(TENHLE TEXT JSEM PSALA PRO REVUE) Sezóna domácích výročních ocenění vrcholí: byly uděleny Trilobity a známe nominace na České lvy a Ceny české filmové kritiky.14. ledna své audiovizuální ceny Trilobit udělil Filmový a televizní svaz – FITES. O dva týdny později, 28. ledna, vejdou slavnostně ve známost Ceny české filmové kritiky. Týden poté – 4. března – kvalitativní bilanci loňského filmového roku uzavře Česká filmová a televizní akademie – ČFTA, jež rozdá nejznámější a nejprestižnější domácích ocenění – České lvy.
FITES uděluje své ceny prostřednictvím sedmičlenné poroty složené z tvůrců i kritiků, pokrývá teoreticky celou oblast audiovize a pracuje s tematicky rozvolněnými kategoriemi (které mu umožnily ocenit třeba i televizní reportáž Účastníci zájezdu). Trilobit nemá takovou popularitu jako časově následující oborové ceny, funguje však každoročně jako předskokan dvojích, výrazně víc medializovaných ocenění – „lvích“ cen filmových profesionálů, tedy tvůrců, a cen udílených „netvůrci“ – filmovými publicisty.
Ať budou výsledky jakékoli, podle udělených Trilobů a obou „nominačních seznamů“ je patrné, že rok 2016 byl z řady důvodu obtížně popsatelný. Oba tyto seznamy si dovolím srovnávat – a to navzdory skutečnosti, že akademici nominují v patnácti kategoriích pět titulů a kritici v devíti kategoriích jen tři. Navíc se udíleči Lvů víceméně drží opulentního vzoru Americké akademie, kdežto „kritické“ kategorie prošly během sedmi let svého trvání radikálním zeštíhlením.
Rok 2016 působí na první pohled výjimečně: na jedné straně v loňské produkci téměř chybějí umělecky sebejisté tituly významných českých tvůrců, na druhé kina zaznamenala rekordní návštěvnost, a to s významným podílem českých filmů (Anděl Páně 2, Lída Baarová, Bezva ženská na krku, Teorie tygra).
Poprvé v sedmileté historii „konkurence“ mezi Českým lvem a kritickými cenami vnímáme v nominacích značný rozdíl preferencí: nominacím na Českého lva dominují filmy Masaryk (14 nominací), Anthropoid (12 nominací) a Učitelka (9 nominací), zatímco v nominacích na Ceny české filmové kritiky se prosadily snímky Já, Olga Hepnarová a Rodinný film (oba po šesti nominacích). Příběh české vražedkyně, který jako svůj debut natočila dvojice Petr Kazda a Tomáš Weinreb, má osm „lvích“ nominací a stejně jako komorní drama Olma Omerzua se uchází i o Českého lva za nejlepší film.
Mezi třemi tituly, které kritici nominovali na nejlepší film roku, je ovšem i animovaný snímek Lichožrouti. Ten už získal Berounského medvídka, což je cena Dětské poroty udělovaná v rámci Trilobita. Od kritiků může rodinné dobrodružství Galiny Miklínové dostat ještě cenu za nejlepší audiovizuální počin, od akademiků však jen Českého lva za nejlepší scénografický počin.
Důvodem, proč kritici na rozdíl od akademiků vůbec nezohlednili historická dramata Masaryk a Anthropoid, je odlišný statut obou organizací. Anthropoid britského režiséra Seana Ellise, který už získal „lví“ nestatutární Cenu filmových fanoušků, kritici nepovažují za českou produkci, takže o něm vůbec nehlasovali, stejně jako o Masarykovi, který podle jejich statutu neměl v roce 2016 premiéru „v komerčních kinech“. ČFTA o Masarykovi hlasuje, protože jí stačí, aby byl film uveden „v České republice (i) v jednom komerčním kině po dobu sedmi po sobě jdoucích dní“. Právě s tím kalkuloval producent Rudolf Biermann, který sice premiéru Masaryka nasměroval na 9. března, ale v prosinci film celý týden promítal v pražském kině Lucerna. Tato limitovaná premiéra byla uspořádána právě s ohledem na status Českých lvů – a alespoň podle nominací je zjevné, že Biermannovi jeho kalkul vyšel.
