Zdravím znovu z maďarských lázních Harkány, kde se pokouším vylepšit si kondici chronicky pochroumaného hřbetu (docela se to daří). Předpoklady, že kraj s napůl středomořským klimatem, nacházející se prý v zeměpisné šířce francouzského Bordeaux, nám nabídne před Vánoci vlídnější tvář než mrazivé Čechy, byly ale jen výplodem chronicky idealistické mysli. Je tady teď chladněji než doma a leží tu sníh (vzhledem ke vztahu místních silničářů ke kalamitám i na vozovce). 
Jak ovšem vidno z úvodního obrázku, pro návštěvníka lázní to znamená mít velký venkovní bazén s léčivou vodou prakticky pro sebe (v létě tady asi zdravíchtiví návštěvníci musejí stát s lokty těsně u těla, aby si nepřekáželi). Což je naprosté blaho. Dá se tu směle a bujně plavat, jen musíte mít v té zimě na hlavě čepici (jeden pravidelný návštěvník volí kulicha, ale dva místní starší gentlemani, kteří chodívají hrát šachy pod sochu fauna laškujícího s nymfou, zůstávají vynořeni i v mrazu do půli těla a jako pokrývky hlavy nosí letní čapky). Léčivá voda je jen trochu hustá a hloubka metr a půl poněkud omezující (regulérní bazén pro plavce naneštěstí fungoval jen do minulého pátku). Taky musíte dávat pozor, abyste v hutné páře, která se drží při hladině, nepřehlédli nějakého odvážlivce, který se na volnou vodu odvážil z vyhřátých prostor kryt
ého venkovního bazénku.Co se týče požitků, uplavané kilometry, hodiny proležené v teplé smradlavé vodě a prozurčené ve vířivkách nastavují futrování místními nezdravě sytými jídly (v obrovských porcích) a prolévání místními víny. Vedle Tokaje prý vinařská oblast kolem městeček Siklós (slušná bílá vína, hlavně Olašský ryzlink) a Villány (skvělá červená vína s budoucností) představuje místo, na které mohou být Maďaři hrdí i ve srovnání s Evropou. Místní téměř středomořské klima (až na ten mráz a sníh v tomto týdnu) umožňuje villánským vínům nasbírat spoustu slunce, takže především Frankovka a oba Cabernety (Sauvignon i Franc) tady mají "macho" strukturu - jsou silná, respektive tělnatá (ale to já taky). Villány (kde vzhledem k historickým přesunům po svržení turecké nadvlády přišla a dodnes působí silná švábská menšina, jež tady zkultivovala vinohradnickou kulturu) je městečkem plným vinných sklepů, v létě to musí přitahovat turisty jak komáry, ale v zimě si nepřítel davů jako já skutečně užije božského
klidu. Tomu, abyste všechno poctivě přechutnali, byste museli věnovat celé týdny a nejmíň troje játra, nás při naší velice zběžném dvoutýdenním pobytu zaujali moderní vinař Wunderlich a tradičnější Gábor Kiss. Ale pokud 
budete touhle oblastí bloudit, najdete si utčitě svoje opěrné body sami. Návštěva místního malého vinařského muzea (které je v podstatě reklamní akcí staroby
lého vinařství Teleki) je jen žertovným dovětkem k tomu, co musíte zažít na vlastní kůži (nebo spíš jazyk a čich). Vidět láhev vína z roku 1895, to není žádný adrenalin, jenom rarita, kterou bych ani ochutnávat nechtěla. Vlastně mi tady chutnají spíš mladší vína, 2007, 2008 - ta starší jsou někdy až moc trdaičně oxidovaná či módně přeležená v dubových sudech. Po všech tě
ch vínech a léčivých vodách se pak našinec cítí utahaný asi jako ta žlutá kočka na jednom nádherném židovském obrazu naivistického malíře Csontváryho... Dobrou noc.P.S. Anarchisté, nepřehlížejte důrazná doporučení: sklípek Bajor Pince vinaře Pétera Bajora pod schody k poutnímu kostelu v romanticky zapadlé vensničce Máriagyud opravdu stojí za návštěvu a jeho směs olašského a vlašského ryzlinku za ochutnání.
P.P.S. V pondělí už budu v Praze a nemohu se dočkat, až půjdu na Avatara. Samozřejmě pak podám zprávu, co si o něm myslím.
Žádné komentáře:
Okomentovat