Srdečné pozdravy z lázní

Zasílám srdečné pozdravy z lázní a vřelou vzpomínku na vás, milí čtenáři tohoto blogu. Od soboty se nacházím 750 kilometrů od matky Prahy, v maďarských lázních Harkány, kde se pokouším léčit svá záda, bolestně zmršená v letitých službách svatému poslání filmové kritičky.

Harkány (čte se to Harkáň) se nachází v Jižním Zadunají, což je lehce zapadlý kraj těsně u chorvatských hranic, jehož středobodem je Pécs neboli Pětikostelí. Z řady oblíbených maďarských lázní se Harkány (kromě své pekelné vzdálenosti od Čech, která nebrání tomu, aby se nestala každoročním terčem útoků hord českých turistů) vyděluje v rámci Evropy unikátní léčivou vodou, obsahující prý kromě jiného i plynnou síru v nevídané koncentraci. Vyléčí prý prakticky cokoli :-), ale hlavně lupénku, nemoci pohybového ústrojí a neplodnost (takže brzy ode mne očekávajete nebývalé množství blogových příspěvků - možná dojde i na dvojčata).

Pramen prý prýští ze země v teplotě 62°stupňů Celsia a - ochlazen zhruba na polovinu - sytí velké moderní lázně v městečku, které je teď v prosinci od pohledu téměř k nerozeznání od středočeských Peček (což není moc velká lichotka). V létě se do lázeňského objektu narve najednou 9 000 lidí, nicméně v zimě je tady ráj pro individualisty a samotáře. Po třech dnech známe většinu lidí bloumajících poloprázným lázeňským objektem a cáchajících se v poloprůhledné vodě vzhledu řídkého mléka a puchu pekelně sirného. Voda je to natolik silná, že se v ní nesmí pobývat déle než dvacet minut, nicméně podle vyprázdněných výrazů některých lázeňských hostů to vypadá, že jsou tady namočeni už celé věky. Ta voda se zažírá do těla a prosycuje všechny tkáně i tělní tekutiny - a není důvod představovat si, že se rychle neprožere i do mozku. Předpokládám, že do konce týdne budu působit taky jako spokojený zombie.

Neboť počasí je děsné (dnes nepřestalo pršet a v Čechách je to prý podobné), nezbývá než se ráno po snídani odvléct do lázeňského objektu a setrvat tam až do setmění ve vodních radovánkách. Naštěstí je tu i velký, venkovní, jen lehce prosířený plavecký bazén, ve kterém si za tohoto počasí můžete užít nevídaného luxusu, protože většinou patří jenom vám. A kdyby už to byla ukrutná nuda, ve druhém patře těsně pod střechou jsou "zážitkové koupele", kde si můžete užít dvě rozmařilé hodinky v rozličných vířivkách... Jednu chvíli nám tady společnost dělali jen dva švábi a zatoulaný letní brouk.

Spolu s příjemně naprostou nepřítomností českého elementu (po kterém zbyly z hektického léta jen česky psané stránky vložené do jídelního lístku v jedné z mála místních otevřených hospod) jde o pochmurné dobrodružství, který vřele doporučuji. Zatímco kroužíte teplou mléčnou vodou a z oblaků páry se občas nejasně vyrýsuje nějaká jiná ztracená bytost, pokoušíte se zapamatovat si další zapeklité maďarské slovíčko, které by vám mohlo otevřít srdce zamračených domorodců a přístup k utajovaným místním vinařským klenotům. Kupodivu si nepřipadáte jako na cestě k uzdravení čehokoli, ale jako duše na okamžik zbloudilá a pozastavená v čase během nevyhnutelné pouti do zásvětí... A protože ta zatracená bolavá záda připomínají, že někde v minulosti kdysi existovaly i jiné světy, myslíte také na různé "vodní" dekadentní filmy, odehrávající se po sezóně a líčící pocity cizinců v cizí zemi: na Smrt v Benátkách, Tarkovského Nostalgii, a třeba i ta neprávem pozapomenutá Křídla slávy, kde v podivném zásvětí přežívají celebrity jen do chvíle, kdy na ně lidé "tam venku" zapomenou...