Prohledat tento blog

úterý 8. prosince 2009

Srdečné pozdravy z lázní


Zasílám srdečné pozdravy z lázní a vřelou vzpomínku na vás, milí čtenáři tohoto blogu. Od soboty se nacházím 750 kilometrů od matky Prahy, v maďarských lázních Harkány, kde se pokouším léčit svá záda, bolestně zmršená v letitých službách svatému poslání filmové kritičky.

Harkány (čte se to Harkáň) se nachází v Jižním Zadunají, což je lehce zapadlý kraj těsně u chorvatských hranic, jehož středobodem je Pécs neboli Pětikostelí. Z řady oblíbených maďarských lázní se Harkány (kromě své pekelné vzdálenosti od Čech, která nebrání tomu, aby se nestala každoročním terčem útoků hord českých turistů) vyděluje v rámci Evropy unikátní léčivou vodou, obsahující prý kromě jiného i plynnou síru v nevídané koncentraci. Vyléčí prý prakticky cokoli :-), ale hlavně lupénku, nemoci pohybového ústrojí a neplodnost (takže brzy ode mne očekávajete nebývalé množství blogových příspěvků - možná dojde i na dvojčata).

Pramen prý prýští ze země v teplotě 62°stupňů Celsia a - ochlazen zhruba na polovinu - sytí velké moderní lázně v městečku, které je teď v prosinci od pohledu téměř k nerozeznání od středočeských Peček (což není moc velká lichotka). V létě se do lázeňského objektu narve najednou 9 000 lidí, nicméně v zimě je tady ráj pro individualisty a samotáře. Po třech dnech známe většinu lidí bloumajících poloprázným lázeňským objektem a cáchajících se v poloprůhledné vodě vzhledu řídkého mléka a puchu pekelně sirného. Voda je to natolik silná, že se v ní nesmí pobývat déle než dvacet minut, nicméně podle vyprázdněných výrazů některých lázeňských hostů to vypadá, že jsou tady namočeni už celé věky. Ta voda se zažírá do těla a prosycuje všechny tkáně i tělní tekutiny - a není důvod představovat si, že se rychle neprožere i do mozku. Předpokládám, že do konce týdne budu působit taky jako spokojený zombie.
Neboť počasí je děsné (dnes nepřestalo pršet a v Čechách je to prý podobné), nezbývá než se ráno po snídani odvléct do lázeňského objektu a setrvat tam až do setmění ve vodních radovánkách. Naštěstí je tu i velký, venkovní, jen lehce prosířený plavecký bazén, ve kterém si za tohoto počasí můžete užít nevídaného luxusu, protože většinou patří jenom vám. A kdyby už to byla ukrutná nuda, ve druhém patře těsně pod střechou jsou "zážitkové koupele", kde si můžete užít dvě rozmařilé hodinky v rozličných vířivkách... Jednu chvíli nám tady společnost dělali jen dva švábi a zatoulaný letní brouk.

Spolu s příjemně naprostou nepřítomností českého elementu (po kterém zbyly z hektického léta jen česky psané stránky vložené do jídelního lístku v jedné z mála místních otevřených hospod) jde o pochmurné dobrodružství, který vřele doporučuji. Zatímco kroužíte teplou mléčnou vodou a z oblaků páry se občas nejasně vyrýsuje nějaká jiná ztracená bytost, pokoušíte se zapamatovat si další zapeklité maďarské slovíčko, které by vám mohlo otevřít srdce zamračených domorodců a přístup k utajovaným místním vinařským klenotům. Kupodivu si nepřipadáte jako na cestě k uzdravení čehokoli, ale jako duše na okamžik zbloudilá a pozastavená v čase během nevyhnutelné pouti do zásvětí... A protože ta zatracená bolavá záda připomínají, že někde v minulosti kdysi existovaly i jiné světy, myslíte také na různé "vodní" dekadentní filmy, odehrávající se po sezóně a líčící pocity cizinců v cizí zemi: na Smrt v Benátkách, Tarkovského Nostalgii, a třeba i ta neprávem pozapomenutá Křídla slávy, kde v podivném zásvětí přežívají celebrity jen do chvíle, kdy na ně lidé "tam venku" zapomenou...

5 komentářů:

  1. Harkány se podobají Pečkám? Tak to je opravdu ošklivý městys ( taková ta větší vesnice, že). Sadská, která je nedaleko Peček je taky lázně a už vypadá podstaně líp.Ale sirné prameny tam nejsou. Jen Paroubkovo muzeum.
    Mějte se tam krásně.
    Eva Součková

    OdpovědětSmazat
  2. Děkuju moc, Evo Součková. V Sadské je fakt Paroubkovo muzeum - všimla jsem si jen, že je tam jeho ulice, a myslela jsem, že to je náhoda nebo vtip. Napište prosím víc, to mne zajímá!

    OdpovědětSmazat
  3. V Sadské je v městském muzeu "jen" tzv. Paroubkova pracovna. Ale na rozdíl od všem dobře (nechvalně) známé persony předsedy ČSSD se jedná o jiného Paroubka, nepochybně ctihodnějšího: sadský rodák prof. Otakar Jiří (Georgius) Paroubek, spisovatel, básník a kartograf (14.3.1856 - 4.4.1909), zakladatel městského muzea. Více zde http://polabskemuzeum.cz/ufiles1/Paroubkove%20a%20Sadska.pdf

    OdpovědětSmazat
  4. No vida, pan Gajdošík mne s upřesněním předběhl. Naťukla jsem tuto informaci schválně ( pravda jako bulvár), aby lidé čtoucí tento blog zbystřili a po vyhledání informací se přesvědčili, že žili i lepší nositelé tohoto jména.A obyvaleté tohoto malého městečka jsou rozumní lidé. Jinak děkuji pane Gajdošíku za přesný odkaz. Eva Součková

    OdpovědětSmazat