Charlie Kaufman: „V Hollywoodu je stále těžší točit filmy“

Pro obdivovatele sexy mozků se zdaleka nejzářivější hvězdou letošního festivalu stal scenárista a režisér Charlie Kaufman. Sedmapadesátiletý Američan, který patří k neoriginálnějším filmařům současnosti, během sobotního slavnostního zakončení převezme Cenu prezidenta festivalu. Půjde o další z řady cen, které si držitel Oscara za scénář Věčného svitu neposkvrněné mysli připsal na své profesionální konto v uplynulých dvou desetiletích. Ve Varech uvedl Charlie Kaufman svůj nový film Anomalisa, který režíroval spolu s Dukem Johnsonem. Jde o druhý režijní počin tvůrce, který je rovněž ceněným dramatikem. V rámci americké nezávislé scény se Kaufman vyprofiloval díky spolupráci s režiséry Michelem Gondrym či Spikem Jonzem. Také jeho scénář Milujte svého zabijáka zrežíroval George Clooney v ryze nezávislém duchu. Hlavnímu proudu americké továrny na sny, generujícímu divácké blockbustery, se totiž Kaufman vyhýbá. 

„V Hollywoodu je stále těžší točit filmy. Jako scenárista jsem pracoval s renomovanými režiséry, ale v roce 2008 jsem se rozhodl pustit se do režie sám,“ vysvětlil na tiskové konferenci autor, který se po diváckém neúspěchu svého režijního debutu – autobiografické šarády Synecdoche, New York - celých sedm let marně pokoušel prosadit do výroby některý ze svých dalších projektů. Nakonec podle jeho divadelní hry vznikla Anomalisa - pozoruhodný loutkový příběh pro dospělé, který coby první animovaný snímek v historii získal Velkou cenu poroty na MFF v Benátkách. Kaufman se novinářům ve Varech svěřil, že chce pokračovat v režii. Nevylučuje dokonce, že půjde znovu o žánr animovaného filmu.

„Animovaný film je pro mne forma, ne žánr sám o sobě, který by měl být využíván pouze pro dětské snímky,“ vysvětlil oscarový tvůrce. „Dnes existují různé druhy animovaných snímků, a právě proto jsme mohli natočit animovaný film pro dospělé.“

Charlie Kaufman pobýval v Karlových Varech po celou dobu festivalu. Drobný, nenápadný Američan unikal publicitě stejně dokonale jako v dobách svých prvních úspěchů, kdy panovala nejistota o jeho vzhledu. Koncem 90. let, kdy Kaufman coby scenárista debutoval komedií V kůži Johna Malkoviche, se dokonce vtipkovalo o tom, zda vyhlíží spíš jako John Cusack nebo jako Cameron Diazová. Sám scenárista do svých příběhů o hledání identity radostně vnesl zmatek, když v Adaptaci (2002) vymyslel postavu Charlieho Kaufmana a jeho dvojčete Donalda, přičemž oba fiktivní sourozence hrál Nicolas Cage. 

Pozici introverta kličkujícího nepozorovaně davem Kaufman musel nakonec i ve Varech odložit, aby absolvoval aktivity spojené s čestným hostováním na festivalu. Uvedl ve Velkém sále hotelu Thermal Anomalisu, pobesedoval s Markem Ebenem Na plovárně a v rámci oblíbeného formátu KVIFF talk si v nabitém Konferenčním sále popovídal s davem svých mladých obdivovatelů. Jeho filmy si totiž pravidelně získávají kultovní status. „Když o tom tak přemýšlím, vybaví se mi jméno David Lynch,“ odpověděl Kaufman na tiskové konferenci na otázku, zda cítí sounáležitost s nějakými typem filmařů. „A také se těžko mohu odetnout od židovské komediální tradice.“

Mezi oblíbená témata kaufmanovských příběhů patří manipulace, ohrožení identity jedince a přirozených mezilidských vztahů. Mezi svými oblíbenými autory uvádí Kaufman i Franze Kafku. A z filmařů, kteří ho ovlivnili, jmenuje často Woodyho Allena. V mantinelech tradiční, hollywoodské „židovské“ komedie, v níž problémy protagonisty vycházejí především z jeho vlastní neurózy, se pohybují všichni Kaufmanovi hrdinové.

„Tahle témata mne ale zajímají bez ohledu na to, zda s touto tradicí nějak souvisejí,“ vysvětlil Kaufman.

(Tohle je text, který  jsem napsala coby varská dopisovatelka deníku a webu E15. Za možnost uveřejnit ho i zde redakci děkuju.)

