 |
| Pomona, dopravní inspektorát |
Další dny v zemi svobody (opravdu nebudu blogovat denně :-) ) jsou pro mne kombinací jedinečných všednodenních zážitků a úžasných neobvyklostí. V Kaliforniijsem si zažila (mimo jiné) výpravu na nedělní farmářský trh v Claremontu, domácí večírek s perským jídlem a argentinským tangem a sledování boje o americký řidičák v Pomoně. Teď už jsem v Arizoně, kam jsme se přesunuli včera, protože jsem před časem na otázku "Co chceš vidět v Americe?" spontánně vykřikla, že přece Sedonu! To je pouštní městečko na cestě mezi Phoenixem a Grand Canyonem a je pro lidi, kteří se zajímají o duchovno, přitažlivé díky několika velkým a mimořádně silným vortexům (to jsou víry zemské energie a podle
Skeptiků - ani se jich nemusím ptát - neexistují). Tak dneska uvidím, co tyhle vortexy dělají, pokud je tedy v krajině najdeme. Podle fotek na internetu kroutí i větve okolních stromů.
Pokud jde o nedělní bio trh v "lepší" čtvrti, než je naše latinskoamerická Pomona mých hostitelů, kromě podzimní hojnosti (pomeranče, hrozny, zelenina) tady bylo k vidění vřelé chování, kterým vesměs disponují američtí prodavači, servírky a podobně. Nesmíte se jím nechat zmást a myslet si, že se s vámi tihle lidé chtějí nějak kamarádit - je to jen zdvořilost, ale velmi příjemná. Také sociální kontakty na ulicích nebo mezi lidmi v obchodech jsou vesměs vyladěné pozitivně. Pokud tady panuje blbá nálada (a to po Trumpově zvolení v mnoha lidech panuje), neprojevuje se všednodenní zasmušilostí. Naslouchala jsem debatě našich hostů na večírku (která se vedla pěkně snobsky i o Kusturicovi a Kafkovi) - a byli spíš vzteklí a ironičtí než po česku "blbě" naladění. I na dopravním inspektorátu v Pomoně, kde si moje dcera dodělávala americký řidičák (český má už deset let a tenhle americký jí dal vinou protivného instruktora docela zabrat), nikdo z čekajících nebyl nějak zásadně otrávený, i když byrokracie tady panuje jako řemen. A mimochodem - bylo tady (stejně jako při návštěvě Los Angeles) dobře vidět, že zdejší populaci nedominují běloši, ale ostatní rasy - Asiaté, Hispánci, Afroameričané.
Na cestě z Pomony do Sedony, která trvala (včetně zastávek) skoro deset hodin, se ovšem "rasová" polyfonie jaksi unifikovala: skoro všichni na dálnicích měli bílá, šedá nebo stříbrná auta (sem tam nějaké červené). Putování pouští po (bezvýhradně kvalitních) silnicích byl pro mne zážitek. A konečně mi došlo, jak je tahle země složitá a obrovská a jak o ní nemohu vydávat žádné jiné než velmi osobní svědectví. (To si ostatně myslím i o svém neturistickém životě v Čechách.) Víc než jinde tady totiž hrozí, že si člověk pro zjednodušení a snadnější orientaci vypomáhá cizími koncepty. Tak jsem tedy - ale po svém! - myslela na
Thelmu a Louise a při průjezdu večerním Phoenixem zase na pubertálního Stevena Spielberga, který právě tady, kde chodil na střední školu, natočil svoje první amatérské filmečky.
Žádné komentáře:
Okomentovat