Prohledat tento blog

středa 30. ledna 2013

Paralelní světy

Adam a Eden se do sebe zamilují
"Nemainstreamová" sci-fi s originálním nápadem je vzácným úkazem, a film argentinského režiséra Juana Diaega Solanase měl zdánlivě všechny předpoklady naplnit právě touhu po takových malých, filmařských zázracích. Nápad se dvěma těsně sousedícími planetami, jejichž obyvatelé se mohou na základě unikátních gravitačních zákonů stýkat jen jako "protinožci", tedy vzhůru nohama, stabilizuje hned v úvodu filmu trojice základních, prý  nenarušitelných fyzikálních pravidel. Ta se týkají jakékoli hmoty, která je i v druhém světě podřízena vlastní gravitaci, možnosti inverze hmoty mezi oběma světy a hořlavé reakce, kterou inverzní hmota po jisté době podlehne. Upřesňovat a vysvětlovat takhle pravidla neumím a ani to není třeba, protože  vlastně nejde o opravdové zákony fyzikální, ale jen o jakousi hru na ně, se kterou si samotný autor filmu nakonec nedělá žádnou velkou hlavu. 

Paralelní kancl 
Paralelní světy totiž nejsou vlastně žádnou sci-fi, ale fantasy romancí o dvou mladých lidech (Jim Sturgess a Kirsten Dunstová), kteří se do sebe už jako děti zamilovali, přestože pocházeli z opačných světů. V dospělosti se pak Adam, pocházející z chudého a exploatovaného světa dole, rozhodne najít a získat v bohatém světě nahoře srdce své dávné lásky Eden (která na něj kvůli amnézii zapomněla). TOmuto Romeovi a Julii pak nebrání v lásce jejich rodiny, ale právě fyzikální zákony, které způsobují kupříkladu to, že Adamovi na milostné schůzce začne doutnat obuv. Naštěstí je tady ovšem sympatický kolega z paralelního úřadu Bob (Timothy Spall), který umí vymyslet spoustu vynálezů, které ve výsledku zajistí zamilované dvojici a submisivnímu, rozněžnělému divákovi/divačce kýžený happy end.

Mezi dvěma světy... 
Což je ukrutně mrzuté, protože řada věcí ve filmu se odehrává jen tím způsobem, že hrdinové mají problém, načež přijde Bob a řekne, že ho vyřešil, protože prodal svou sbírku poštovních známek nebo patentoval nějaký vynález. Paralelní světy tak nakonec působí jen jako roztomilá hříčka, která nedokázala ze svého originálního nápadu skoro nic vytěžit  a posléze ho fatálně zmarnila. Prvotní diváckou extázi (protože film opravdu skvostně vyhlíží, dokonce i ve 3D, které je otitulkované) tak u mne vytěsnilo zklamání - a od jisté doby jsem se věnovala už jen mimoděčnému vnímání nesmyslů, které Juan Diego Solanas coby autor scénáře a režisér stačil napáchat tím, že nerespektoval svá vlastní východiska. Kdyby je film na začátku tak zjevně nedeklaroval, bylo by všechno v pořádku. Vidět ovšem, jak se vám před očima rozpojuje a rozpadá sen o kvalitním a originálním filmu, je skoro stejně mrzuté, jako když máte rande se svou osudovou láskou a začnou vám hořet boty. 

Upside Down
Kanada / Francie 2012, 108 minut, titulky
Scénář a režie: Juan Diego Solanas 
Kamera: Pierre Gill
Hudba: Benoit Charest
Hrají: Jim Sturgess (Adam), Kirsten Dunstová (Eden), Timothy Spall (Bob), Frank M. Ahearn (Flynn), Vincent Messina (Tommy) 
Premiéra: 31. 1. 2013

Hodnocení pro čtenáře líné číst text: palec neutrálně trčící v prostoru

1 komentář:

  1. Nadšení z opravdu krásného vzhledu velmi rychle přebila nastupující nuda, natolik silná, že jsem to dokoukal jen s hodně velkou námahou. Škoda.

    OdpovědětSmazat