Z Varů: Na festivalu začíná budoucnost

Na karlovarském festivalu se neoceňují jen výsledky a nehodnotí pouze filmová přítomnost. Mimořádná pozornost se věnuje budoucnosti české i středoevropské kinematografie. MFF Karlovy Vary i letos naplňuje představu mostu spojujícího západ s filmovým východem. Otevírá i širokou diskusi o domácím filmu. Ve čtvrtek o stavu současné české kinematografie v rámci oblíbeného formátu KVIFF talks promluvil filmový kritik Kamil Fila, se kterým diskutoval přední český producent Pavel Strnad ze společnosti Negativ.

Řeč se podle očekávání točila i kolem možnosti, že domácí film prochází dramatickou proměnou a přichází „nová nová vlna“. Fila tvrdí, že v posledních dvou letech v českém filmu vzrušujícím způsobem narůstá energie nesrovnatelná s čímkoli, čeho jsme byli svědky v uplynulém čtvrtstoletí.

„Režiséři z nastupující generace mají bezesporu talent, ale zatím nenatočili nic, co by nás starší smetlo,“ prohlásil v rozhovoru pro Festivalový deník skepticky autor soutěžního snímku Učitelka – devětačtyřicetiletý režisérský matador Jan Hřebejk.

O možnosti předání generační štafety ovšem vypovídá už fakt, že druhý soutěžní snímek – Vlka z Královských Vinohrad – za (v březnu zemřelého) režiséra Jana Němce dokončil jeho tehdejší pomocný režisér Tomáš Klein. Devětadvacetiletý absolvent FAMU se těšil naprosté důvěře o půlstoletí staršího režisérského klasika. Právě MFF Karlovy Vary nabízí začínajícím autorům řadu příležitostí, jak na sebe a své projekty upozornit, jak navázat kontakty a vstoupit hlavními dveřmi do profesionální sféry. Autoři z Čech se tak ovšem střetávají se silnou konkurencí. European Film Promotion ve spolupráci s MFF Karlovy Vary představilo v programu První podání deset režisérských nadějí - studentů a absolventů filmových škol. Žádný Čech se ovšem mezi ně neprobojoval.

Už druhým rokem je partnerem Prvního podání stanice Sundance Channel propojená s mekkou nezávislého filmu – festivalem Sundance, s nímž MFF Karlovy Vary udržuje dlouhodobě velmi dobré vztahy. Součástí varského programu je i snímek Tramontane, jehož tvůrce - libanonský režisér Vatche Boulghourjian -, získal podporu ve filmové laboratoři FFP Lab. O tom, že zde během třiceti let získalo podporu množství úspěšných filmů a filmařů, hovořil na odborném fóru Paul Federbush ze Sundance Institute.

Významnou událostí MFF Karlovy Vary je už dvanáct let panel Works in Progress. Filmaři ze zemí střední a východní Evropy, Balkánu, Turecka a zemí bývalého Sovětského svazu v něm letos představili vybrané nové filmy. Odborná porota dala ovšem před českými projekty (Křižáček Václava Kadrnky a česko-slovenská Špína Terezy Nvotové) přednost černohumornému dramatu Rekviem pro paní J. srbského režiséra Bojana Vuletiće. Projekt získal cenu v celkové hodnotě 100 000 EUR. Ta zahrnuje postprodukční služby společností UPP a Soundsquare a finanční hotovosti 10 000 EUR od Barrandov Studia.

Zcela nově byla udělena také cena Eurimages Lab Project. Nejslibnějším z osmi vybraných koprodukčních filmů, točených nekonvenčním a inovativním způsobem, se stal poetický snímek Vytrvalost. Tvůrčí tým v čele s režisérem Mihou Knificem si tak z Varů odnesl příjemných 50 000 EUR.

Dramaturgická a scenáristická platforma MIDPOINT se stala partnerem sekce Pitch & Feedback. Ta prezentuje české a slovenské filmy, jež mají už v rané fázi vývoje potenciál uspět na nadnárodním filmovém trhu a směřují k mezinárodní koprodukci. Ostře sledovaná akce proběhla na MFF Karlovy Vary už popáté. Jejím cílem není jen nastartovat projekty správným směrem, ale také upozornit na ně mezinárodní odbornou veřejnost a propojit filmaře se zahraničními profesionály.

Pozornost není ve Varech věnována jen hrané produkci. Jihlavský mezinárodní filmový festival představil dvanáct dokumentů ze střední a východní Evropy na už dvanáctém ročníku Docu Talents. Mezi režiséry a producenty vybraných celovečerních titulů bylo i zkušené duo Vít Klusák a Filip Remunda s filmem Český Pepík jede do Polska poznat lásku k bohu. Zaujala i talentovaná dokumentaristka Petra Nesvačilová se Zákonem Helena.

