Hobit: Šmakova dračí poušť

Téměř nachlup za rok od premiéry prvního dílu filmového Hobita odstartoval Peter Jackson pokračování. Po Neočekávané cestě přichází Šmakova dračí poušť, která je ideální předvánoční zábavou a současně vypravěčsky vzrušující podívanou. Jednička ohledávala možnosti prequelu ve vztahu k předchozí filmové trilogii Pán prstenů: jednoduchou a naivní předlohu J. R. R. Tolkiena proměnila z dětského čtiva v dobrodružnou, nečekaně temnou podívanou. Hobita Bilba Pytlíka (Martin Freeman) přivedla až na dohled Ereboru, Osamělé hory, pod níž - v ruinách starobylého trpasličího království - střeží nevídaný poklad obávaný drak Šmak. Šmakova dračí pouť začíná tam, kde Neočekávaná cesta skončila, předtím však v prologu (situovaném do oblíbené hůrecké hospody U skákavého poníka) referuje o schůzce Gandalfa Šedého (Ian McKellen) s trpasličím králem bez království Thorinem Pavézou (Richard Armitage). Schůzka se odehrála rok před současnými událostmi a vytyčuje a současně rekapituluje to, co bude v tomto dílu hlavní: aby Thorin mohl dobýt zpět království svých předků, musí získat symbol královské moci - drahocenný Arcikam. Ten je ovšem nyní součástí pokladu střeženého Šmakem a získat by ho mohl lupič, kterého dodá Gandalf. Tím lupičem je ovšem Bilbo Pytlík, který se ze sobeckého a pohodlného hobita změnil v ostříleného dobrodruha, aniž by ztratil své hlavní kvality - zvědavost, humor a obyčejnou lidskost. Současně je však Bilbo poměrně čerstvým majitelem zlatého prstýnku s podivnými vlastnostmi, který má sehrát klíčovou roli v příští válce o záchranu Středozemě před temnými silami. Ty se ovšem spojují už nyní: z trosek Dol Gulduru se šíří Středozemí zlo v podobě zrůdných, útočných skřetů vedených démonickým Azogem, či pavouků, kteří se usídlili v Temném hvozdu. Okem blížící se bouře (doslova) je tajemný Nekromant, který teprve sbírá síly k tomu, aby se jednou stal úhlavním protivníkem sil dobra - příštím temným pánem Sauronem.

Nekromant i Šmak jsou digitální bytosti hovořící hlasem Benedicta Cumberbatche, což je vzhledem k popularitě, které se představitel televizního Sherlocka těší, pěkným reklamním tahem (navíc se v dialogu sejde s představitelem sherlockovského doktora Watsona, Martinem Freemanem). Zatímco koncept sílícího Nekromanta připomíná pozici Voldemorta z Harryho Pottera, drak není zloduchem, ale spíš hlavní atrakcí víc než dvouapůlhodinového filmu. Setkání Šmaka a Bilba v obrovské, členité síni pod Osamělou horou je nepochybně vrcholem celého filmu, založeného na dynamickém řetězení vizuálních atrakcí. Toto setkání, kterému dominuje obří netvor a jehož hrací plochu tvoří obrovské, pohyblivé hromady zlatých mincí, má paradoxně komorní podobu. Po všech těch smělých únicích, pobíhání a bitkách je tu konečně místo na plynulý dialog i na humor - a konečně si můžete vychutnat Bilba, který se v množství akčních scén a soubojů téměř ztratil. Přitom je ovšem právě hobit jejich zásadním hybatelem, ať už jde o souboj s pavouky v Temném hvozdu, únik z elfího zajetí v prázdných vinných soudcích, pobyt v Jezerním městě nebo nalezení klíčové dírky ke skrytým dveřím vedoucím do útrob Ereboru. Bilbovu důležitost si ovšem uvědomíme až jaksi zpětně, což je jedním z cílů chvályhodně rozmyslného scénáře. Na tom se vedle obvyklého týmu (Fran Walshová, Philippa Boyensová, Peter Jackson) podílel i Guillermo del Toro.  

Šmakova dračí poušť opouští ještě výrazněji než Neočekávaná cesta koncept "doslovného" přepisu Tolkiena, který z Pána prstenů dělal jen cosi jako pouhou (báječnou, barevnou, rozhýbanou) ilustraci předlohy. Nevěrnost předloze je výrazná, ale pouze povrchní: týká se totiž přeorganizování dějových linií a vytváření nových spojů mezi sériemi Pán prstenů a Hobit, aniž by došlo k narušení ducha a atmosféry Tolkienovy knížky a charakterů jednotlivých postav. Důvtipné využití motivů z dodatků ke knižnímu Pánovi prstenů umožňuje vytvořit komplexně působící celek, ve kterém se Hobit s mile bezostyšnou samozřejmostí navěšuje na předchozí trilogii a šplhá po jejích zádech do výšin familiérnosti. Ve Šmakově dračí poušti má tak důležité místo Legolas (opět v podání Orlanda Blooma), nyní ještě elfí princ s fyzickým potenciálem akčního superhrdiny a stěží skrývanou zálibou v energické kapitánce královské stráže Tauriel (Evangeline Lillyová není tak strašná jako onehdy Liv Tylerová coby Arwen, i když...). Aby toho nebylo dost, Tauriel se zahledí do trpaslíka Kiliho (čímž patrně posléze Legolasovi zlomí srdce a promění ho v toho elfího psance, kterého známe z Pána prstenů). Nic z toho v knižním Hobitovi nenajdete - leč je třeba učinit úlitbu ženskému publiku, že. Skutečnost, že Thorinův druh a příbuzný Glóin je otcem trpasličího reka z Pána prstenů Gimliho, naopak najdeme už u Tolkiena. Rozšířena je ve vyprávění role Barda (Luke Evans), takto rebela z Jezerního města, jehož existence je stále víc proti srsti totalitářskému starostovi (skoro k nepoznání namaskovaný Stephen Fry).   

