám se dostávalo bleskových a zcela jasných odpovědí. Nevím, co zdejší energie může dělat s některými nepřipravenými nebo méně zkušenými lidmi - já už mám se silnými energiemi přece jen nějakou zkušenost, ale dalo mi to pořádně zabrat.

Je jasné, že tenhle prostor je ukradený původním obyvatelům, a je to tady možná cítit víc než na jiných místech Spojených států. Posvátný okrsek, do kterého se kdysi smělo vkročit jako k cíli duchovní pouti, po dlouhých přípravách, meditacích a půstech, snad jen jednou za život, dneska turisté prosviští auty nebo ho projedu na horských kolech. V létě se s dětmi vyšplouchají se v posvátné řece Oak Creek. Vyfotí se nahoře ve skalách, v místech, kam chodili staří šamani, aby zemřeli a rozpustili svá hmotná těla ve větru a dešti.

Pak si tihle turisté v městečku, v některém ze specializovaných krámků, koupí nějaký ten ezo-suvenýr (často Made in China), nechají si vyfotit auru, poddají se léčení, hypnóze či nějakému jinému terapeutickému úkonu. K mání jsou v obchodech i předražené, certifikované suvenýry ručně vyrobené indiánskými umělci podle starých vzorů. Přiznám se, že jsem původně o nějakém uvažovala, ale pak jsem to celé pustila z hlavy, protože se mi celý ten koncept nějak nelíbí. Nicméně ani v sedonském disneylandu zaměřeném na obchodování s esoterikou jsem se necítila špatně, spíš pobaveně. Časy se prostě mění a nemá myslím už cenu nad tím naříkat (pokud nejste Indián).