Parádně pokecal

 Natočit celovečerní absolventský film na FAMU a dostat ho hned k divákům – to je husarský kousek, který se v domácích podmínkách povede jen zřídkakdy. O to, aby k něčemu takového docházelo častěji, se nyní stará Česká televize. Ta coby koproducent za poslední dva roky podpořila hned pět absolventských projektů pražských „famáků“: po Všivácích Romana Kašparovského nyní přichází do kin komedie Parádně pokecal.

Šestadvacetiletý student režie Tomáš Pavlíček a jeho kolega z katedry produkce – Tomáš Michálek – představili svůj film i na Letní filmové škole, která až do neděle přitahuje milovníky dobrých filmů do Uherského Hradiště. Slavnostní premiéru si však komedie Parádně pokecal odbyla už na začátku července na MFF Karlovy Vary. Prestižní festival si ji vybral do soutěžní sekce Fórum nezávislých.

Napsání diplomové práce Pavlíčka s Michálkem teprve čeká, své profesionální „státnice“ před publikem si však už odbyli. Ve svém celovečerním debutu potvrzuje Tomáš Pavlíček neobvyklou pozici začátečníka, který místo na experiment či komerční exhibici sází na žánr komedie. To platilo už v autorových školních filmech, které do svého programu zařadily některé domácí i zahraniční festivaly. Pavlíčkův Obyčejný jízdní řád se stal součástí povídkového snímku Praho, má lásko, který měl v kinech premiéru v roce 2010. A za svůj bakalářský snímek Nejrychlejší Matěj na světě (2011) získal tento tvůce Novoměstský hrnec smíchu za nejlepší studentskou komedii.

Pavlíček je typem autora, který si sám píše scénáře. Ve svých předchozích projektem většinou sám ztvárňoval i hlavní hrdiny – vnitřně nejisté mladé muže, kteří si teprve hledají své místo ve světě. Podobný je i protagonista Parádně pokecal - pětadvacetiletý Štěpán Procházka, který se po několika marných pokusech vystudovat nějakou vysokou školu uchytí jako telefonní operátor v call-centru. Jeho život však zůstává pořád jaksi zablokovaný: hrdina přijde o svou lásku, práci i psa – a zbude mu jen telefonní číslo na dívku se sympatickým hlasem Marii. Ta si sice s neznámým mladíkem povídat nechce, touha po „parádním pokecání“ však hlavního hrdinu vede celým příběhem.

Parádní pokec je jen začátek 

Touha „pokecat si“ provází Štěpána celým příběhem. Posluchače Pavlíčkův hrdina nenajde ve svých vrstevnících, ale v poněkud záhadném panu Karlovi (Václav Vydra), muži středních let, který představuje protagonistovo svébytné zrcadlo. Štěpán by totiž mohl za pár let dopadnout stejně jako smutný starosta ve vesničce nazvané Dolík, který si už šestnáct let nedovede popovídat s vlastní odcizenou manželkou. Aby se vymanil z bludného kruhu, nepotřebuje hrdina filmu ani tak dobrého posluchače či zapáleného spoludiskutéra, ale vlastní proměnu. Upřímný popis vlastního, neuspokojivého a nanicovatého životního příběhu totiž představuje jen první rok na cestě k sebe-vědomé, dospělé zodpovědnosti.

V rámci formátu generačního příběhu se Štěpán samozřejmě během vyprávění někam posune. Sympatičtější než věčný outsider, k jehož chcípáckému statusu přispěl jeho nevýrazný představitel (začínající Vít Rohr), je ovšem samotný režisér. Tomáš Pavlíček je jako filmař téměř opakem svého hrdiny: nevyhraněný, tápající a možná prostě líný Štěpán se ocitl v příběhu plném vypravěčské energie. Pavlíček si dává práci se zpřeházenou chronologií svého hravého vyprávění, které pod navenek ležérním a mimoděčně působícím povrchem skrývá komplikovanou hru. 

Za živě působícími obrazy kameramana Ladislava Moulise (který film natáčel na 16mm materiál) se zmnožování a variování motivů koncentruje kolem tématu mezilidské komunikace. Přestože se Pavlíčkovi nakonec nepovede udržet všechny linie pohromadě a některé motivy poztrácí, zaujme celek vnitřní soustředěností. Parádně pokecal tak nepřipomíná takové těkavě rozvolněné debuty, jakými byli v poslední době Všiváci či Hany Michala Samira. Pavlíčkův film se zabývá stereotypy v chování svých vrstevníků, ale udržuje si nad nimi formální nadhled. Nepodléhá fascinaci žádným životním stylem a s nezvyklou samozřejmostí kombinuje začínající herce s rutinérem Václavem Vydrou, jehož dramatickou přesvědčivost znovuobjevuje.

Pavlíček se nepokouší o uzavřenou generační či uměleckou výpověď. S divákem komunikuje přesvědčivě, i kdy se místy – jak po formální, tak po scenáristické stránce – příliš „vykecává“. To ovšem není vlastnost, které by se nadějný filmař ve svých dalších dílech nemohl zbavit.

Parádně pokecal
ČR 2014, 75 minut
Scénář a režie: Tomáš Pavlíček

Kamera: Ladislav Moulis

Hudba: Šimon Holý
Hrají: Vít Rohr (Štěpán), Eliška Křenková (Lucie), Václav Vydra (Karel), Jana Krausová (Marie), Jakub X. Baro (Ready), Tereza Konrádová (Romana), Vladimír Polívka (Ondřej), Jiří Šimek (Pepé), Tereza Nádvorníková (Pája), Aneta Krejčíková (Patricie)
Premiéra: 31. 7. 2014

(Tenhle text jsem napsala do Hospodářských novin. Za možnost uveřejnit ho i zde redakci děkuji.)