O filmech Masaryk a Anthropoid ze stejných důvodů jako kritici nehlasovala ani porota Trilobita. Zohlednila – a dokonce ocenila – však celovečerní dokument ruského režiséra Vitalije Manského V paprscích slunce, na jehož produkci se podíleli i čeští producenti Vít Klusák a Filip Remunda. Český podíl však působí natolik menšinově, že ho vážně nebrala ani ČFTA (natož kritici).
Pokud jde o odlišnosti, panují rozdílné názory už na to, kolik a jakých filmů se loni dočkalo relevantního uvedení do kin. Sto dvanáct hlasujících akademiků (z celkového počtu 277 členů ČFTA) vybíralo podle svého statusu z celkem 71 celovečerních titulů, z nichž bylo 42 hraných, 29 dokumentárních a jeden animovaný film. Kritici měli, zřejmě z podstaty své profese, o hlasování výrazně větší zájem než tvůrci: hlasovalo jich v druhém kole všech 49 a vybírali v souladu se svými pravidly z 57 filmů (39 hraných a 18 dokumentárních titulů). Rozdíl v počtech je nejzřetelnější u dokumentů: akademici zahrnuli do hlasování i tituly, které neměly zřetelnou distribuční kinopremiéru (např. filmy Jiří a Otto Bubeníček, O čo ide Idě, The Way of Mettalist nebo Zlatý muž z Ria). V jejich hlasování ovšem – poněkud sporně – figurovalo třeba i nově sestavené pásmo starších animovaných filmů Pojar dětem.
Ceny odrážejí změny i nejasnosti
FITES uděluje své ceny prostřednictvím sedmičlenné poroty složené z tvůrců i kritiků, pokrývá teoreticky celou oblast audiovize a pracuje s tematicky rozvolněnými kategoriemi (které mu umožnily ocenit třeba i televizní reportáž Účastníci zájezdu). Trilobit nemá takovou popularitu jako časově následující oborové ceny, funguje však každoročně jako předskokan dvojích, výrazně víc medializovaných ocenění – „lvích“ cen filmových profesionálů, tedy tvůrců, a cen udílených „netvůrci“ – filmovými publicisty.
Ať budou výsledky jakékoli, podle udělených Trilobů a obou „nominačních seznamů“ je patrné, že rok 2016 byl z řady důvodu obtížně popsatelný. Oba tyto seznamy si dovolím srovnávat – a to navzdory skutečnosti, že akademici nominují v patnácti kategoriích pět titulů a kritici v devíti kategoriích jen tři. Navíc se udíleči Lvů víceméně drží opulentního vzoru Americké akademie, kdežto „kritické“ kategorie prošly během sedmi let svého trvání radikálním zeštíhlením.
Rok 2016 působí na první pohled výjimečně: na jedné straně v loňské produkci téměř chybějí umělecky sebejisté tituly významných českých tvůrců, na druhé kina zaznamenala rekordní návštěvnost, a to s významným podílem českých filmů (Anděl Páně 2, Lída Baarová, Bezva ženská na krku, Teorie tygra).
Poprvé v sedmileté historii „konkurence“ mezi Českým lvem a kritickými cenami vnímáme v nominacích značný rozdíl preferencí: nominacím na Českého lva dominují filmy Masaryk (14 nominací), Anthropoid (12 nominací) a Učitelka (9 nominací), zatímco v nominacích na Ceny české filmové kritiky se prosadily snímky Já, Olga Hepnarová a Rodinný film (oba po šesti nominacích). Příběh české vražedkyně, který jako svůj debut natočila dvojice Petr Kazda a Tomáš Weinreb, má osm „lvích“ nominací a stejně jako komorní drama Olma Omerzua se uchází i o Českého lva za nejlepší film.
Mezi třemi tituly, které kritici nominovali na nejlepší film roku, je ovšem i animovaný snímek Lichožrouti. Ten už získal Berounského medvídka, což je cena Dětské poroty udělovaná v rámci Trilobita. Od kritiků může rodinné dobrodružství Galiny Miklínové dostat ještě cenu za nejlepší audiovizuální počin, od akademiků však jen Českého lva za nejlepší scénografický počin.