MFF Karlovy Vary tak letos potvrzuje, že soustavně podporuje „mladou“ kinematografii a nově vznikající zajímavé projekty. Navíc neustále hledá další možnosti, jak se v rámci těchto aktivit propojovat s dalšími významnými subjekty. 

(Tohle je text, který  jsem napsala coby varská dopisovatelka deníku a webu E15. Za možnost uveřejnit ho i zde redakci děkuju.)

Z Varů: Festival představuje prestižní televizní projekty

MFF Karlovy Vary je především filmovým festivalem. Letos ovšem ještě posílil „televizní“ trend patrný už v předchozích letech. Důležitou součástí programu se staly i televizní formáty. Hranice mezi filmem a ostatními audiovizuálními žánry totiž mizejí, respektive se prolínají způsoby jejich uvádění. Samozřejmou součástí klasické kinodistribuce jsou dnes nejen dokumenty, ale i alternativní obsah (např. přímé přenosy z divadel či koncertů). Nové možnosti distribuce nabízí internet, a naopak na velkém plátně se ocitají i pořady, určené původně pro televizní obrazovku. Jde především o seriály.

Karlovarský festival kdysi nabízel seriálovou tvorbu jen jako příležitostnou lahůdku. Mezi „bokovky“ slavných filmových režisérů patřil např . hororový nemocniční seriál Království (1994) dánského režisérského mistra Larse von Triera. V předchozích letech si varské publikum na plátně užívalo zahraniční televizní hity typu amerického Temného případu, letos poprvé však diváky magnetizuje česká seriálová tvorba. Želízka v ohni nemá jen Česká televize, která je ostatně hlavním mediálním partnerem festivalu, ale i společnost HBO. 

Právě její agilní evropská divize HBO Europe v poslední době obohacuje české prostředí o pozoruhodné původní projekty: vstupuje nejen do filmové produkce, ale vyvíjí ve spolupráci s ceněnými domácími tvůrci i seriály a minisérie. Zatím nejvýraznějším projektem tohoto druhu byla minisérie Hořící keř. Nyní k ní přibyl osmidílný seriál Pustina nesoucí autorský otisk stejného scenáristy - Štěpána Hulíka.

Dva díly Pustiny se v úterý v exkluzivní předpremiéře představily varskému publiku ve Velkém sále hotelu Thermal. V tvůrčí delegaci byli vedle hlavní představitelky Zuzany Stivínové přítomni i režiséři Alice Nellis a Ivan Zachariáš, který je autorem legendárních černobílých festivalových znělek. Pustina významně přesahuje český televizní standard po umělecké i technické stránce a naplňuje tak představu českého vysokoprofilového dramatického seriálu – formátu, který v současnosti zažívá celosvětový boom. Diváci se na syrově autentické drama obyvatel vesničky na česko-polském pomezí mohou těšit v říjnu. 

Také Česká televize ve Varech představuje v rámci oficiálního programu svou televizní tvorbu. Třetí část třináctidílného seriálu Já, Mattoni v režii Marka Najbrta naznačuje, jakým způsobem se veřejnoprávní televize vrací k tradici velkých historických seriálů. Životopisná sága o osudech ambiciózního Heinricha Mattoniho je dílem scenáristy Petra Zikmunda, inspirovaným literární předlohou Bohuslava Machka a Marie Dolejší. Seriál s Aloisem a Davidem Švehlíkovými v hlavní roli zasahuje časový úsek od druhé poloviny 19. století až do roku 1910 a odehrává se v karlovarském regionu, ale i v Praze, Vídni a New Yorku.

Prestižní charakter má i úspěšná kriminální minisérie Modré stíny, na níž se jako scenárista podílel Petr Jarchovský. Příběh inspirovaný předlohou Michala Sýkory přitáhl k televizní režii úspěšného filmového autora Viktora Tauše. Ten případy olomouckých kriminalistů pojal v moderním, dynamickém vypravěčském stylu. Návštěvníci festivalu si čtyři díly Modrých stínů vychutnali najednou: celková délka projekce byla 278 minut. 

MFF Karlovy Vary nabídl i ochutnávku dalších chystaných seriálových projektů České televize. Šlo o jeden díl krimi série scenáristy a režiséra Jana Pachla Rapl s Hynkem Čermákem v roli detektiva Kuneše, známého z kultovního seriálu Cirkus Bukowsky. Na uzavřené pojekci prezentoval svůj nový, autorský projet „otec Comebacku“ – scenárista a kreativní producent Tomáš Baldýnský. Sitcom Kosmo se vzhledem ke svému prudce třaskavému charakteru mísícímu reálie Červeného trpaslíka a satirickou palčivost Kanceláře Blaník bude vysílat po podzimních krajských volbách.

