Prohledat tento blog

pátek 26. srpna 2011

Výlet do světa infantilní mužské fantazie čili Muži v naději

Atribut obyčejnosti podle Vejdělka:
klepání koberců 
V roce 2009 se vztahová komedie Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh stala divácky nejnavštěvovanějším filmem v českých kinech. V roce 2010 domácí publikum favorizovalo podobně pojaté Ženy v pokušení Jiřího Vejdělka: vyprávění o blahodárných účincích promiskuitního chování na život ženy přitáhlo do kin 1,232 milionu diváků. Po Janu Hřebejkovi (Pelíšky) a Janu Svěrákovi (Kolja, Tmavomodrý svět, Vratné lahve) se Vejdělek stal teprve třetím filmařem v domácí historii, který překonal magickou hranici milionové návštěvnosti. To ovšem ještě zdaleka není konec příběhu o tom, jak být úspěšným českým filmařem.

Do kin totiž právě teď vstupuje nový Vejdělkův film Muži v naději. Distribuční společnost Falcon jej podpořila masivní reklamou útočící na první signální soustavu většinového publika. Co z toho, že filmovým kritikům nový režisérův počin vesměs hýbe žlučí ještě víc, než Líbáš jako Bůh a Ženy v pokušení? Už podle počátečních diváckých reakcí se zdá, že příběh velebící nevěru jako prostředek pro udržení manželství bude hitem.

Nevěra jako lék 

Kráska a Rudolf 
Stejně jako ve Vejdělkových Ženách v pokušení stojí v centru vyprávění postarší mentor přesvědčující ostatní o tom, že štěstí v manželství může zajistit jen radostná, obratně praktikovaná nevěra. Jen díky ní žije bývalý projektant horských drah Rudolf (vyhasle působící Bolek Polívka) v letitém harmonickém vztahu se svou ženou, zahradnicí Martou (afektovaně hravá Simona Stašová). Katastrofou je naopak manželství Rudolfovy dcery Alice (půvabná Petra Hřebíčková), kterou její muž Ondřej (okoukaný Jiří Macháček) svou věrností a svědomitostí proměnil ve znuděnou, frigidní stvůru. Není ani divu, že do francouzské restaurace, kterou si mladí nedávno zřídili pod Karlovým mostem, nikdo nechodí. 

Situační taškařice: Ondřej mezi
dvěma ženami
Vztahovou krizi „obyčejné pražské rodiny“ bydlící v „obyčejném domě“ na luxusní staroměstské adrese změní až okamžik, kdy Ondřej vyslyší tchánovu radu a začne být Alici nevěrný se slovenskou tanečnicí Šarlotou (krásná Eva Kerekésová). To v něm znovu vzbudí sexuální apetýt i na Alici. Takže všechno nakonec může dobře dopadnout. Patálie kolem mnohačetných nevěr totiž nepotřebuje řešení, protože všichni od začátku podváděli všechny. Nikdo tady nedostane přes prsty, naopak: všem postavám – ať už znají pravdu o vzájemných podrazech či nikoli – je dáno za pravdu a smějí společně sdílet rodinné multištěstí. 

Scéna s tangy - lepší než
hláška od Hřebejka 
Autorovi Mužů v naději nelze upřít, že je jako scenárista a režisér na domácí poměry nadstandardně zdatným řemeslníkem. Ví, že vztahová komedie je vůbec nejoblíbenějším žánrem českých diváků. Umí si vybrat ty správné populární herce, kteří dokážou oživit jeho šablonovité příběhy a vyrovnat se i s nejtrapnějšími replikami a situacemi. V současném českém filmu navíc najdeme jen málo „komerčních“ tvůrců, kteří vůbec umějí artikulovat svůj názor na svět. Devětatřicetiletý Vejdělek mezi ně patří už od svého debutu Účastníci zájezdu (který se v roce 2006 stal nejoblíbenějším titulem českého publika). Janu Svěrákovi a Janu Hřebejkovi post nejúspěšnějšího českého režiséra nevyfoukl náhodou: to, o čem vypráví, se totiž - na rozdíl od jejich poněkud starosvětsky „morálních“ konceptů - dobře hodí do současné české reality. 

Vějdělkovský sex se odehrává na
podivných místech (zde hamaka)
Tu Vejdělkův cílový divák vnímá zřejmě jako ošklivý svět ekonomické krize, v němž chybí perspektiva a kapsa zeje prázdnotou - a všude kolem je přitom ke koupi tolik hezkých věciček a lákavých požitků! Co je snadnější než se bezmyšlenkovitě pobavit spolu s hezkými, sympatickými hrdiny, kteří ve vztazích naplňují lákavé krédo „urvi, co se dá“? A kteří se odměnou za svou čipernost těší naprosté beztrestnosti?