Důvodem, proč kritici na rozdíl od akademiků vůbec nezohlednili historická dramata Masaryk a Anthropoid, je odlišný statut obou organizací. Anthropoid britského režiséra Seana Ellise, který už získal „lví“ nestatutární Cenu filmových fanoušků, kritici nepovažují za českou produkci, takže o něm vůbec nehlasovali, stejně jako o Masarykovi, který podle jejich statutu neměl v roce 2016 premiéru „v komerčních kinech“. ČFTA o Masarykovi hlasuje, protože jí stačí, aby byl film uveden „v České republice (i) v jednom komerčním kině po dobu sedmi po sobě jdoucích dní“. Právě s tím kalkuloval producent Rudolf Biermann, který sice premiéru Masaryka nasměroval na 9. března, ale v prosinci film celý týden promítal v pražském kině Lucerna. Tato limitovaná premiéra byla uspořádána právě s ohledem na status Českých lvů – a alespoň podle nominací je zjevné, že Biermannovi jeho kalkul vyšel.
O filmech Masaryk a Anthropoid ze stejných důvodů jako kritici nehlasovala ani porota Trilobita. Zohlednila – a dokonce ocenila – však celovečerní dokument ruského režiséra Vitalije Manského V paprscích slunce, na jehož produkci se podíleli i čeští producenti Vít Klusák a Filip Remunda. Český podíl však působí natolik menšinově, že ho vážně nebrala ani ČFTA (natož kritici).
Pokud jde o odlišnosti, panují rozdílné názory už na to, kolik a jakých filmů se loni dočkalo relevantního uvedení do kin. Sto dvanáct hlasujících akademiků (z celkového počtu 277 členů ČFTA) vybíralo podle svého statusu z celkem 71 celovečerních titulů, z nichž bylo 42 hraných, 29 dokumentárních a jeden animovaný film. Kritici měli, zřejmě z podstaty své profese, o hlasování výrazně větší zájem než tvůrci: hlasovalo jich v druhém kole všech 49 a vybírali v souladu se svými pravidly z 57 filmů (39 hraných a 18 dokumentárních titulů). Rozdíl v počtech je nejzřetelnější u dokumentů: akademici zahrnuli do hlasování i tituly, které neměly zřetelnou distribuční kinopremiéru (např. filmy Jiří a Otto Bubeníček, O čo ide Idě, The Way of Mettalist nebo Zlatý muž z Ria). V jejich hlasování ovšem – poněkud sporně – figurovalo třeba i nově sestavené pásmo starších animovaných filmů Pojar dětem.
Ceny odrážejí změny i nejasnosti
Čeští filmoví kritici se nezřekli jen Anthropoidu, natočeného v angličtině a s převážně zahraničními herci a členy štábu, ale i dokumentu Bratříček Karel. Snímek polské režisérky Krystyny Krauzeové akademici naopak zařadili mezi pět titulů nominovaných na nejlepší dokument roku. Mezi nominovanými v této kategorii u akademiků i kritiků je ovšem shodně dokument Rozálie Kohoutové a Tomáše Bojara FC Roma, který získal v rámci trilobitích cen FITESu Zvláštní cenu poroty.
Kritikům se – alespoň podle počtu nominací soudě – líbil i Normální autistický film režiséra Miroslava Janka a střihová Zkáza krásou režisérů Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny. Televizní dokument Odvaha režiséra Pavla Štingla, který získal Trilobita, v nominacích kritiků a akademiků nefiguruje vůbec, přestože akademici ještě loni hlasovali v kategorii nejlepší dokumentární televizní film nebo seriál, jež byla letos sloučena s kategorií nejlepší dokumentární film (a tím prakticky zlikvidována). Akademici, kteří z dokumentů nominovali ještě Normální autistický film a Zákon Helena (režie Petra Nesvačilová), ovšem už druhým rokem udílejí ceny za televizní tvorbu, letos dokonce ve dvou kategoriích.
V posuzování kvalit televizní tvorby se nejdál dostal FITES, jehož porota „hlavního“ Trilobita udělila seriálu Pustina. Ten může zabodovat i u kritiků, a to v kategorii Mimo kino (kde bude ovšem soupeřit s animovaným filmem Jana Sasky Happy End a internetovým hitem Semestr).
Pokud jde o tematicky shodné kategorie, vedle nejlepšího hraného a dokumentárního filmu sdílejí akademici a kritici i kategorie režie a scénář. V těch se víceméně opakují tituly spojované s nominacemi na nejlepší film. Výjimku tvoří v očích kritiků drama Nikdy nejsme sami (Petr Václav – nominace za režii) a minimalistický Prach (Vít Zapletal a Václav Hrzina – nominace za scénář).
