Perníková chaloupka čili Casula ex crustulis exstructa

Třetí snímek, který vydává na DVD sdružení LVPA, představuje dosavadní vrchol filmařských aktivit kreativních milovníků živé latiny. Po titulech Parva rubra cuculla (2009) a Rosaciola (2010) se k divákům dostává další z filmových dramatizací klasické pohádky provedené v latinském jazyce - Casula ex crustulis exstructa. Podobně jako v předchozích případech jde o filmovou verzi stejnojmenného divadelního představení, které LVPA divákům představila v roce 2006. Tehdy vznikl i videozáznam (ke zhlédnutí zde)  – a právě ten dnes může posloužit jako přesvědčivý důkazní materiál o tom, jak velký je rozdíl mezi prvotním, nadšeneckým jevištním provedením určeným sympatizujícímu publiku, a novým, svébytným filmovým tvarem. Také cíl filmu Casula ex crustulis exstructa je edukativní, nikoli ovšem pouze a nevyhnutelně: jakoukoli činnost sdružení (jehož jádro tvoří studenti a absolventi oboru latina na FF UK) totiž charakterizuje radostná energie, nápaditost a odvaha volit neortodoxní řešení. A ty mohou přirozeně oslovit i zvídavého „obyčejného“ diváka. V případě Rosacioly bylo to vše upozaděno ve prospěch jisté strnulosti, generované zřejmě závazkem vůči výukovému cíli podpořenému grantem Fondu rozvoje vysokých škol. V Casule však LVPA opět našla svou obvyklou radost ze svobodného vyprávění. Naučné momenty jsou mimochodem naopak důsledně zpochybňovány (což jim paradoxně přidává na účinnosti): v příběhu „bylo nebylo” se stávají výroky či texty nedávno zesnulého Caesara jakýmsi zcizujícím, nakažlivým fenoménem, který postavy čas od času posedne až proti jejich vůli. Otcovsky seriózní vypravěč (Alfréd Strejček) nás tak zavádí do světa, v němž se mluvené slovo - doslova – stává činem.

Pokud jde o posun v lupím konání, je zjevný i v tom, že Casula ex crustulis exstructa je svébytným tvarem, zatímco první filmový projekt sdružení – Parva rubra cuculla - byl ještě těsně závislý na poetice původního divadelního představení a živelně pracoval s filmovými vzory 1/. Od první latinizace klasické pohádky je mimochodem moudrá, šlechetná a zvídavá dívka v červené karkulce na hlavě nadčasovou patronkou všech filmů sdružení: coby osobnost hrající samu sebe (zvýrazňovaná příznačně v psaném textu červeně) se objevuje nejen v Rosaciole, ale i v Casule. Tam – na své „nekonečné“ cestě za babičkou - sehraje pro hlavní hrdiny - Mariullu a Ianicula - klíčovou roli: posílí protagonisty lahodnými pochutinami z útrob svého košíčku a ukáže jim cestu domů. Tato archetypální lupí postava současně zviditelňuje silný genderový prvek, jenž se v prvním filmu promítl do faktu „výměny pohlaví“ vraždící bytosti, její oběti i kata. V Rosaciole pak vedl k posílení statutu titulní hrdinky, což se stalo až na úkor komicky odheroizovaného vysvoboditele. (V pohádkové předloze je naopak Růženka postavou poněkud pasivní.) I v Casule, kterou s citlivým profesionálním nadhledem nad omezenými možnostmi amatérské produkce natáčeli Tomáš Petráň a Petr Záruba, zaznívá silný ženský motiv - a to dokonce mnohohlasně: slabošský a líný otec (Bořivoj Marek), veterán 10. legie zahleděný do minulosti, je zcela ve vleku své nové ženy. Navenek pouze rozmazlená, sobecká macecha (Martina Vaníková) ovšem racionalizuje rodinnou situaci, když se rozhodne zbavit nevlastních dětí ve prospěch očekávaného vlastního potomka. 

Zde je třeba zmínit specifický charakter lupích příběhů, pod nimiž je jako scenárista –adaptátor pohádkových textů – podepsán už zmíněný Bořivoj Marek: temné i hrdinské rysy předloh považovaných za primárně dětskou zábavu se tu aktualizují do podoby jakýchsi dospěle hravých komedií. Zvláště v Casule příznačně nelze aktéry dělit na záporné a kladné (snad s výjimkou Karkulky, jež je ovšem mimo všechny kategorie). Z pozice pouhých komických figurek pak postavy vymaňují některé realistické projevy a vztahy. V tomto smyslu se Casula - v souladu s kreativním vnímáním předlohy – liší od Rosacioly (nesené na křídlech idealistického podtitulu Omnia vincit amor). Stejně jako původní Perníková chaloupka totiž popisuje situaci, jež je z hlediska moderní psychologie jednou vůbec nejdramatičtějších situací v mezilidských vztazích – opuštění. Sourozenci zanechaní otcem v hlubokém lese ovšem hluboce traumatizující zážitek promění v iniciační cestu k dospělosti, když přežijí, zvítězí nad zlovolnou druidou a posléze se vrátí domů. V neortodoxním finále pak vyjednávají s prohnanými rodiči, kteří je nemají rádi a kterým už nevěří, a uzavřou s nimi nátlakovou dohodu o nové podobě soužití. Už tento popis hrůzné generační smlouvy autory dozajista opravňuje k tomu, aby svůj příběh adresovali „divákům starším patnácti let“ (viz upozornění na obalu DVD – jeden z prvků vypůjčených ze standardního arzenálu profesionálních distributorů 2/). 

