Bez sovětské pohádky Mrazík by české vánoční svátky nejspíš ani neměly smysl nebo přinejmenším švih. (Dnes v osm večer ji uvádí TV Nova, která se jí letos zmocnila při každoroční licitační schůzce dramaturgů českých televizí.) Uvědomila jsem si, že mi už celá desetiletí nejde do hlavy smysl té scény, ve které děd Mrazík dotírá v lese na mrznoucí a vyhladovělou Nastěnku ("Je ti teplo, děvče? Je ti teplo, krasavice?"), dokonce kolem ní zlovolně pobíhá, aby zimu ještě přitvrdil, ale umrzající dívka na samém pokraji sil důsledně zapírá ("Teplo, dědečku...") Protože stejně děd nakládá s natvrdlou, nafoukanou a nabalenou Marfuškou (která je na něj ale "drzá", protože mu řekne pravdu, totiž že jí je děsná zima), usoudila jsem, že jde svého druhu o test, jehož smysl Nastěnka na rozdíl od Marfušky pochopila - i když nechápu jak. Coby pravdomluvné děvče by přece neměla lhát! Podstatu testu zřejmě tvoří skutečnost, že Nastěnka nechce neznámého dědka, který se nečekaně objevil v lese, když skoro umírala, ZARMOUTIT (jinak si to nedovedu vysvětlit a jestli máte jiný nápad, tak se s ním pěkně prosím podělte).
Zdá se, že Nastěnčino jednání v částečně "umělé" pohádce, napsané zřejmě podle klasických vzorů, navazuje na tajemné činy lidovách pohádkových hrdinů, plné podobných sadomasochistických praktik demonstrujících jejich upřímnost a sebeobětování. Nikdy bych svému otci neřekla, že ho mám ráda jako sůl, kdybych tušila, že mohu odsoudit celé království ke slazení guláše. Nikdy bych nezabila svého věrného mluvícího koně, abych nakrmila cizí, hladová krkavčí mláďata. Nikdy bych nemyla nádobí v myším kožíšku a být muž, nepokládala v posteli meč mezi sebe a sličnou švagrovou. Taky bych nechala bratry svobodně lítat v povětří coby krkavce (zase ti krkavci...) a nemučila bych se letitým mlčením a pracným vyráběním košil z kopřiv kvůli jejich vysvobození. (V "umělých" pohádkách či adaptacích těch klasických, kterými se teď hemží televizní obrazovky, jsou tyhle iracionální a podivné, ale hluboce důležité zkoušky ušlechtilosti a sebeobětování pochopitelně důsledně eliminovány nebo alespoň potlačeny. V Pyšné princezně má tak Krasomilina zkouška, vedoucí ke skromnosti, podobu několika hodin zpěvu a nezávazné potulky letní krajinou spojené s drobnou pracovní terapií.)
Před Sivestrem oznamuji, že navzdory letité výchově klasickými pohádkami pro mne zářné nadosobní cíle - a pravděpodobně zůstanou i v novém roce - jen vzdáleným líbezným jasem na obzoru, ke kterému se patrně nebudu důsledně trmácet sněhem v olověných botách (to je myslím obzvlášť ohavný detail z Ledové královny). Člověk se totiž příliš nemění.
Vaše Marfuška
P.S. Mou identifikaci s pravdomluvnou, praktickou, tělesnou a racionalistickou, SKUTEČNOU hrdinkou Mrazíka stvrzuje i fakt, že jsem k Vánocům dostala patnáctikilového sumce. Toho by éterické Nastěnce nikdo nedal - a kdyby, bylo by s ním spojené nějaké temné pohádkové mučení.
Faktická: Mrazíka dodává zahraniční distributor a tak se o něj mezi televizemi nelicituje. Ostatně nelicituje se v posledních letech ani o žádnou českou pohádku, ve skutečnosti rozhoduje los.
OdpovědětVymazatPodle mě je Nastěnka pod tím stromem prostě skromná a jak píšeš, sebeobětavá. Což jsou jaksi samosebou kladné vlastnosti, stojící v tomto případě nad pravdomluvností, tudíž Nastěnka jako jejich příkladná nositelka se tak prostě MUSÍ zachovat, jinak by lhala sama sobě.
Předpokládám, že pro diváky s ruskou duší to je mnohem pochopitelnější - i když jsem nikdy nepochopil, co to ta ruská duše vlastně je a proč jí říkají široká(?). Ale vím, že jako dítěti mi na té scéně nic nevadilo.
Nicméně uplatnit na pohádku reálná psychologická měřítka moc nejde, to se brzy od sarkastických interpretací dostaneš někam k Janu Drdovi. A toho tuším sama moc ráda nemáš.
BTW mě už dlouho - to víš - přitahuje Karkulka, podle mě dítě, které se potýká s dospíváním a odmítá dorůst v ženu. Později, ale už v jiné pohádce, přece povyroste v Krásku a potkává opět vlka coby Zvíře (tudíž nechápu, proč měl netvor v Cocteaovi kočičí vzhled a v Herzovi dokonce ptačí - proč nikoho nenapadl vlk nebo vlkodlak). No a to co z Krásčina pohledu vypadá jako vysvobození Zvířete ze zakletí, je ve skutečnosti zrušení její vlastní kletby: ona prostě konečně dospěje a pochopí, že chlap, co se o ni celou dobu uchází, není (a ve skutečnosti ani nikdy nebyl) žádný netvor...
No prostě je to celé o sexu :-)
Ale Marfuša byla hlavně líná a šeredná.
OdpovědětVymazatZdeno: Velmi pěkně děkuju za obšírnou poznámku! Pokud jde o TOHLE pojetí Karkulky, určitě se podívej na Společenství vlků Neila Jordana (1984) - vlkodlaka/erotického vlka hraje Stephen Rea, samozřejmě. A něco temného je přece i v těch vizích z Gilliamových Bratří Grimmů, myslím...
OdpovědětVymazatAnonym: Díky... ale přesně tak si připadám.