V oblasti ženských hereckých výkonů vedle zmíněných „trvalek“ u akademiků nominačně rezonují i komerčně úspěšné tituly: Teorie tygra (nominace za hlavní roli – Eliška Balzerová), Lída Baarová (nominace za vedlejší roli – Simona Stašová) či nedoceněný horor Polednice (nominace za vedlejší roli – Daniela Kolářová). Za zmínku možná stojí, že FITES sice udělil jen jednu cenu hranému filmu (šlo o hodinový studentský snímek Terezy Kovářové ZOO), zato však kurtoazně ocenil Emílii Vášáryovou za herecký výkon v alkoholickém dramatu Eva Nová. To se ovšem coby „slovensky působící“ projekt vůbec nedostalo do seznamu českých distribučních premiér, a to jak ze strany ČFTA, tak ze strany Cen kritiky.
Kategorii vedlejších rolí kritici zrušili. V rámci mužských hereckých výkonů nicméně i u nich – stejně jako u akademiků – boduje Jiří Bartoška v Teorii tygra. Nejčastěji nominovaným hercem roku je pak Karel Roden: akademici ho nominovali za Masaryka a Nikdy nejsme sami, kritici za Rodinný film. Největší domácí divácký hit Anděl Páně 2 má šanci bodovat především ve vedlejších, technických kategoriích, vynesl však nominaci na mužské herecké výkony Ivanu Trojanovi (hlavní role) a Boleslavu Polívkovi (vedlejší role).
Zatímco akademici světí klasické kategorie pro hlavní členy štábu (kamera, střih, hudba, scénografie, zvuk, kostýmy, masky), kritici původní systém zjednodušili na pouhou jednu kategorii – Audiovizuální počin. V ní jsou nominováni dva kameramani (Adam Sikora – Já, Olga Hepnarová, Lukáš Milota – Rodinný film) a Galina Miklínová za animaci Lichožroutů. Kritická Cena innogy pro objev roku pak působí zbytečně, neboť v rámci nominací nic neobjevuje, ale jen opakuje (Jan Saska – Happy End, Adam Sedlák, Ondřej Kopřiva, Jakub Jíra – Semestr, Tomáš Weinreb, Petr Kazda – Já, Olga Hepnarová).
Letošní sezóna cen může být výjimečná i v tom, že kvůli přijetí filmů Anthropoid a Masaryk do hlasování mohou Čeští lvi masově poputovat z Česka – ať už se prosadí zahraniční herci (Arly Joverová, Hans Zischler – Masaryk, Cillian Murphy, Jamie Dornan – Anthropoid) či některý z řady zahraničních členů štábu (včetně třeba Seana Ellise, který má velkou šanci, ať už coby producent, režisér, scenárista nebo kameraman). Bude nepochybně zajímavé sledovat, zda v druhém kole zafungoval v hlasujících členech Akademie nějaký vlastenecký pud.
Některé prestižní herecké ceny mohou ovšem letos – a to jak z rozhodnutí akademiků, tak z rozhodnutí kritiků – skončit v Polsku (Michalina Olszanská – Já, Olga Hepnarová) nebo na Slovensku (Zuzana Mauréryová – Učitelka).
Podoba nominací je každopádně zrcadlem řady nových skutečností, které začínají měnit tvářnost českého filmu, ať už jde o narůstající počet „nečesky“ působících koprodukcí či o množství titulů opírajících se o jinou než klasickou distribuci a volících nové distribuční strategie.
Kritikům se – alespoň podle počtu nominací soudě – líbil i Normální autistický film režiséra Miroslava Janka a střihová Zkáza krásou režisérů Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny. Televizní dokument Odvaha režiséra Pavla Štingla, který získal Trilobita, v nominacích kritiků a akademiků nefiguruje vůbec, přestože akademici ještě loni hlasovali v kategorii nejlepší dokumentární televizní film nebo seriál, jež byla letos sloučena s kategorií nejlepší dokumentární film (a tím prakticky zlikvidována). Akademici, kteří z dokumentů nominovali ještě Normální autistický film a Zákon Helena (režie Petra Nesvačilová), ovšem už druhým rokem udílejí ceny za televizní tvorbu, letos dokonce ve dvou kategoriích.