(Tohle je text, který  jsem napsala coby varská dopisovatelka deníku a webu E15. Za možnost uveřejnit ho i zde redakci děkuju.)

Z Varů: Jean Reno aneb „Filmy při životě udržují diváci“

MFF Karlovy Vary v pondělí přivítal další mezinárodní hvězdu: Jean Reno ovšem festivalem jen profrčel. Odskočil ti totiž na jeden den z natáčení akčního filmu Dobrodruzi (Adventurers), který v Čechách realizuje čínský režisér Stephen Fung. O Dobrodruzích Reno mluvit nechtěl. Do Karlových Varů totiž přijel sám za sebe a nikoli jako propagátor snímku, jehož natáčení přinese Česku podle údajů Státního fondu kinematografie minimálně 200 miliónů korun. Film s nejúspěšnější hongkongskou hvězdou Andym Lauem v hlavní roli bude navíc reprezentovat spíš komerční stránku hercova talentu.

Jean Reno ovšem není jen hvězdou komediální série Návštěvníci či představitelem drsných, mlčenlivých zabijáků, jejichž prototypem je „čistič“ Viktor z kultovního thrilleru Brutální Nikita (1990). Na svém kontě má sedmašedesátiletý Francouz španělského původu i tři nominace na nejprestižnější cenu César. Je držitelem Evropské filmové ceny za mimořádný přínos světové kinematografii. Do Varů si Jean Reno přijel pro Cenu prezidenta festivalu. Tu z rukou Jiřího Bartošky převzal před večerní projekcí kultovního thrilleru Leon. Předtím stihl ještě pohovořit s Markem Ebenem v pořadu Na plovárně a setkat se na tiskové konferenci s novináři. Zatímco fanoušky Reno suverénně okouzluje svou vřelostí, na zástupce tisku působil nejdřív jen vážně a zdvořile. Nervozita z něj však posléze opadla. V uvolněné náladě nakonec imitoval i nedotknutelnou ikonu evropského uměleckého filmu – Michelangela Antonioniho. Reno s ním pracoval na povídkovém snímku Za mraky v roce 1995 - v době, kdy se už zestárlý mistr, ochrnutý po mrtvici, nemohl hýbat a špatně mluvil.

„Wim Wenders, který film spolurežíroval, mne napomínal: Vždyť je to Antonioni, co to děláš, nemůžeš se mu smát! Ale já jsem ho napodoboval a bavili jsme se tím společně,“ vzpomínal Reno, který během své kariéry spolupracoval s mnoha významnými režiséry. Patřili mezi ně i John Frankenhaimer (Ronin) nebo Ron Howard (Šifra mistra Leonarda). „Vedle Howarda byli nejbližší mému srdci Roberto Benigni a Sean Penn. Luca Bessona považuji především za přítele,“ vysvětloval Jean Reno. Před novináři ovšem zavzpomínal především právě na Bessona, který je klíčovou osobností jeho kariéry. Se svým krajanem natočil Reno tři čtyři filmy: minimalistickou postkatastrofickou sci-fi Poslední boj (1983) , filozofující potápěčské dobrodružství Magická hlubina (1988), feminní thriller Brutální Nikita (1990) a Leona (1994). Thriller o tichém zabijákovi, do jehož uzavřeného světa vkročí osiřelá holčička, herec osobně uvedl ve Velkém sále festivalového hotelu Thermal.

„Natalii Portmanové, která se mnou v Leonovi hrála, bylo tehdy třináct. Moc mne to s ní bavilo,“ vzpomínal Reno na dnešní hollywoodskou hvězdu, která se nedávno pustila i do režie. „Rychle pochopila, že nejde o hru, že se jedná o práci.“ Pokud jde o hereckou profesi, bere ji vážně a zodpovědně i sám Reno. Podíl na tom mají i jeho divadelní začátky, na které čas od času navazuje – nejnověji projektem na Broadwayi, na němž spolupracuje s Matthewem Broderickem. Pracovitost a skromnost, které provázely jeho začátky, doporučuje Jean Reno i adeptům hereckého řemesla. Nezapomíná však ani na důležitou roli těch, pro které jsou filmy natáčeny - diváků.

„Nebýt vás, nebyly by ani filmy, ani herci,“ vzdal Jean Reno hold aplaudujícímu karlovarskému publiku ve Velkém sále. „Děkuji vám, že se na filmy díváte, protože tak je udržujete při životě.“

(Tohle je text, který jsem napsala coby varská dopisovatelka deníku a webu E15. Za možnost uveřejnit ho i zde redakci děkuju.)