Další silnou ženskou postavou ve vyprávění pak není ani tak Mariulla (přestože v podání Magdy Kocurkové přirozeně dominuje nad natvrdlým bratrem – Jan Morávek), ale „strašlivá“ druida (Jana Daňhelová). Ta přišla z Galie a škodí Římanům jednak hrůzným francouzským akcentem, jednak prodejem rozličných omamných látek. Tím se do hry dostává dvojice vojáků z protidrogové legie, jež po přechodném obluzení „veselými“ koláčky (měnícím je i vizuálně ve dvojici šťastně zhulených hippies) zlodušku zatkne. Je opět v řádu lupího harmonizujícího a současně humorně podvratného vnímání světa, že druida je postavou veskrze sympatickou, zatímco Mariulla a Ianiculus svou vynucenou, předčasnou dospělost deklarují i lstivostí. Tyto děti se sice vyhnou tradiční scéně s nasedáním na lopatu před rozpálenou pecí (jež je ostatně v rozporu se sofistikovanými požadavky galské gastronomie), vydají však babu spravedlnosti za mrzkých třicet stříbrných. Posléze spolu s ostatními, lehce zfanatizovanými vesničany přihlížejí vykonání rozsudku. 

V tomto vizuálně magickém finále pak definitivně vítězí jedinečná multikulturní, nadčasová atmosféra, jež je osobitou kvalitou všech filmových produkcí LVPY: inovovaná středoevropská pohádka naplno využívá spojení přirozeně nádherných českých exteriérů s možnostmi, jež skýtá oživlý „mrtvý“ jazyk a s ním spojené reálie. 

Svébytným motivem, žertovně svazujícím původní konzervativní pohádku se současnou mediální realitou, je pak kuchařské okénko Vaříme s druidou, v němž čarodějnice nejprve divákům nabízí recept na ragú z tlusťoučkého římského chlapce a posléze - před vlastní popravou - i recept na Pečenou babu. Další recept je pak součástí bonusové výbavy disku, který je vybaven volitelnými latinskými, českými, anglickými, německými, francouzskými a italskými podtitulky. V bonusech divák najde i fotogalerii z natáčení a upoutávky jak na všechny tři filmy, tak na další úspěšný projekt LVPY - zatím pouze divadelní Aureolu. Ta se – jak doufám - rovněž dočká své filmové verze, jež posílí pozici LVPY jako fenoménu, jenž je svébytný i v mezinárodním kontextu.

1/ Především s příběhy hrůzy odkazujícími k motivu lykantropie a italskými inspiracemi - hudební výpůjčky z Ennia Morriconeho a stylistika dnes už klasických „béčkových“ hororů ve stylu Lucia Fulciho. K italskému „béčkovému“ hororu pak i v Casule odkazuje zlý sen vyděšeného mladistvého hrdiny, jenž jakoby předznamenává psychedelický motiv spojený s aktivitami neblahé čarodějnice – druidy. Patří sem i drobný, leč významný finální detail spojující macechu prostřednictvím tetování s druidou. V textu zmíněné motivy slabých mužů a silných žen tak nabývají až magického odůvodnění.

2/ Mezi další tyto prvky patří členité závěrečné titulky deklarující např. i to, že ve filmu nebylo ublíženo žádným zvířatům.

Casula ex crustulis exstructa
DVD, ČR 2012, 60 minut, jazyková verze: latina

titulky: české, latinské, anglické, německé, francouzské, španělské, italské
Režie: Martina Vaníková
Scénář: Bořivoj Marek
Kamera: Tomáš Petráň, Petr Záruba

Hrají: Magda Kocurková (Mariulla), Ianiculus (Jan Morávek), Jana Daňhelová (druida), Bořivoj Marek (otec), Martina Vaníková (macecha)
Produkce: LVPA

(Tento text jsem napsala do časopisu klasických filologů Auriga, což je zcela seriózní odborné periodikum. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu děkuji.) 

P.S. Mou recenzi DVD Parva rubra cuculla najdete tady.