Decibely lásky

Pseudoromantický příběh s písněmi Michala Davida přichází do kin coby nekomplikovaná zábava pro všechny generace, Přímočarý kalkul producentů však naráží na limity debutujícího autora – Miloslava Halíka. Ten se ujal scénáře i režie a podílel se i na produkci dramaticky nepovedeného snímku. Nulový filmařský kredit jednašedesátiletého Halíka - klavíristy, příležitostného hudebního skladatele, textaře a herce - samozřejmě neovlivní apetýt Davidových fanoušků. Ty od návštěvy kina patrně neodradí ani fakt, že titulní píseň ve filmu vůbec nezazní. Do kina má publikum přitáhnout i jásavý marketing směřovaný k víkendovému „svátku zamilovaných“, božský Karel Gott hrající sám sebe, „Janžurka“ či zpívající fotbalista Pavel Horváth. Zjevná je i podobnost Decibelů lásky s předchozími diváckými hity vyšperkovanými písněmi Michala Davida – Discopříběhem (1987) a jeho pokračováním z roku 1991. Ty ovšem kdysi režijně ošetřil řemeslně zdatný Jaroslav Soukup.

Srovnání s Discopříběhy tvůrci odmítají, ale lze se mu jen stěží vyhnout: kromě hudební složky filmy spojuje prostředí města Plzně, přítomnost Rudolfa Hrušínského nejml. zpívajícího Davidovým hlasem i základní půdorys příběhu. Film působí jako rozpracování původní story do nostalgizující podívané, která má oslovit jak Davidovy posluchače z 80. a 90. let, tak jejich děti a rodiče. 

Portfolio hrdinů je tak stejné jako v populistických komediích Marie Poledňákové a Jiřího Vejdělka opěvujících generační smíření. Pod křídly lásky a brutálně zprůměrovaného hudebního vkusu autor odpouští i morálně provinilým postavám – podnikateli Koukalovi, který de facto vlastní a mocensky ovládá celé město, a jeho slizkému synovi. Ten se ze žárlivosti pokouší zdiskreditovat hlavní hrdinku – tanečnici a modelku Betku v podání herecky, tanečně i pěvecky sympatické Alžběty Bartošové. Naznačuje se dokonce, že Koukal kdysi zničil život hlavnímu hrdinovi, prostému zaměstnanci městských technických služeb Kristiánu Hovorkovi (herecky invalidní Hrušínský nejml.). Podobně jako řada jiných motivů zaniklých ve vyprávění, i tento působí jako pozůstatek nějaké předchozí, radikálně jiné verze scénáře. Místy dokonce vzniká dojem, že se díváme na pokračování nějakého filmu, na který jsme předloni odmítli jít do kina. 

Generační smír jde v Decibelech lásky ruku v ruce se smírem hudebním („všichni posloucháme Michala Davida) – i sociálním. Nejde ani tak o nostalgii jako o uměle generovaný pocit bezčasí, jenž jde – stejně jako za „davidovské“ normalizace - ruku v ruce s cynickou tvůrčí bohorovností. Decibely jsou filmem pro voliče Miloše Zemana a ukazují, že se dá všechno zvládnout, když si doma v kuchyni zapálíte cigáro a dáte si s manželkou litr dva vínka a kosteleckou uzeninu (vývoj filmu produkčně podpořil Agrofert).     

Zápletka je velmi spletitá. Kristián si šmahem řeší vztah se svým otcem (duchaprázdně bodrý Rudolf Hrušínský ml.), s bývalou přítelkyní-lékařkou (bezradná Lucie Vondráčková) i s dcerou z rozvedeného manželství (herecky i pěvecky zdatná Marika Šoposká). Z řadového popeláře se hrdina vyšvihne na šéfovské místo a nachází novou lásku - elegantní prokuristku Danku (modelkoidní Petra Svoboda). Dění (spíše než souvislý děj) představuje i Dančina bratra Dana (zkušený Filip Cíl). Ten - přestože se momentálně věnuje společensky prospěšné popelářské branži -, je všestranně talentovaným umělcem,takže udělá i konkurz na jednu z hlavních rolí v (Davidově) muzikálu Tři mušketýři. Sám Michal David pak přijíždí do Plzně, kde koncertuje před sálem nabitým mladými, nadšenými fanoušky. Aby toho nebylo málo, má Betka tetu (nešťastně působící Iva Janžurová přetřená křiklavou rtěnkou), která se sbližuje s Kristiánovým otcem. A zapěje si posléze se svou dávnou láskou – dojemně skutečným Karlem Gottem – píseň obsahující i sentenci „teprve k stáru máš o světě páru“. 

Tak barvitý a rozvrkočený děj by nespojil nikdo, natož debutující režisér. Nepomohla ani zbytečně nádherná kamera Vladimíra Smutného a střihačské nůžky renomovaného Jiřího Brožka. Decibely lásky působí jako chaotická změť obrazů vytvořená šimpanzem, který ukradl televizní ovladač. Žádná píseň nezazní celá, dialogy jsou nechtěně legrační, motivy se ztrácejí a postavy občas nejsou tam, kde by měly podle dramatické logiky být. 

Film Miloslava Halíka provokuje spíš ostrovtipné než pochvalné recenze. Kritizovat ho je ovšem stejně snadné jako střílet na chromou kachnu. Posměšky kritikům nejspíš zamrznou na rtech, pokud se z tohoto až varovně špatného filmu stane divácký hit.

Decibely lásky
ČR 2016, 91 minut
Scénář a režie: Miloslav Halík
Kamera: Vladimír Smutný

Hudba: Michal David
hrají: Rudolf Hrušínský nejml. (Kristián), Alžbeta Bartošová (Betka), Filip Cíl (Dan), Iva Janžurová (tetička), Rudolf Hrušínský ml. (Láďa)), Petra Svoboda (Danka), Aneta Vrzalová (Aneta), Pavel Horváth (Ota), Marika Šoposká (Jitka), Roman Vojtek, Lucie Vondráčková.

Premiéra: 11. 2. 2016.