V posuzování kvalit televizní tvorby se nejdál dostal FITES, jehož porota „hlavního“ Trilobita udělila seriálu Pustina. Ten může zabodovat i u kritiků, a to v kategorii Mimo kino (kde bude ovšem soupeřit s animovaným filmem Jana Sasky Happy End a internetovým hitem Semestr).
Pokud jde o tematicky shodné kategorie, vedle nejlepšího hraného a dokumentárního filmu sdílejí akademici a kritici i kategorie režie a scénář. V těch se víceméně opakují tituly spojované s nominacemi na nejlepší film. Výjimku tvoří v očích kritiků drama Nikdy nejsme sami (Petr Václav – nominace za režii) a minimalistický Prach (Vít Zapletal a Václav Hrzina – nominace za scénář).
V oblasti ženských hereckých výkonů vedle zmíněných „trvalek“ u akademiků nominačně rezonují i komerčně úspěšné tituly: Teorie tygra (nominace za hlavní roli – Eliška Balzerová), Lída Baarová (nominace za vedlejší roli – Simona Stašová) či nedoceněný horor Polednice (nominace za vedlejší roli – Daniela Kolářová). Za zmínku možná stojí, že FITES sice udělil jen jednu cenu hranému filmu (šlo o hodinový studentský snímek Terezy Kovářové ZOO), zato však kurtoazně ocenil Emílii Vášáryovou za herecký výkon v alkoholickém dramatu Eva Nová. To se ovšem coby „slovensky působící“ projekt vůbec nedostalo do seznamu českých distribučních premiér, a to jak ze strany ČFTA, tak ze strany Cen kritiky.
Kategorii vedlejších rolí kritici zrušili. V rámci mužských hereckých výkonů nicméně i u nich – stejně jako u akademiků – boduje Jiří Bartoška v Teorii tygra. Nejčastěji nominovaným hercem roku je pak Karel Roden: akademici ho nominovali za Masaryka a Nikdy nejsme sami, kritici za Rodinný film. Největší domácí divácký hit Anděl Páně 2 má šanci bodovat především ve vedlejších, technických kategoriích, vynesl však nominaci na mužské herecké výkony Ivanu Trojanovi (hlavní role) a Boleslavu Polívkovi (vedlejší role).
Zatímco akademici světí klasické kategorie pro hlavní členy štábu (kamera, střih, hudba, scénografie, zvuk, kostýmy, masky), kritici původní systém zjednodušili na pouhou jednu kategorii – Audiovizuální počin. V ní jsou nominováni dva kameramani (Adam Sikora – Já, Olga Hepnarová, Lukáš Milota – Rodinný film) a Galina Miklínová za animaci Lichožroutů. Kritická Cena innogy pro objev roku pak působí zbytečně, neboť v rámci nominací nic neobjevuje, ale jen opakuje (Jan Saska – Happy End, Adam Sedlák, Ondřej Kopřiva, Jakub Jíra – Semestr, Tomáš Weinreb, Petr Kazda – Já, Olga Hepnarová).
Letošní sezóna cen může být výjimečná i v tom, že kvůli přijetí filmů Anthropoid a Masaryk do hlasování mohou Čeští lvi masově poputovat z Česka – ať už se prosadí zahraniční herci (Arly Joverová, Hans Zischler – Masaryk, Cillian Murphy, Jamie Dornan – Anthropoid) či některý z řady zahraničních členů štábu (včetně třeba Seana Ellise, který má velkou šanci, ať už coby producent, režisér, scenárista nebo kameraman). Bude nepochybně zajímavé sledovat, zda v druhém kole zafungoval v hlasujících členech Akademie nějaký vlastenecký pud.
Některé prestižní herecké ceny mohou ovšem letos – a to jak z rozhodnutí akademiků, tak z rozhodnutí kritiků – skončit v Polsku (Michalina Olszanská – Já, Olga Hepnarová) nebo na Slovensku (Zuzana Mauréryová – Učitelka).
Podoba nominací je každopádně zrcadlem řady nových skutečností, které začínají měnit tvářnost českého filmu, ať už jde o narůstající počet „nečesky“ působících koprodukcí či o množství titulů opírajících se o jinou než klasickou distribuci a volících nové distribuční strategie.
Žádné komentáře:
Okomentovat