Vejdělek zná klasické hollywoodské romantické komedie (dokonce z nich občas cituje): nabízí však jejich svébytnou, pragmatickou českou variantu. Muži v naději jsou filmem pro chlapy a divačka dychtící po troše toto citu si musí vystačit s „romantizujícími“ záběry na luxusní červenou kabelku od Valentina, již si Marta vynutí na Rudolfovi jako odpustek za jeho nevěru. Jakmile se Šarlota jen zmíní o zamilovanosti, uprchne autor spolu se svým hrdinou do bezpečného úkrytu situační komiky. A pokud jde o mateřství, jde dokonce o jakousi odpornou, hysterickou úchylku. Vejdělek má štěstí, že většina české veřejnosti považuje feminismus za něco jako za exotický extrémní sport. 

Kabelka od Valentina - která ženy by
se za ni nepro(v)dala? 
Pokud ve vás tato cynická, infantilní mužská fantazie nevygeneruje diváckou rozkoš, jste zkrátka úzkoprsý mrzout. Nemá ovšem smysl pohoršovat se: pokud se Muži v naději skutečně budou divákům líbit, poskytnou jen další důkaz o tom, že mimoděčně zrcadlí tvář současné české společnosti. Otázka, proč je tato tvář tak nehezkým, cynicky pokřiveným ksichtem, už ovšem nespadá do kompetence filmového kritika.

Muži v naději
ČR 2011, 115 minut
Scénář a režie: Jiří Vejdělek
Hrají: Jiří Macháček (Ondřej), Boleslav Polívka (Rudolf), Simona Stašová (Marta), Eva Kerekésová (Šarlota), Petra Hřebíčková (Alice), Lukáš Langmajer (Louis).
Premiéra 25. 8.

(Tato recenze vyšla v den premiéry filmu v Lidových novinách. Redakci děkuji za možnost uveřejnit ji i zde na blogu.) 

7 komentářů:

  1. Perfektni recenze. Skoro bych ten film oznacil za nebezpecny a skodlivy. Myslim, ze jste trefila hrebik na hlavicku. Dekuji.

    OdpovědětVymazat
  2. i když jsou mi tyto hezké české filmy zcela lhostejné, na tyhle taškařice se nedívám ani v tv a tak docela i rozumím Vaší kritické duši, nemyslím, že byste to měla přehánět až do (nenávistné?) skoro bolestínské plačtivosti : "nehezký, cynicky pokřivený ksicht současné české společnosti" ???
    Hlavu vzhůru,i v Čechách, na Moravě a ve Slezku je co obdivovat, čím se těšit...

    OdpovědětVymazat
  3. a ještě ftipný dodatek k 13:19 - Mirce S. v MFD se to líbilo !!! té nic žlučí nehnulo...

    OdpovědětVymazat
  4. Už jen kvůli některým scénám bude mít film velký divácký ohlas.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za tuto recenzi. Film jsem neviděla a ani nechci. Bohužel "dovedu si představit". Stejný dojem ve mně zanechaly Ženy v pokušení - výborné filmařské řemeslo, vtipné scénky, ale celkově pachuť cynismu. Já v takovém světě nežiju. Alenko, jen abyste věděla, že nás je víc:-))

    OdpovědětVymazat
  6. Bohuzel tato recenze vypovida spis o recenzentovi nez o filmu samotnem. Velka skoda. Je tak snadne v par odstavcich dehonestovat praci spousty lidi a navic to "natrit" cele spolecnosti, pokud by se ji film libil. Netravim volny cas v supermarketech, nectu bulvar (a tim bohuzel ani ceske zadne noviny, ktere do bulvaru pocitam), rad si poslechnu treba vaznou hudbu a nedivam se na plytkou zabavu. Mam rad treba Pedra Almodovara nebo Julio Medema... A predstavte si, film se mi libil. Odpocinul jsem si a obcas docela zasmal. Jsem proto poklesla cast ceske spolecnosti.

    OdpovědětVymazat
  7. Anonym: Práce filmového kritika spočívá v tom, že na základě svých profesionálních zkušeností a vzdělání průběžně vyjadřuje své pokud možno nezávislé názory na filmy. Opravdu si myslíte, že když nějaký film zkritizuje, tak "dehonestuje práci spousty lidí"? Ještě byste mohl použít jiný podobný názor: totiž že kritici film kritizují, protože by nic takového nikdy nedokázali natočit. :-)

    Vejdělek se díky své oblibě stal sociologickým fenoménem a proto považuji za možné se na něj dívat z tohoto pohledu. Necítím potřebu to české společnosti "natírat", jen mne znepokojuje, jak adorování Vejdělka ladí s jinými jejími "pokleslými" projevy.

    Pokud jde o to, že se vám Muži v naději líbili, tak vám to neberu (i když to nechápu). A pokud se vám současně líbí i Medemovy filmy, jste dokonce konzistentní: Medem točí v "intelektuální" oblasti podobné sračky jako Vejdělek v oblasti mainstreamové.

    OdpovědětVymazat