První den v USA

Letos strávím Vánoce v USA. Už jsem tady byla, protože můj tatínek Vlastimil Štefl byl v 60. letech československým diplomatem v OSN. Jenže to mi byly tři roky (chci o tom nicméně napsat scénář).  Teď jsem přijala laskavé pozvání své dcery a jejího amerického manžela - s tím, že oni už dvakrát pobyli na svátky v Cerhýnkách a potřetí že bych mohla navštívit zase já je. Z dlouhé cesty jsem měla obavy, ale nakonec jsem ji zvládla, také díky laskavému, bohatému servisu British Airways na cestě z Londýna do Los Angeles. (Start a usídlení v oblacích mi pomohla zvládnout i pixarovka Hledá se Dory, která mi v kině unikla a která byla v bohaté nabídce palubní interaktivní zábavy.) Měla jsem obavy z pásmových problémů - přehnané. Tady v Pomoně, což je město působící jako jedno z předměstí obrovského Los Angeles (prý se tady narodil třeba Tom Waits), mám teď čtvrt na devět ráno, v Čechách je zhruba čtvrt na šest večer - ale díky okamžitému přechodu na místní čas to zvládám bez problémů. Jen mne občas přepadají nenadálé okamžiky ospalosti (horší je prý návrat, ale ten je ještě daleko).

První den jsem strávila aklimatizací - odpočinkem a prací na zahrádce. Drazí hostitelé mají tři venkovní kočky, ale brzo bude subtropickou vegetaci ničit jen jedna - kočičí matka Mici (vypadá poněkud jako moje Erwina Schrodingerová). Ta se totiž nesnáší s dvěma svými odrostlými koťaty (na fotce je kocour Pigeon), takže ta musejí z domu. Klimaticky je to tady ráj - ráno je mlha a lehce chladno (15 stupňů), ale trávu jsem kolem poledního na předzahrádce plela v lehkém tričku. Keř limetky současně kvete a plodí. Stmívá se stejně jako v Čechách už po čtvrté odpoledne, slunce najednou zahučí za obzor a nastane vlhká noc naznačující, že oceán je nedaleko.   

První večer jsme si vyrazili na slavnostní večeři do Los Angeles, což je čtyřicet minut autem. Mytické filmové lokality jsem proto zatím viděla jen potmě a z auta. Projeli jsme ovšem klikatou Mulholland Drive, která působí stejně jako v Lynchově filmu. Milionářské vily jsou však ověšené monstrózními vánočními světýlky a vyhlídky na Los Angeles dole působí bezvýhradně nádherně. Když se si odskočila do křoví, konečně mi to došlo: čurám na Mulhholland Drive s výhledem na nočně nasvícený Hollywood! Legendární nápis jsem zatím neviděla - v noci nesvítí, což nám došlo až při návštěvě nedaleké Griffith Observatory (postavené ve 30. letech na vedlejším kopci, uprostřed obrovského parku). Vstup do observatoře byl jako každou druhou sobotu v měsíci volný, kvůli mlze ale obří teleskopy nepracovaly - hvězdy by nebyly vidět. 

Ve vstupní hale pracuje místní verze Foucaltova kyvadla. Futuristicky vyhlížející budova observatoře se objevila ve spoustě filmů (třeba v sérii Terminátor nebo Rebelovi bez příčiny s Jamesem Deanem, jehož sochu tady najdete). Před observatoří stojí památník slavným astronomům světové historie (Hipparchus, Koperník, Galilei, Kepler, Newton, Herschel). Protože památník vznikl v roce 1934, chybí na něm Albert Einstein, kterého stavitelé nechtěli mramorizovat, protože tehdy ještě žil. Pokud je vám charakter soch povědomý, není divu - navrhl je George Stanley, který je rovněž autorem výtvarného návrhu Ceny Akademie - Oscara. Památník je šestiboký a nacítila jsem si, že stojí na silném energetickém bodu s převahou vesmírné energie. Takže první den v Los Angeles si přišly na své i moje geomantické sklony.