Dobrý řidič Smetana: Švejci a "ti nahoře"

V rámci české dokumentární scény představují Vít Klusák a Filip Remunda režisérskou dvojici, která se kriticky zajímá o veřejnou sféru z radikálně „neobjektivních“ pozic- Reklama, média i politická scéna pro ně představuje prostor pro filmařský happening. V celovečerním dokumentu Dobrý řidič Smetana se Klusák s Remundou vracejí k případu bývalého olomouckého řidiče autobusu Romana Smetany, který byl odsouzen za pomalování volebních plakátů před sněmovními volbami v roce 2010. A změnil se v cosi jako národního hrdinu.

Snímek, který právě přichází do kin, je rozšířenou, „necenzurovanou“ verzí dvaapadesátiminutového dokumentu Svoboda pro Smetanu, který v rámci projektu Český žurnál loni uvedla veřejnoprávní televize. Z televizní verze ovšem vypadl rozhovor tvůrců s Ivanem Langerem, kterého Smetana během svých vystoupení vnímal jako jakéhosi svého stínového protivníka. Smetanův případ se dostal na stůl manželky zmíněného politika, soudkyně Markéty Langerové. Zatímco činovník ODS (jediné strany, která v rámci trestního řízení uplatnila nárok na náhradu škody) úspěšně čelil obvinění z korupce a napojení na organizovaný zločin, samotný řidič olomouckého autobusu se dostal před soud. Původně banální kauza se kvůli medializaci Smetanových reakcí změnila v politikum - a hlavní aktér v kohosi jako mediálně opečovávaného politického vězně. 

Remunda s Klusákem nezastírají svůj podíl na tom, že z umanutého, samorostlého introverta se stal jakýsi kříženec mezi Jánošíkem a Švejkem. V rámci rekapitulace celého případu vystupují jako sympatizanti s kamerou, kteří dokumentují i vlastní podíl na formulování a formování Smetanova případu.

Neexistující český hrdina 

Pro potřeby dokumentu Český sen (2004) Vít Klusák a Filipa Remunda vystavěli v Letňanech kulisu nového obřího hypermarketu a konfrontovali pak natěšené nakupující s faktem, že jde jen o happening. Také Smetanův případ se změnil v reality show, v níž se filmaři změnili v aktéry. Jednak za zvuků Vltavy Bedřicha Smetany a za účasti pozvaných novinářů přičinili tykadla na plakát politika Tomáše Töpfera (za což nebyli dodnes soudně stíháni). A jednak řidiče Smetanu nechali na Barrandově namaskovat a pak ho coby svého zvukaře propašovali na povolební tiskovku do štábu ODS. Tak mu umožnili promluvit - za nevídané účasti médií – na tehdejšího premiéra Petra Nečase.

Právě okamžik, kdy zpocený a vystresovaný Smetana snímá zapůjčenou paruku a brýle a pak odmítá redaktorce TV Nova přímý vstup do vysílání, vnímám jako nejsilnější moment prodloužené verze filmu. Přestože v názvu i na plakátu nám autoři vnucují paralelu mezi Smetanovým příběhem a osudy Haškova hrdiny, jejich aktér má daleko k novodobému Švejkovi. Je spíš smutným a vědoucím hrdinou éry „blbé nálady“ a hospodářské krize – a do velké míry také obětí médií bažících po silných a kontroverzních příbězích. Klusákovi s Remundou nelze upřít objektivitu alespoň v tom smyslu, že zaznamenávají také Smetanovy rozpačité nebo dokonce odmítavé reakce. A že v závěru konstatují, že jejich protagonista se stáhl do ústraní a úplně přestal s médii komunikovat. 

 

Ať máte na Romana Smetanu jakýkoli názor, z filmu vychází jako chlapík, který si zachoval obdivuhodnou integritu dokonce i v rámci oslavného dokumentu o sobě samém. K diskusi je spíš postavení samotných autorů. Klusák s Remundou totiž navyšují svůj zatím nejsmělejší aktivistický čin: po filmu o neexistujícím hypermarketu – Český sen - nabízejí neexistujícího hrdinu, fantomatickou postavu, na kterou si oni sami, stejně jako mnozí okolí, navěšují své animozity i touhy. Ne samotný Smetana, ale oni jsou švejky, kteří se nebrání provokaci ani proklamaci. Prostřednictvím výrazného hudebního doprovodu představují svět jako frašku, stavící jedince do opozice ke každému nabubřenému a kýčovitému systému.

Klusák s Remundou jsou ovšem přesvědčivějšími dokumentaristy v první, televizí verzi svého smetanovského opusu, kde méně spekulují o souvislostech, paralelách a konsekvencích. Abstraktní uvažování jim není vlastní: opakovaný záběr kamenné sochy lva zaslepené sněhem, stojící před budovou soudu, působí v nové verzi jen jako klišé. 

Dobrý řidič Smetana nicméně upozorňuje na to, že nepřehlédnutelná část české veřejnosti s rebelským řidičem ztotožňuje. (Té intelektuálně naladěné se pak patrně jeví jako postava ze sféry havlovské „nepolitické politiky“, tedy jako rek, jehož provází závan nostalgie.) Nelze však přehlížet aktuální kontexty. Smetana proklamoval právo na vlastní verzi spravedlnosti v okamžiku, kdy byl politický establishment spojený s ODS často vnímán en bloc jako banda zlodějů a lhářů, která patří do basy místo samotného obviněného. Politický dokument – tak, jak ho chápou Klusák s Remundou - je ovšem ošidný formát: česká politická scéna se v posledních měsících prudce proměnila. V realitě nových, potenciálních zloduchů „tam nahoře“ působí Dobrý řidič Smetana tak trochu jako anachronismus. Jako vzpomínka na staré, zlaté časy, kdy byla situace přehledná. 

Dobrý řidič Smetana

ČR 2013, 77 minut

Režie, scénář, kamera: Vít Klusák, Filip Remunda
Premiéra: 12. prosince 2013

(Tento text jsem napsala do Lidových novin. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuji.)