Díra u Hanušovic aneb Vysídlování duší v Sudetách

Miroslav Krobot je pro filmové diváky spojený s postavou mlčenlivého výpravčího z animovaného dramatu Alois Nebel. V zapadákově kdesi na Jesenicku se odehrává i černá komedie Díra u Hanušovic, v níž se dvaašedesátiletý ceněný divadelník poprvé představuje jako filmový režisér. Krobotův debut je jedním ze dvou domácích titulů, které se letos na MFF Karlovy Vary v rámci hlavní soutěž ucházejí o Zlatý glóbus. Světovou premiéru si film odbyl ve středu a do českých kin vstoupí 24. července.

Krobot si sice v Díře u Hanušovic nezahrál, film však nese nezaměnitelnou pečeť jeho tvůrčí osobnosti. Minimalistický, pozvolna plynoucí příběh plný protahované trapnosti a lakonického černého humoru přesouvá do filmového prostoru atmosféru Krobotových divadelních inscenací. Pro příznivce hereckého souboru dejvického divadla, který Krobot dlouhá léta úspěšně vedl, tak bude Díra u Hanušovic představovat setkání s důvěrně známým světem. Podobně jako v případě seriálu Čtvrtá hvězda, kterým se nedávno Krobot se „svými“ herci prezentovali na televizní obrazovce, ovšem neznalost krobotovského světa ubírá projektu na atraktivitě. Postavě špinavého bezdomovce přezdívaného Smraďoch se totiž smějí jen diváci, kteří znají jeho představitele Martina Myšičku jako šaramantního elegána. A slyšet mluvit nářečím protkaným vulgarismy Jaroslava Plesla je samozřejmě také legrace sama o sobě.

Tatiana Vilhelmová je ovšem všestranně přesvědčivá v roli třicátnice, marně hledající použitelného životního partnera. Její hostinská Maruna je vedle starosty v podání Ivana Trojana jedinou životnou postavou vyprávění. (Stejnou roli si však Vilhelmová zahrála už v Divokých včelách.) 

Jednorozměrné figurky jsou uvězněné na bohem zapomenutém jevišťátku, jež se – stejně jako místní kostelík - pomalu vylidňuje a chátrá. Bezčasí postav uvězněných ve vyprázdněných vztazích a rituálech ukotvuje vzpomínka na vysídlené Sudeťáky, kteří se ve vesnici připomínají prostřednictvím Němce Hanse. Po boku křepkého důchodce odjinud se vydá za lepším (?) životem Marunina sestra Jaruna (Lenka Krobotová). Podobně jako ve filmech Bohdana Slámy jsou i u Krobota ženy silnými, zoufalými, leč realisticky uvažujícími osobnostmi, které mohou žalostný mužský svět alespoň metaforicky vykoupit. Odvaha zůstat se v tomto světě cení víc než sebedestruktivní vzpoura, v níž vybije své ponížení zoufalá alkoholička, jejíž jméno si nikdo nepamatuje s říká se jí Ládinova stará, v až drásavém podání Simony Babčákové. 

Díra u Hanušovic za „autentickým“ povrchem tají promyšlenou, inteligentní, logickou strukturu. Navzdory tomu je však Krobotův fikční svět panoptikem, které zrcadlí realitu jen nesoustředěně. Film váhá mezi nadhledem černé komedie a hlubokým soucitem sociálního dramatu. Nelze přehlédnout, že je hloubavý a inteligentní, ale jeho vyznění je nejasné, hlavně vinou postav. Ty jsou totiž tak dokonalými chcípáky a idioty, že je těžké se s nimi láskyplně ztotožnit či je aspoň chápat. Díra u Hanušovic samozřejmě nemá nic společného s Babobřesky a důstojně souzní s vesnickými opusy Bohdana Slámy, Mistry Marka Najbrta či Sedláčkovými Muži v říji. Nakonec je však méně sebevědomě svéhlavým a originálním dílem, než jsme od Miroslava Krobota čekali.

Díra u Hanušovic

ČR 2014, 102 minut

Režie: Miroslav Krobot
Scénář: Miroslav Krobot, Lubomír Smékal
Kamera: Jan Baset Střítežský
Hrají: Tatiana Vilhelmová (Maruna) Lenka Krobotová (Jaruna), Johanna Tesařová (matka), Ivan Trojan (starosta), Jaroslav Plesl (Olin), Simona Babčáková (Ládinova stará), Hynek Čermák (Ladin), David Novotný (Balin), Lukáš Latinák (Kódl), Martin Myšička (Smraďoch).

Premiéra: 24. 7. 2014

(Tenhle text jsem napsala z Karlových Varů pro deník E15, pro který na MFF Karlovy Vary dělám každodenní zpravodajství. Psán je tedy narychlo a není moc vyargumentovaný. Doufám, že se ke Krobotovu filmu budu moct vrátit podrobněji a zodpovědněji.)