Ve vyprávění se celkem důsledně oddělují dvě základní dějové linie - jedna přízemní a profánní, spojená s předlohou a tedy s dobrodružným putováním Bilba a jeho třinácti trpasličích společníků k Osamělé hoře, druhá, "vyšší", řekněme politická a duchovní, spojená s Gandalfem, jeho čarodějnickým druhem Radagastem a vznešenou elfkou Galadriel (ta, samozřejmě opět v podání Cate Blanchettové, se ve vyprávění alespoň drobně mihne). Zatímco první linie je celkem jasná a v divákovi generuje potěšení z prakticky nepřetržité, přímočaré a přitom důvtipně rozehrané akce, tu druhou je poněkud obtížné sledovat (i popsat). Zatímco Bilbo si důsledně zachovává pozici "lidského" hrdiny, skrz kterého prožíváme celý příběh, pojítkem mezi oběma liniemi je Thorin. Stejně jako Aragorn ve filmovém Pánovi prstenů, i on se postupně mění ze šupáka ve vznešeného, legitimního uchazeče o ztracený královský trůn (a díky úchvatnému chlapskému charismatu Richarda Armitage se tahle postava stává středobodem snů nás děvčat). 

Prostřednictvím mazaného Šmaka, který je mnohem víc než jen přerostlou ještěrkou chrlící oheň, ovšem nahlédneme Thorinovu temnou stránku, kterou je pýcha. Tu by mohlo nebezpečně akcelerovat vlastnictví Arcikamu, čarovného předmětu, který stravuje a morálně korumpuje svého majitele stejně spolehlivě jako Prsten svého nositele (což je už trochu, zatím nenápadně, vidět na Bilbovi). Ziskuchtivost, neřkuli hamižnost se tak stává ve světě Hobita jednou z jednoznačně kritizovaných vlastností: ničí totiž všechny mocné od trpasličího krále Thráina a elfského krále Thranduila po starostu Jezerního města. Generace synů (Thorin, Legolas, Bard) však dostává možnost staré pořádky a vztahy revidovat, a to i ve smyslu mezidruhové komunikace. Svět Středozemě v druhém Hobitovi žije neustálými potyčkami mezi elfy, trpaslíky a lidmi, a meze spolupráce nejlépe naznačuje kožoměnec Meddděd, který pomáhá trpaslíkům jen proto, že je nenávidí o něco méně než skřety.           

Šmakově dračí poušti tak nenápadně dominuje téma xenofobie: jednotlivé druhy bytostí se drží pohromadě a směřují za svými vlastními cíli, zcela neochotni spolupracovat nebo si pomáhat. Hlavní hrdinové však tyto hranice opakovaně narušují ve jménu lásky, přátelství a lidskosti: hobit Bilbo má stejně blízko z trpaslíkům, lidem i moudrému čarodějovi, Tauriel neváhá "zradit" svého elfího společníka Legolase a jeho vyšší cíle kvůli zraněnému trpaslíkovi Kilimu. A Bard zase nakonec pomáhá trpaslíkům, přestože s nimi nejprve uzavře velmi  pragmatickou dohodu. 

Šmakova dračí poušť končí, jak je u druhých dílů zvykem, totální katastrofou zaviněnou vzájemnou, totální nespoluprací v rámci jednotlivých skupin hrdinů. Současně však otevírá cestu ke konceptu Společenstva prstenu i k třetímu dílu, ve kterém se spojují - alespoň v knize - síly dobra ve velkolepé bitvě Pěti armád.  Takže pokračování příště.    

P.S. Na novinářské projekci jsem viděla v multuplexu CineStar Anděl film ve 2D s titulky. Uvítám komentáře týkající se vaší osobní zkušenosti se 3D verzí, IMAXem a hlavně "zážitkovým" 4D. 

P. P. S. Peter Jackson si odbude své povinné cameo hned v úvodu, coby muž vycházející do uličky v deštěm bičované Hůrce. 

The Hobbit: The Desolation of Smaug

USA / Nový Zéland 2013, 161 minut
Režie: Peter Jackson
Scénář: Fran Walshová, Philippa Boyensová, Peter Jackson, Guillermo del Toro

Kamera: Andrew Lesnie

Hudba: Howard Shore
Hrají: Martin Freeman (Bilbo) Richard Armitage (Thorin Pavéza), Ian McKellen (Gandalf), Orlando Bloom (Legolas), Evangeline Lillyová (Tauriel), Luke Evans (Bard / Girion), Aidan Turner (Kili), Stephen Fry (starosta), Lee Pace (Thranduil), Benedict Cumberbatch (Šmak / Nekromant - hlas), Ken Stott (Balin), Sylvester McCoy (Radagast), Cate Blanchettová (Galadriel). 

Premiéra: 12. 12. 2013